Gymnazisté se vrátili k osudům židovských rodin z Podbořan

Studenti kvarty Gymnázia Podbořany si pod vedením učitelky Romany Havrdové připomněli osudy místních židovských rodin, jejichž životy tragicky ukončila druhá světová válka. Společně s panem Bohumilem Řeřichou vyčistili „kameny zmizelých“ (Stolpersteiny) v Dukelské ulici č. 55. Tyto mosazné dlažební kameny připomínají konkrétní oběti nacistického režimu a vracejí jména lidem, kteří byli násilně vymazáni z historie.

Při práci se studenti symbolicky skláněli před památkou bývalých obyvatel Podbořan. Alice a Hugo Mühlsteinovi byli v roce 1944 zavražděni v plynové komoře v Osvětimi. Jejich syn Walter se ženou Gretl sdíleli podobný osud – po internaci v Terezíně byli deportováni do Osvětimi, kde zahynuli. Jedinou z rodiny, komu se podařilo uniknout, byla dcera Gertrud, která se svou dcerou Evelyne uprchla přes Paříž až do Spojených států. Druhá dcera, Kitty Weishautová, byla s manželem Simonem rovněž internována v Terezíně a později deportována do Osvětimi. Zemřela ve třiceti letech na břišní tyfus nebo během pochodu smrti.

Součástí připomínky byla i práce s primány, kterým učitelka Romana Havrdová přiblížila příběh sourozenců Viléma a Marianne Löblových. Vilém se narodil před sto lety v Podbořanech, jeho sestra v roce 1927. Po připojení Sudet k nacistické říši v listopadu 1938 byla rodina nucena uprchnout do Prahy. Rodiče Karel a Margareta Löblovi si byli vědomi hrozícího nebezpečí a podařilo se jim pro děti získat vystěhovalecké pasy. Obě děti tak odjely do Velké Británie v rámci záchranných transportů organizovaných Nicholasem Wintonem. Vilém a Marianne byli mezi 669 dětmi, kterým Winton zachránil život. Se svými rodiči se již nikdy nesetkali – Karel a Margareta byli zavražděni v roce 1942 ve vyhlazovacím táboře v Polsku.

Před domem v Nádražní ulici č. 290, kde rodina Löblových žila, studenti vyčistili další stolpersteiny. Jejich čin je výrazem snahy o uchování paměti – nejen jednotlivých životních příběhů, ale i širší historické zkušenosti. Osudy sourozenců Löblových i dalších židovských obyvatel Podbořan, Žatecka a Lubenecka byly podrobněji představeny na výstavě, která se veřejnosti otevřela 9. května v podbořanském muzeu. Výstava s názvem Na křídlech RAF se věnuje nejen příslušníkům britského královského letectva z našeho kraje, ale i židovským rodinám, které byly obětí nacistického pronásledování.

„Bylo pro mne ctí předat studentům pomyslnou štafetu v čištění kamenů zmizelých. Je dobře, že paní učitelka Havrdová tímto způsobem seznamuje mladé lidi s minulostí,“ řekl po setkání s kvartány u kamenů zmizelých Bohumil Řeřicha, který se dlouhodobě věnuje péči o památku židovských obyvatel regionu. Jak zmínil, po roce 1989 jsme sice začali děti učit, co znamenal fašismus a komunismus, ale často jsme zapomínali na konkrétní lidské příběhy plné bolesti, strachu a utrpení: „Připomínám například výpověď pamětníka z filmu Šoa, který popisoval poslední chvíle lidí čekajících na smrt v plynové komoře – ve smrtelné úzkosti plakali, močili i káleli pod sebe. Tyto detaily jsou těžké, ale nesmíme je zapomínat.“

Bohumil Řeřicha dále připomíná osudy žen v koncentračním táboře Ravensbrück, včetně Mileny Jesenské a Margarete Buber-Neumannové, i tragický osud Záviše Kalandry, popraveného komunistickým režimem.

„Fašistická a komunistická ideologie měly stejné základy – obě přinesly hrůzy, které nelze vymazat. Nyní se podobné myšlenky objevují pod rouškou populismu. Proto je důležité, že studenti a učitelé podbořanského gymnázia připomínají, co se skutečně dělo. Nikdy nezapomínejme,“ apeluje Bohumil Řeřicha.