Když je pečení radost: příběh Kateřiny, která našla svou sladkou cestu — od bábovky u babičky k vlastním dortům

Pečení pro ni nikdy nebylo jen o mouce a cukru, vůně linoucí se z trouby k ní patřila odjakživa Už jako malá míchala těsto po boku babičky. Nikdo ale tenkrát netušil, že se tehdy rodila její budoucí cesta, neboť s dospělostí se z obyčejné radosti stala vášeň, která obrátila její profesní život vzhůru nohama. Kateřina Krušinová dnes vede vlastní cukrárnu v Dobroměřicích, kde vznikají dorty plné chuti, poctivosti a detail, a které mají duši - poctivé, krásné a hlavně tak dobré, že se pro ně lidé rádi vracejí. V rozhovoru vypráví o cestě od prvního “neokoukatelného” dortu pro syna až k dnešní tvorbě, o inspiraci, výzvách, zákaznících i o tom, proč je pro ni dort v první řadě určen „k sežrání“, ale také o tom, jak se z obyčejné záliby stalo živobytí a jaké výzvy přináší cukrářská práce na vesnici i proč je pro ni každý dort vlastně malý příběh. Protože se s Kateřinou znám ze střední školy, a po návštěvě cukrárny mohu navíc potvrdit, že její zákusky a dorty jsou výborné, je tykání samozřejmostí.

O ZAČÁTCÍCH

Jak si se dostala k pečení – byla to láska od dětství, nebo spíš později objevená vášeň?

Pečení mě přitahovalo od dětství, kdy jsem milovala míchání těst na bábovku nebo ten nejjemnější piškotový korpus, jaký uměla moje babička Anička, samozřejmě k tomu patřilo ochutnávání a vůně, která se nesla celou kuchyní. Později v dospělosti mě vždycky nejvíce motivovalo, když si na mých upečených obyčejných moučnících mohla pochutnat celá rodina a přátelé. Každopádně ta pravá vášeň se skutečně objevila až později, kdy jsem jednou za čas upekla dort k narozeninám pro někoho v rodině.

Pamatuješ si na první dort nebo dezert, který jste upekla?

Ano a zcela zřetelně, byl to dort k prvním narozeninám mého syna Matěje a vytvořila jsem ho s vypětím všech sil. Dort byl výborný, ale vzhledově bych se s ním radši nechlubila. Proto uběhlo spoustu času, než jsem se odvážila upéct další dort. 

Tvoje současné povolání se liší od vystudovaného oboru – co vás přimělo k tomu změnit směr a věnovat se pečení naplno? 

Určitě to byla láska k pečení a řekla bych, že i touha po kreativní činnosti a potřebě tvořit něco vlastního. Léta jsem pracovala v telekomunikacích a práce mě bavila a naplňovala. Pečení bylo na vedlejší koleji a cestu k němu jsem našla až později, kdy jsem změnila zaměstnání a bylo více času. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem zůstala s dětmi doma na on-line výuce v době covidové... Potom jsem se už do zaměstnání nevrátila a rovnou se přihlásila na rekvalifikační cukrářský kurz, kde jsem si zamilovala praktickou část a začala se rýsovat moje vize.

 O TVORBĚA INSPIRACI

Kde hledáš inspiraci pro své recepty a design dortů?

Recepty jsou v drtivé většině vyladěné, pokaždé jsem udělala změnu, když jsem s výsledkem nebyla spokojená. Hodně se držím receptů, které jsem získala na kurzech nebo od špičkových a osvědčených českých cukrářů a cukrářek. Na internetu a sociálních sítích je tolik inspirace ohledně designu, že je spíše problém vyselektovat, co se mi až tak nelíbí nebo vidím na první pohled, že by vzhled byl na úkor chuti. A chuť je pro mě vždy na prvním místě, protože jak říkávám svým zákazníkům, dort je v první řadě určen k sežrání ...

Máš nějaký oblíbený dort či dezert, který pečeš často?

Je pravda, že nyní už můžu říci, že jsem za toto velmi vděčná. Není nic krásnějšího, než když se lidé  vracejí a chtějí „ten můj dort s tím výborným krémem”. Poslední dobou se trend obrátil zase více ke krémovým dortům, každopádně kouzlo potahovaných dortů marcipánem se určitě nevytratí a je trošku škoda, že spousta zákazníků je nechce kvůli špatným zkušenostem, kdy právě ten design převážil chuť.

