Žena prchající před plameny. Dramatická socha na památníku obětem vypálení obce Český Malín uprostřed žateckého parku připomíná událost, která nesmí být zapomenuta. V sobotu 19. července se zde konal pietní akt k 82. výročí vyhlazení Českého Malína nacisty, který byl letos nejen tradičně důstojný, ale i mimořádně silný a vnitřně hluboký.
Obec Český Malín, založená českými přistěhovalci zejména ze Žatecka, Lounska a Rakovnicka, byla 13. července 1943 vypálena německými jednotkami Einsatzgruppen. Při masakru bylo zavražděno na 400 lidí, většina z nich Češi. Nešetřilo se ženami, dětmi ani starými lidmi. Viníci tohoto zločinu nebyli nikdy potrestáni. Památník v Žatci vznikl z iniciativy a financí volyňských Čechů a stal se symbolem nejen ztráty, ale i pokračování života a důstojnosti.
Pietní akt pořádalo Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel v Žatci pod záštitou města Žatec a starosty Radima Laibla, ve spolupráci s celostátním výborem SČVP Praha a Městským úřadem Žatec. U památníku se sešli zástupci vlády, armády, krajů, muzeí, církví i zahraničních ambasád – mj. z Úřadu vlády, Národního muzea, ambasády Polské republiky, Památku Lidice a Ležáky, vojenských útvarů i měst a obcí, odkud Volyňští Češi pocházeli.
Ve svém projevu připomněl starosta Žatce Radim Laibl nejen historický kontext, ale i osobní rodinný odkaz:
„Na konci války byli Volyňští Češi dislokováni v Žatci, kde sídlila velká posádka. Mnozí z nich tady zůstali. Mezi nimi byl i můj dědeček Vladimír Černý. Dlouhá léta žil v Žatci se svou rodinou. Jen díky němu tu teď mohu stát – a žít i já, a se mnou moje děti.“
Starosta také apeloval na nutnost paměti a odvahy chránit to, co nám bylo vykoupeno bolestí:
„Rozjímejte nad Malínem. Rozjímejte nad kostmi matek a dětí. Nad ohořelými knihami. Ale vězte – ani my si nenecháme sáhnout na naši zemi, na náš život, na naši svobodu a na naše děti. Na tu svobodu, za kterou i několik tisíc Volyňských Čechů sloužilo v armádě Ludvíka Svobody.“
Přítomné přivítali také potomci Volyňských Čechů z Moravy, kteří do Žatce přijeli poprvé. Velmi působivé bylo duchovní rozjímání a modlitba za oběti, vedená faráři pravoslavné církve Vladislavem Čejkou, Martinem Tomešem a Petrem Novákem.
Tomáš Kafka z Národního muzea v proslovu připomněl, že spolupráce paměťových institucí a komunit je klíčem k pochopení a prevenci:
„Projekt, který realizujeme s muzeem volyňských Čechů v Linstow a Sdružením Čechů z Volyně, nese název Etnické čistky nikdy více. Cílem je nejen pátrat po minulosti, ale budovat vědomí – a tím pomáhat překonávat traumata minulosti.“
Romana Havrdová z Podbořan, která pietní akt moderovala, zakončila událost silným apelem:
„Připomínejme si nejen minulost, ale i přítomnost – a přejme si, aby už konečně skončilo utrpení nevinných. Mír není samozřejmostí. Mír je dar, o který je třeba pečovat. A my, potomci těch, kteří přežili válečné hrůzy, si toho míru važme.“
Olga Nepivodová ze Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel (SČVP) Žatec navázala pozvánkou na další připomínky důležitých událostí, včetně 78. výročí návratu Volyňských Čechů do vlasti a vzpomínky na Libuši Mrázkovou, rozenou Novotnou, která zahynula 9. září 1944 u Dukly.
„Pamětní desku, která byla sejmuta při opravě budovy, se díky iniciativě doktora Jaroslava Moravce podařilo zachránit a znovu důstojně umístit v parku vedle školky. Od roku 2015 se u ní pravidelně scházíme při výročích osvobození a vzniku republiky a při pietním aktu Českému Malínu.“
Na závěr pietního aktu zazněla česká státní hymna, zpívaná v naprostém tichu. Atmosféra vzpomínky byla hluboká, sounáležitost přítomných upřímná. Český Malín se stal nejen symbolem ztráty, ale i věrnosti, s jakou Volyňští Češi navzdory všemu zůstali této zemi oddáni.
Napsal(a): Hedvika Mašková
Iša Barák hraje každou neděli při mši v kostele na varhany a doprovází zpěv chrámového sboru, když písně sami nacvičí (s varhaníkem mívají jen generálky). Video je z poutní mši 29. 6. 2025.
Přehrát videoPozvání Mirky Farkasové na Štědrý den 24. 12. 2024.
Přehrát video