Putování po sakrálních památkách Lounska 91: Kostel sv. Kateřiny v Kněžicích

V předminulém dílu jsem psala o kostele v Kličíně, který spadá do kněžické farnosti. Zajela jsem se tedy podívat na farní kostel svaté Kateřiny do Kněžic. Tato malá vesnice se zhruba osmdesáti stálými obyvateli je částí Podbořan. V roce 1292 byla v majetku vladyky Bohuslava z Kněžic a tehdy je také poprvé písemně zaznamenána. Páni z Kněžic zřejmě postavili ve vsi první, dřevěný kostel, ke kterému měli patronátní právo. V létech 1358 až 1393 to byl Přech z Kněžic. Do kostela dosadil faráře Hrzka z téhož rodu. V roce 1392 vlastnil část vsi žatecký rychtář Oldřich Čachborův z Chmelic, který se zasloužil o přestavbu dřevěného kostela na kostel kamenný. Jelikož se písemná zmínka o této události dochovala, je tímto kostel v Kněžicích zcela výjimečný.

     Mezi husitskými válkami a válkou třicetiletou stál ve vsi kostel, hospodářský dvůr a tvrz. Na ní se vystřídalo mnoho majitelů, posledními byli páni ze Štampachu. Po nich se v kostele dochovala kamenná křtitelnice z roku 1585. Vilémovi ze Štampachu však byl po stavovském povstání zkonfiskován veškerý majetek. Tvrz zpustla a ves zakoupil během třicetileté války císařský plukovník Francois de Couriers. Když v roce 1633 zemřel, byl ve zdejším kostele pochován. Upomínkou na něj je jeho náhrobník v jižní stěně presbytáře. Kostel ztratil během války statut kostela farního a stal se filiálním postupně ke kostelům v Libědicích, Žaboklikách, Dolanech, Blšanech a Morech. Po plukovníkovi de Couriers zdědili Kněžice jeho synové a v roce 1652 je odkoupil, jako sirotčí léno, hrabě Maxmilián z Martinic, který je připojil k Morům. Obě vesnice, o tři roky později, prodal vdově po Heřmanu Černínovi z Chudenic, Kateřině Sylvii. Jejím sňatkem s Leopoldem Vilémem markrabětem z Bádenu se ves dostala , na více než sto let, do majetku markrabat bádenských.

      Kostel sv. Kateřiny, poškozený po třicetileté válce, byl pod vedením architekta Domeniga Rigona z Chyš v roce 1687 přestavěn. Kostelní loď byla prodloužena směrem na západ, kam byl přesunut také hlavní portál. Ten byl původně v severní stěně lodi. Ke gotickému presbytáři byla postavena sakristie. Byla zabudována nová okna a v interiéru postavena kruchta. V roce 1729 byla v Kněžicích postavena nová fara a kostel se stal opět farním. Prvním farářem v něm sloužícím byl žatecký rodák Franz Ernst Czech. Na konci 60. let 18. století byly na kruchtu nainstalovány nové varhany a v roce 1773 byla poblíž kostela přistavěna z části zděná a z části dřevěná zvonice, která zde stojí doposud.

     Poslední, větší opravy kostela proběhly v 70. létech 20. století. Byly opraveny krovy, střecha, fasáda a byl upraven interiér. Dnešní kostel v Kněžicích řadím mezi ty "smutné kostely". Ptáte se proč? Protože nežije. Nekonají se v něm bohoslužby, ani žádné kulturní či společenské akce, z důvodu jeho neutěšeného stavu. Věřím však, že se to změní, že se kostel dočká oprav a stane se opět centrem společenského, kulturního i duchovního života kněžických obyvatel.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        J. Hieková