Václav Staněk: Každý večer si říkám, že to má smysl

Koňský dvorec v Chmelištné, malé obci spadající pod Nepomyšl a ležící poblíž Podbořanského Rohozce, je už řadu let místem, kde se propojuje život se zvířaty, práce s dětmi i snaha o udržení tradičního venkovského způsobu života. Za tu dobu se mnohé proměnilo – přibyly nové aktivity, zkušenosti i starosti, ale základní myšlenka zůstává stejná. Jak dnes farma funguje, co nového se podařilo vybudovat a co jejího zakladatele Václava Staňka stále motivuje k práci, jsem se zeptala v našem rozhovoru.

Pane Staňku, jak byste popsal poslední roky na Koňském dvorci? Co všechno se u vás změnilo?

Nevím přesně, co všechno se změnilo, protože člověk, když v tom žije každý den, to nevnímá jako nějaké zásadní milníky. Některá zvířata za tu dobu odešla, jiná se narodila, tak to na statku chodí pořád dokola. Přikoupili jsme také jednu kravku z jiného rodu, což pro nás byla určitá změna a zároveň posun.

V poslední době se víc věnuji využití koní v zápřahu, což souvisí i s mým věkem a zdravotním stavem – člověk si musí práci trochu přizpůsobit. Nicméně programy pro skupiny dětí i pro rodiny fungují dál tak, jak byli lidé zvyklí, včetně možnosti svezení na koni a kontaktu se zvířaty.

Velkým milníkem je vznik vlastní mlékárny. Co vás k tomu vedlo, jak dlouhá byla cesta od nápadu k realizaci a jak mlékárna dnes funguje?

Původně to byl záměr udělat něco pro moji dnes už bývalou partnerku a zároveň ukázat lidem tradiční postupy výroby a využití našeho přírodního potenciálu. Nechtěli jsme jít cestou velkovýroby, ale spíš ukázat, jak se věci dělaly dřív a jaký to má smysl.

V podmínkách naší farmy a vzhledem k tomu, jak dlouho trvá, než z telete vyroste dojná kráva, to ale nebyla krátká cesta. Celý proces trval několik let. Samozřejmě to stálo i hodně peněz – od prvních úprav až po zkolaudovanou minimlékárnu. Dodnes splácíme bance úroky a není to úplně jednoduché.

Na druhou stranu kravičky představují velké obohacení naší nabídky, hlavně pro skupiny dětí. Například děti ze Střediska výchovné péče ve Pšově mají možnost vyzkoušet si dojení nebo výrobu jednoduchých sýrů, třeba sýrových nití a copánků. To jsou věci, ke kterým by se jinak vůbec nedostaly. Navíc jsou krávy klidné, hezké a mile vychované, takže potěší i návštěvníky, kteří třeba původně přijeli jen kvůli koním.

Kdo má u vás na starosti samotnou výrobu mléčných produktů? Máte zkušeného mlékaře, nebo si všechno zatím děláte sami?

V tuto chvíli čekáme na porod mladé březí jalovice, možná během týdne, takže produkce mléka je teď minimální. Máme jednu krávu, která už pomalu přestává dojit a bude rodit v létě.

Jinak se o mlékárnu stará hlavně Anička z Rohozce, mladá dívka, která se učí v potravinářském oboru. Postupně se zaučuje a získává zkušenosti. Já jsem si za ty roky také prošel celým procesem, takže si troufnu říct, že dnes jsem asi největší odborník na výrobu u nás já a ostatní pomocníky zaučuji podle potřeby.

Jaké výrobky nabízíte a kde si je mohou lidé koupit?

Umíme zhruba dvaadvacet výrobků – od tvarohu, kefíru a jogurtu až po různé druhy sýrů. Je to ale hodně závislé na tom, kolik se podaří nadojit mléka, takže uvidíme, jak se výroba bude dál vyvíjet.

Zatím máme oficiálně nahlášený především prodej mléka z farmy. Jak jsem říkal, čekáme na porody, takže situace se může rychle změnit. Máme tři krávy a jedno odrostlé tele, ale i tak nám dají spoustu práce. U zvířat se střídáme zhruba tři až čtyři lidé, takže je to poměrně náročný provoz.

Koňský dvorec se prezentuje jako místo pro kontakt lidí se zvířaty i pro sociální rehabilitaci. Objevily se v této oblasti nějaké novinky?

Vyloženě nové věci asi ne, spíš jsme se v některých oblastech posunuli víc do hloubky. Věnujeme se více samotnému kontaktu lidí se zvířaty a sociální rehabilitaci – tedy práci s rodinami nebo skupinami z různých zařízení – než čistě jezdectví. Věnovali jsme se i hipoterapii, na kterou mám dodnes hezké vzpomínky, například na děti ze stacionáře. 

Zároveň se snažíme udržovat okolí obce – například vysazujeme ovocná stromořadí, pořádáme každoroční pouť v kapli nebo se věnujeme obnově staré cesty. Na těchto pracích se podle možností podílejí i chlapci, kteří mají povinnost odpracovat si hodiny veřejně prospěšných prací.

Kromě toho k nám chodí poměrně dost rodin na odpolední programy na objednání, což nás těší.

Na farmu k vám jezdí děti z dětských domovů a ústavů. Pokračujete v této aktivitě i dnes?

