Z cest po Čechách J. Hiekové 13. díl

Když jsem byla malá, často jsem v rádiu slýchávala jméno hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha. Hrávali jeho chodské písně a já jsem si je, spolu s rádiem, prozpěvovala. A také se mi líbilo jeho neobvyklé jméno. To by bylo, abych já Jindřiška, neměla ráda písně svého jmenovce! Také si vzpomínám, že když v rádiu hlásili, že Jindřich Jindřich zemřel, bylo mi z toho velmi smutno. Možnost, seznámit se s jeho dílem i životem blíže, se mi naskytla až v loňském roce při návštěvě jeho muzea v Domažlicích.

      Jindřich Jindřich pocházel, stejně jako Jindřich Šimon Baar, z Klenčí pod Čerchovem. Oba pánové tu na místním hřbitově také odpočívají. Narodil se v roce 1876 a přestože byl Baar o sedm let starší, již od dětství spolu oba chlapci kamarádili. Spojoval je zájem o chodské písně. Baar psal texty, Jindřich nápěvy. Jindřich Jindřich se stal učitelem v Domažlicích, ale zároveň studoval v Praze u Vítězslava Nováka skladbu a u Karla Hoffmeistra klavír. Stal se oblíbeným klavírním doprovodem Emy Destinové, která milovala jeho chodské písně a často je zařazovala do svého repertoáru. Jako skladatel vytvořil spoustu hudebních děl. I když měl mnoho nabídek z českého i zahraničního hudebního světa, neopustil své milované Chodsko. Byl sbormistrem studentského sboru v Soběslavi a domažlického sboru Čerchovan. Spolu se svou životní láskou, učitelkou Eliškou Přibyslavovou, jezdili po Chodsku a sbírali písně, které pak vydali v "Chodských zpěvnících". První vyšel v roce 1926, osmý v roce 1955. Poslední devátý se zachoval pouze v rukopise a viděli jsme ho při prohlídce muzea. Jindřichovým životním dílem v oblasti literatury je kniha "Chodsko" z roku 1951, psaná v chodském nářečí. Po 1. světové válce začal Jindřich, kromě písní, sbírat také předměty, spojené se životem na Chodsku, drobnosti denní potřeby, kroje, nábytek, nádobí, keramiku. Jeho chloubou je sbírka obrázků, malovaných na skle, kterých je asi 1400 a vytvořili je lidoví malíři.

     Etnografická sbírka se stala základem pro vznik Chodského muzea, které spolu se svou přítelkyní založili. Čítá asi 9 tisíc předmětů a její část byla přestěhována, v roce 2016, z Chodského hradu do opravené klasicistní budovy na Husově třídě. Vzniklo tak samostatné muzeum Jindřicha Jindřicha, které však zůstalo součástí Chodského muzea. Kromě etnografických předmětů jsme tu měli možnost vidět Jindřichovu pracovnu, klavír, na kterém hrál, zařízenou obývací místnost, osobní předměty, rukopisy, originální partitury jeho skladeb, korespondenci s významnými osobnostmi hudebního světa a také rodinné fotografie. Součástí muzea je interaktivní sekce, ve které jsme si mohli, pokud bychom to ovšem uměli, zahrát na hudební nástroje či složit vlastní skladbu za pomoci moderní technologie. Část expozice je věnována vývoji chodských tradic a folkloru až do současnosti. Představuje nám také současná folklórní hudební tělesa v tomto regionu, například Konrádyho dudáckou muziku z Domažlic, folklórní soubor Úsměv z Horní Břízy u Plzně a mnoho dalších.

     Jindřich Jindřich zemřel v roce 1967 ve věku 91 roků. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo v oblasti hudební, literární i etnografické. Vždy však zůstal věrný svému rodnému kraji. Seznámit se s jeho životem blíže, mi bylo velkou ctí a potěšením.

                         J. Hieková