Jak moc se při pečení držíš přesných receptů a jak moc improvizuješ?

Nyní, kdy už provozuji cukrárnu jsou přesné recepty velmi důležité, protože když připravuji tři druhy různých korpusů najednou, tak to jinak nejde. Improvizace je ale stále ve hře a to ve chvíli, kdy je čas na zkoušení nových receptů nebo se objeví nová surovina, kterou chci vyzkoušet a člověk se musí obrnit trpělivostí a nenechat se odradit prvotním neúspěchem.

Co je pro tebe největší výzva – chuť, vzhled, nebo samotná organizace práce?

Mám ráda výzvy a tou největší se poslední dobou stává vyladit chuť, kdy se musím kvůli intoleranci vyhnout nějakým běžně používaným surovinám, jako je třeba běžná mouka nebo mléčné výrobky obsahující laktózu. Každopádně se také často stává, že výzva je v samotném zpracování představy, a to mě na tom nejvíc baví.

O KREATIVITĚ A DETAILU

Tvoje výrobky mají krásné detaily – jak dlouho ti obvykle trvá vytvořit jeden dort?

Děkuji! Detaily jsou právě to co dělá dort výjimečným. Pro mě platí zásada, že méně je více a mám ráda čisté a hladké rysy dortů. A co si budeme povídat, když se stane cukrařina vaším povoláním, musíte se uživit a tak už není možné strávit přípravou jednoho dortu několik hodin. Proto vždy připravuji několik dortů najednou a dokončení každého dortu se potom můžu věnovat individuálně a konečné úpravy určitě vždy zaberou minimálně dvacet minut ale není výjimkou, kdy je to i dvojnásobek.

Vnímáš pečení spíš jako řemeslo, nebo jako formu umění? Jaké techniky nebo zdobení tě nejvíc baví?

Řekla bych, že je to kombinace obojího, každopádně když to řemeslo milujete, je to forma seberealizace od začátku až do konce a ty chvíle, kdy se můžu věnovat právě kreativnímu zdobení vnímám jako formu umění. Velice jsem si oblíbila práci se zdobícím sáčkem a v dnešní době není problém sehnat nejrůznější tvary zdobících špiček i když je pravda, že si v podstatě vystačím s pár základními typy a ty potom kombinuji. K tomu patří i sladění barev a také ovoce, které ráda používám a to je činnost, která mě nepřestává překvapovat.

Co tě na těší na  komunikaci s lidmi?

Komunikace je velmi důležitá. Největší odměnou pro mě je, když si mi lidé poděkují za úspěch, který můj dort sklidil a třeba připojí i fotku oslavence. Všechny dorty jsou nezapomenutelné a v podstatě to tak je a právě tato různorodost mě baví.

O RADOSTI A MOTIVACI

Co tě na pečení nejvíc baví a naplňuje? Jak se ti daří skloubit pečení s osobním životem?

Pečení mě baví od A do Z, na každé fázi je něco zajímavého. Každopádně finální dokončení a zdobení dortu je určitě nejvíce naplňující a když to na-víc umocní krásná reakce zákazníka při předání, je to nejvíc. Je to časově velmi náročná práce, takže to skutečně není jednouché. Naštěští obě děti mi často přijdou pomáhat a bez manželovi pomoci bych se také neobešla, poradí si se vším, co se techniky a vybavení týče. 

Co bys poradila lidem, kteří by chtěli začít péct ,,ve velkém"?

Ať si to nejprve vyzkouší, ideálně někde v kurzu, aby na vlastní kůži zažili, jaké to je. Profesionální cukrařina je náročná a to nejen fyzicky, ale také psychicky, člověk je najednou vystaven tlaku, různým „dobrým radám” z kterých vám jde hlava kolem a musíte se udržet na své cestě. Dostanete se do fáze, kdy je to každodenní chleba, tím ale nechci odrazovat, pokud je pečení vaše vášeň s jste ochotni věnovat téměř všechen svůj čas, jděte do toho . . .

Jaký je tvůj osobní recept na ,,vypečený život“?

Myslím, že to za mě řekne můj oblíbený citát: Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí...