Zázračné klávesy? Kdepak. Vášeň pro hudbu a vytrvalost

Deset let mezi nejlepšími. Takovou bilancí se může pochlubit osmnáctiletý Stanislav Kadlec, student 3. ročníku žateckého gymnázia a žák ZUŠ Postoloprty, který letos už počtvrté ovládl celostátní soutěž ve hře na elektronické klávesové nástroje pořádanou Ministerstvem školství. V nejvyšší kategorii, kde mohou soutěžit hudebníci až do 26 let, získal jako jediný soutěžící první cenu a potvrdil výjimečné postavení na české klávesové scéně. Jeho cesta za úspěchem začala před deseti lety, kdy jako malý školák získal své první zlato. Od té doby přidal další tři vítězství a letos završil mimořádnou sérii, jaká v historii soutěže nemá obdoby. Za jeho výsledky stojí nejen talent a tisíce hodin poctivého cvičení, ale také dlouholetá spolupráce s učitelem Zdeňkem Kohoutem a podpora rodiny.

Jak náročná byla letošní příprava? Co pro něj znamená hudba, bez které si dnes neumí představit život? A proč by dnes litoval, kdyby v patnácti letech skutečně se ZUŠ skončil? O tom všem jsme si povídali se Stanislavem krátce po jeho největším soutěžním úspěchu.

Stando, letos jsi počtvrté vyhrál celostátní soutěž ve hře na elektronické klávesové nástroje. Kdy a kde se konala?

Soutěž proběhla na plzeňské konzervatoři, 2. května. Jedná se o soutěž, která se pořádá jednou za tři roky pod patronací MŠMT. 

Co ti proběhlo hlavou, když zaznělo tvoje jméno při vyhlášení výsledků?

Měl jsem radost, ale vůbec jsem nevěděl, co si myslet. Bylo zajímavé, že jsem jako jediný z mých soupeřů, kteří předvedli velmi úctyhodné výkony, dostal 1. cenu. 

Soutěžíš už deset let a pořád jsi na vrcholu. V čem byl letošní ročník nejtěžší?

Nejtěžší nebyl skladbou repertoáru, ale samotnou konkurencí. Vzhledem k tomu, že v této nejvyšší kategorii soutěží klávesisté, kteří mohou být až o osm let starší než já. Jde hlavně o získané zkušenosti za ta léta hraní.

Letos jsi soutěžil v nejvyšší kategorii, kde mohou být hráči až do 26 let. Cítil jsi větší tlak než dřív?

Samozřejmě, že ano. Mít deset nebo naopak osmnáct let zkušeností je veliký rozdíl.

Tvůj učitel Zdeněk Kohout říká, že ses musel stát „profesionálem v oboru“. Co to pro tebe konkrétně znamenalo?

Nevím, zda bych se označil za profesionála, ale pokud mě takto označil můj učitel, je to pro mě obrovská pocta. Stát se hudebníkem na této úrovni pro mě znamenalo každodenní trénování, poznávání mého nástroje a zdokonalování své techniky na tu nejvyšší úroveň.

Jak vypadala tvoje příprava na soutěž vedle studia na gymnáziu?

Studium na gymnáziu umí být velmi časově náročné, avšak v období soutěže EKN jsem plně zaměřil svou pozornost na trénování, bylo to pro mě důležitější.

Byly chvíle, kdy sis chtěl od kláves dát pauzu?

Ano, jistě. Byly dny, kdy jsem svůj soutěžní repertoár trénoval několik hodin v kuse a vše se mi následně začalo plést. Pauzy mezi trénováním byly nutnost.

Na klávesy hraješ od první třídy. Pamatuješ si svoje úplné začátky v ZUŠ v Žatci?

Moc si je nepamatuji, ale vím, že jsem zde začínal s panem učitelem Kohoutem na lidových písních, jako například Sedí liška pod dubem. Ale je také důležité zmínit, že jsem ze ZUŠ Žatec přestoupil po 1. roce hry na klávesy do ZUŠ Postoloprty, kam odešel vyučovat i pan učitel Kohout, který mimo jiné učí hru na EKN (elektronické klávesové nástroje) také na ZUŠ v Lounech a na teplické konzervatoři. Doteď na ZUŠ Postoloprty dojíždím ze Žatce, kde bydlím, vždy každý pátek a i za tuto školu soutěžím.