Ano, pokračujeme. Spolupracujeme se třemi dětskými domovy a se Střediskem výchovné péče ve Pšově. Snažíme se dětem ukázat, jak funguje kulturní krajina, jak se pečuje o zvířata, sady nebo louky.

Pan ředitel jednou řekl, že ani on sám neměl v životě možnost dojit krávu. A právě to je něco, co chceme dětem zprostředkovat – aby měly reálnou zkušenost, věděly, jak vznikají potraviny a jaká odpovědnost je s tím spojená.

Jak probíhají vaše tradiční akce, například vánoční setkání?

Setkání proběhlo klasicky ve vánočním čase, žádný přesun na jaro se nekonal. Sešlo se několik rodin z okolí a středobodem byla jako vždy zvířata.

Občerstvení, které je u nás už tradicí, připravovala naše dlouholetá kamarádka Romča z dětského domova ve Vysoké Peci, dnes už dospívající dívka.

Kde všude se prezentujete?

Prezentujeme se tam, kde o nás mají zájem. Pravidelně jezdíme například do Kryr, kde vozíme děti nebo muzikanty na voze. Byli jsme i v Nepomyšli, Podbořanech, ve Vroutku, v Želči nebo v Podbořanském Rohozci.

Takových akcí je víc, záleží vždy na domluvě a možnostech.

Farmaření, mlékárna, akce… a vy jste také kovář. Jak se vám to daří skloubit?

Upřímně řečeno, moc dobře ne. Už asi dva roky pracuji na projektu rekonstrukce skleníku se zázemím na zámku ve Valči. Došlo tam ke změně dodavatele, takže teď rychle dokončujeme zbývající části – zábradlí, ochoz a podobně. Čeká mě tam ještě replika branky.

Do toho dělám zakázky na starých nebo chráněných objektech, například v Nových Třebčicích nebo v bývalém lázeňském domě v Ledcích u Smečna. Je jaro, takže všichni chtějí všechno hned, což je někdy složité zvládat.

Jaké zakázky vás baví nejvíc?

Mám nejraději práce, kolem kterých projde hodně lidí. Když je výsledek vidět na veřejnosti, má to pro mě větší smysl. Věci, které si někdo zavře doma za dveřmi, mě tolik nebaví.

Jaké jsou vztahy u vás v obci?

Máme souseda, který vyloženě nemá rád zvířata ani děti z ústavů, takže s ním máme problémy už řadu let.

I přesto se ale snažíte být aktivní součástí místního života. Funguje stále spolek Rohozecké sestry?

Ano, pravidelně nacvičujeme vánoční program, kde se snažím aktivně zapojit. Možná to částečně supluje mši, která v Rohozci chybí.

Kromě toho připravujeme vystoupení pro místní občany, například k jejich jubileím. A občas se scházíme i u country muziky a hrajeme v obci nebo v okolí.

A co kaplička v Chmelištné?

Kapličku se podařilo dokončit a vysvětit svaté Ludmile. Každoročně se kolem jejího svátku koná mše.

Několikrát se podařilo pozvat i zajímavé muzikanty, například pěvecký sbor Cubitus z Lokte nebo manžele Fichtnerovy. Letos uvažuji o souboru Ludus musicus, ale uvidíme.

Na přípravě se podílíme my, kadaňský farář Josef Čermák i městys Nepomyšl, a to i finančně. Kaplička je navíc stále otevřená, takže kdokoliv může přijít.

Co vás teď nejvíc těší?

Návštěvníci. Hlavně ti, kteří si vzpomenou, že tu v dětství něco zažili, a vracejí se sem s vlastními dětmi nebo s partnerem. Takových lidí přibývá, a to je velká radost.

Máte do budoucna nějaké sny?

Potichu sním o tom, mít vedle sebe partnerku, která člověka inspiruje a zároveň ho dokáže usměrnit. A také o tom, aby se našli lidé, kteří by se chtěli podílet na budoucnosti Koňského dvorce, až to jednou nebudu zvládat organizovat sám.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám osobně i Koňskému dvorci daří.

Podpásová sedmička

1. Kůň, nebo kráva? – Kůň, ale kráva vyžaduje víc péče.

2. Sedlo, nebo kočár? – Dnes už spíš zápřah.

3. Ranní dojení, nebo večerní krmení? – Ranní dojení.

4. Kovadlina, nebo vidle? – Kovadlina, na vidle sháním pomocníky.

5. Samota, nebo ruch návštěvníků? – Samota je krásná, ale návštěvníci tomu dávají smysl.

6. Masopust, nebo klidná vyjížďka? – Obojí patří k sobě.

7. Pořádek, nebo chaos? – Jednoznačně pořádek ve stáji.

Netradiční sedmička

1. Největší osobnost mezi zvířaty? – Oslice Adéla a prasátko Maggie.

2. Nejoblíbenější práce? – Zahrada.

3. Co návštěvníky překvapí? – Mláďata.

4. Nejsilnější moment? – „Pane, ta koza má krásné jehňátko.“

5. Co vás zvířata naučila o lidech? – Že si často představují svět podle pohádek.

6. Kdy jste si naposledy řekl, že to má smysl? – Každý večer.

7. Jak byste dvorec popsal jednou větou? – Prostor pro poznání tradičního venkovského života.