Pietní akt u památníku v Žatci připomněl 82 let od vypálení Českého Malína nacisty

Žena prchající před plameny. Dramatická socha na památníku obětem vypálení obce Český Malín uprostřed žateckého parku připomíná událost, která nesmí být zapomenuta. V sobotu 19. července se zde konal pietní akt k 82. výročí vyhlazení Českého Malína nacisty, který byl letos nejen tradičně důstojný, ale i mimořádně silný a vnitřně hluboký.

Obec Český Malín, založená českými přistěhovalci zejména ze Žatecka, Lounska a Rakovnicka, byla 13. července 1943 vypálena německými jednotkami Einsatzgruppen. Při masakru bylo zavražděno na 400 lidí, většina z nich Češi. Nešetřilo se ženami, dětmi ani starými lidmi. Viníci tohoto zločinu nebyli nikdy potrestáni. Památník v Žatci vznikl z iniciativy a financí volyňských Čechů a stal se symbolem nejen ztráty, ale i pokračování života a důstojnosti.

Pietní akt pořádalo Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel v Žatci pod záštitou města Žatec a starosty Radima Laibla, ve spolupráci s celostátním výborem SČVP Praha a Městským úřadem Žatec. U památníku se sešli zástupci vlády, armády, krajů, muzeí, církví i zahraničních ambasád – mj. z Úřadu vlády, Národního muzea, ambasády Polské republiky, Památku Lidice a Ležáky, vojenských útvarů i měst a obcí, odkud Volyňští Češi pocházeli.

Ve svém projevu připomněl starosta Žatce Radim Laibl nejen historický kontext, ale i osobní rodinný odkaz:

„Na konci války byli Volyňští Češi dislokováni v Žatci, kde sídlila velká posádka. Mnozí z nich tady zůstali. Mezi nimi byl i můj dědeček Vladimír Černý. Dlouhá léta žil v Žatci se svou rodinou. Jen díky němu tu teď mohu stát – a žít i já, a se mnou moje děti.“

Starosta také apeloval na nutnost paměti a odvahy chránit to, co nám bylo vykoupeno bolestí:

„Rozjímejte nad Malínem. Rozjímejte nad kostmi matek a dětí. Nad ohořelými knihami. Ale vězte – ani my si nenecháme sáhnout na naši zemi, na náš život, na naši svobodu a na naše děti. Na tu svobodu, za kterou i několik tisíc Volyňských Čechů sloužilo v armádě Ludvíka Svobody.“

Přítomné přivítali také potomci Volyňských Čechů z Moravy, kteří do Žatce přijeli poprvé. Velmi působivé bylo duchovní rozjímání a modlitba za oběti, vedená faráři pravoslavné církve Vladislavem Čejkou, Martinem Tomešem a Petrem Novákem.

Tomáš Kafka z Národního muzea v proslovu připomněl, že spolupráce paměťových institucí a komunit je klíčem k pochopení a prevenci:

„Projekt, který realizujeme s muzeem volyňských Čechů v Linstow a Sdružením Čechů z Volyně, nese název Etnické čistky nikdy více. Cílem je nejen pátrat po minulosti, ale budovat vědomí – a tím pomáhat překonávat traumata minulosti.“

Romana Havrdová z Podbořan, která pietní akt moderovala, zakončila událost silným apelem:

„Připomínejme si nejen minulost, ale i přítomnost – a přejme si, aby už konečně skončilo utrpení nevinných. Mír není samozřejmostí. Mír je dar, o který je třeba pečovat. A my, potomci těch, kteří přežili válečné hrůzy, si toho míru važme.“

Olga Nepivodová ze Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel (SČVP) Žatec navázala pozvánkou na další připomínky důležitých událostí, včetně 78. výročí návratu Volyňských Čechů do vlasti a vzpomínky na Libuši Mrázkovou, rozenou Novotnou, která zahynula 9. září 1944 u Dukly.

„Pamětní desku, která byla sejmuta při opravě budovy, se díky iniciativě doktora Jaroslava Moravce podařilo zachránit a znovu důstojně umístit v parku vedle školky. Od roku 2015 se u ní pravidelně scházíme při výročích osvobození a vzniku republiky a při pietním aktu Českému Malínu.“

Na závěr pietního aktu zazněla česká státní hymna, zpívaná v naprostém tichu. Atmosféra vzpomínky byla hluboká, sounáležitost přítomných upřímná. Český Malín se stal nejen symbolem ztráty, ale i věrnosti, s jakou Volyňští Češi navzdory všemu zůstali této zemi oddáni.