Když se ohlédneš zpět, jak moc ses za těch deset let jako hudebník změnil?

Ultimátně. Když si vzpomenu, co jsem hrál i před třemi lety, tak je to diametrálně rozdílné od toho, co hraju nyní. 

Před deseti lety jsi zaujal porotu mimo jiné skladbou Hey Brother od Avicii. Posloucháš podobnou hudbu dodnes?

Ne, neposlouchám, ale Aviciiho si stále jako muzikanta velmi vážím.

Jaký hudební styl je ti dnes nejbližší?

To se mění až moc často, ale vyzdvihl bych nyní neo jazz nebo psychedelický pop od uskupení Jazzbois, Moses Yoofee Trio a Tame Impala. Rád si poslechnu samozřejmě i ostatní žánry, teď jedu nejvíce kapelu Kashmir 941 a jejich album Sri Guru Vandana, a to s jazzem nemá už nic společného. Ale uznávám, že písně, které poslouchám úplně nejvíce, jsou složené naší kapelou Cum Decore, která ještě sice nemá ani jednu píseň veřejně vydanou, ale žánrově to jsou velmi různorodé kousky, které doufám, že budou dostupné k poslechu co nejdříve.

Tak to zní, že se máme na co těšit. Až Cum Decore vydá první skladby, určitě si je rádi poslechneme. Máš nějakého hudebníka nebo kapelu, kteří tě inspirují?

Ano – začal bych grungeovými kapelami jako Alice in Chains, kde je pro mě velkou inspirací jejich zpěvák Layne Staley, dále kapely Silverchair a Nirvana. Z trochu alternativnějšího proudu bych vyzdvihl TOOL s jejich 10,000 Days a Fear Inoculum a nesmím zapomenout na Radiohead a další projekty, ve kterých působil nebo působí Thom Yorke (Atoms for Peace, The Smile). 

To je pestrá směs inspirací, ve které se přiznám, že se už trochu ztrácím J Jedno jméno ale v našem rozhovoru zaznívá opakovaně – tvůj učitel Zdeněk Kohout. Jak moc důležitá je pro tebe spolupráce s panem učitelem Kohoutem? V čem je podle tebe výjimečný?

S panem Kohoutem trénuji již přes deset let. Mohu říci, že výrazně zformoval mou cestu hudbou. Obdivuji na něm jeho velký přehled, který má i díky výuce na konzervatoři. Předal mi nesmírně cenné rady pro samotnou hru i pro soutěže. Také mě hluboce inspiroval ve hře na klávesy. Je to mentor, který mě vždy dokázal motivovat k tomu se neustále zlepšovat.

Letos jsi hrál i na nový profesionální nástroj. Jak velký rozdíl je mezi běžnými klávesami a profesionálním vybavením?

Mé klávesy jsou jeden z nejlepších modelů od značky Roland. Pořídil mi je táta po vítězném hattricku v roce 2023. Umožňují mi vytvářet spoustu nových zvuků, hrát si s nimi, syntetizovat je a podobně. Dále díky jejich vážené klaviatuře a rozsahu 88 kláves mám možnost hrát i klavírní skladby a trénovat i ty nejobtížnější z nich. Tyto možnosti jsem dříve se staršími klávesami neměl.

Co tě na hraní nejvíc baví – technika, emoce, nebo třeba možnost improvizace?

Nevím, jak to vyjádřit, ale baví mě prostě to, že to je hudba – samozřejmě improvizace a možnost procítění dané skladby mě baví též, ale pro mě je hlavní věnovat se hudbě celkově. Je to má životní vášeň.

Míváš před vystoupením trému, nebo si už soutěže užíváš?

Když jde o takovou prestiž, jako je nejvyšší kategorie soutěže EKN, tak musím uznat, že jsem měl trochu obavy, ale po první písni ze mě vše odpadlo a bylo to pro mě vlastně klasické vystoupení. Myslím si, že je pro mě klíčové překonat prostě tu první skladbu. U běžných koncertů a vystoupení si zážitek užívám s klidem.

Hraje nebo hrál ještě někdo ve vaší rodině na nějaký nástroj (profesionálně nebo amatérsky)?

Moje babička hrála v mládí na akordeon a moje teta zase na klavír. Hudbě se věnuje i moje mladší sestra Markéta, která hraje na klávesy a sama se naučila na akustickou, elektrickou i baskytaru.

Takže vztah k hudbě se u vás objevuje hned v několika generacích. Jak vypadají tvoje chvíle mimo hudbu? Co tě baví, když zrovna nesedíš u kláves?

Baví mě hrát na ostatní hudební nástroje a věnovat se hudbě v jiné oblasti. Rád zpívám, hraju na elektrickou a bass kytaru, na bicí nástroje nebo tvořím skladby pro mou kapelu Cum Decore.

Nedávno jsi získal řidičský průkaz. Co bylo větší nervy – autoškola, nebo soutěžní pódium?

Toto ani nejde srovnávat. Na soutěž jsem se připravoval několik měsíců a je to můj celoživotní koníček, autoškola byla jen běžná zkouška.

Přemýšlíš o tom, že by hudba byla jednou tvoje profese?

Určitě jsem o tom přemýšlel a byl bych za to neskutečně rád, jenže mé okolí si myslí, že bych se tím v budoucnu těžko uživil, a tak přemýšlím i o praktičtějších oborech, hlavně v technické oblasti.

Jaké máš sny nebo cíle do budoucna – hudební i životní?

V nejbližší budoucnosti je pro mě důležitá maturita, přijímací zkoušky na ČVUT a vydání prvního alba s mou kapelou.

Budeme držet palce, ať se podaří jak maturita a přijímačky, tak i první album kapely Cum Decore. Máš ještě nějaký nesplněný hudební sen?

Mám, ale ten sen už se mi nikdy nesplní. Vždy jsem si přál jít na koncert kapely Alice in Chains, bohužel jejich hlavní protagonista a hudebník, který mě vždy inspiroval, Layne Staley, je již několik let po smrti. 

I tak je vidět, jak velkou roli mohou hudební vzory v životě člověka sehrát. Co bys vzkázal dětem, které začínají hrát na hudeb-ní nástroj a pochybují, zda mají talent?

Každý, kdo chce hrát, by měl svůj talent rozvíjet. Hlavní je vydržet. Vzpomínám si, že když mi bylo kolem 15 let, tak jsem měl éru, že jsem chtěl přestat celkově docházet do ZUŠ. Dnes už mohu říci, že kdybych to tak udělal, tak bych toho litoval.

Děkuji ti za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů na hudební i životní cestě. 

Netradiční sedmička

1. Kdybys mohl jeden den strávit s jakýmkoli hudebníkem, kdo by to byl? Velmi těžká volba – Kurt Cobain nebo Layne Staley. 

2. Jaký zvuk máš úplně nejradši? Sinusoida, 325 Hz.

3. Kdyby tvůj život byl skladba, jak by se jmenovala? Symfonie č. 9 v e moll, op. 95, B. 178, „From the New World”: III. Scherzo od Antonína Dvořáka.  

4. Jakou superschopnost bys chtěl mít? Perfektní sluch.

5. Kdybys mohl ovládat ještě jeden nástroj dokonale, který by to byl? Modulární synťák.

6. Co by sis vzal na opuštěný ostrov kromě jídla a pití? Hudební nástroje. 

7. Co by o tobě většina lidí neuhodla na první pohled? Že 19. 6. vydáváme s kapelou Cum Decore 1. skladbu! :-)

Podpásová sedmička

1. Nejhorší písnička, kterou jsi kdy musel poslouchat? Žádná nejhorší mě ještě nepotkala.

2. Kolik hodin bez hudby vydržíš? Neměřil jsem to, ale nepamatuji si na den, kdy bych si nějakou píseň nepustil.

3. Co tě spolehlivě vytočí? „CPU overload” – neboli, když moje zařízení, na kterém skládám hudbu, nemá dostatečný výkon (nebo spíš mám moc náročný projekt).

4. Jakou věcí nejčastěji prokrastinuješ? Koukáním na youtube videa.

5. Kdybys měl na měsíc zakázané klávesy, čím bys je nahradil? Klavírem.

6. Jaká je tvoje nej vzpomínka z vystoupení? Nejvíce mě potěší, když za mnou po vystoupení přijde někdo z publika a dodatečně mi řek-ne, jak se mu to líbilo.

7. Co tě dokáže probudit i ve tři ráno? V poslední době žába u rybníka souseda. :-D