Dvojí metr Stavebního úřadu v Podbořanech? U starostovy stavby dlouhé měsíce, jinde úřad zasáhl během týdnů

Podbořany (ma) – Jak rychle dokáže jednat Stavební úřad v Podbořanech? Záleží zřejmě na konkrétním případu. Zatímco u problematické stavby starosty Podbořan Radka Reindla následovala kontrola na místě až s výrazným časovým odstupem od okamžiku, kdy úřad zjistil problém, v případě obyvatelky Hluban Ester Ratiborské přišla první kontrola během několika týdnů. Později stavební úřad dokonce zakázal užívání staveb i samotný chov drůbeže. Krajský úřad Ústeckého kraje však toto rozhodnutí zrušil, řízení zastavil a postup podbořanského úřadu v několika bodech ostře zkritizoval. Region Podbořanska proto požádal stavební úřad o vysvětlení rozdílného přístupu. Na osm konkrétních otázek do stanoveného termínu neodpověděl.

Region Podbořanska se v posledních týdnech podrobně zabývá případem stavby starosty Podbořan Radka Reindla v Dolním Záhoří. Nyní redakce získala dokumentaci k jinému případu, která ukazuje, že stejný stavební úřad dokáže za určitých okolností postupovat podstatně rychleji a razantněji.
Případ Ester Ratiborské z Hluban je o to zajímavější, že postup podbořanského stavebního úřadu následně přezkoumal Krajský úřad Ústeckého kraje. A jeho závěry jsou vůči postupu podbořanských úředníků velmi kritické.
Stížnost a kontrola během několika týdnů
Případ začal na podzim roku 2025 stížností sousedů na hluk způsobovaný drůbeží a na umístění hospodářských staveb na pozemku Ester Ratiborské v Hlubanech.
Podle dokumentace, kterou následně ve svém rozhodnutí shrnul Krajský úřad Ústeckého kraje, obdržel stavební úřad podání dne 23. října 2025.
Už 20. listopadu 2025 provedl na pozemku kontrolu.
Při ní zjistil, že kurník s výběhem, ve kterém bylo podle majitelky šestnáct slepic, nedodržuje dvoumetrovou vzdálenost od sousedního pozemku. Úřad stanovil, že stavby a zařízení mají být posunuty tak, aby dvoumetrový odstup splňovaly.
Zároveň tehdy dospěl k závěru, že stížnost na hluk z drůbeže je občanskoprávní záležitostí, kterou stavebnímu úřadu nepřísluší řešit.
Ratiborská stavbu posunula. Úřad případ uzavřel
Po další stížnosti sousedů z 9. února 2026 následovala 12. března 2026 další kontrola.
Tentokrát stavební úřad zjistil, že požadovaná náprava byla provedena. Stavba byla posunuta dva metry od hranice pozemku, a splňovala tak požadavek na odstup.
Závěr podbořanského stavebního úřadu byl v té chvíli jednoznačný:
„V záležitosti nebude dále pokračováno.“
Mohlo se tedy zdát, že je případ uzavřen.
Nebyl.
Další stížnost – a tentokrát tvrdý zásah
Dne 22. dubna 2026 obdržel stavební úřad další stížnost sousedů, tentokrát na hluk a zápach související s chovem drůbeže.
Postoj úřadu se zásadně změnil.
Už 20. května 2026 vydal Stavební úřad Podbořany takzvané zakazující opatření.
Ester Ratiborské zakázal užívání stávajících dřevěných staveb a přístřešků pro chov drůbeže. Nezůstal však pouze u staveb. Zakázal jí také samotný chov drůbeže, který podle názoru podbořanského stavebního úřadu odporoval územnímu plánu města.
Od další stížnosti k takto zásadnímu rozhodnutí tedy neuplynul ani měsíc.
Kraj rozhodnutí zrušil
Ester Ratiborská se proti rozhodnutí 5. června odvolala.
A 5. srpna 2026 přišel verdikt Krajského úřadu Ústeckého kraje.
Ten rozhodnutí Stavebního úřadu Podbořany v celém rozsahu zrušil a řízení zastavil.
Krajský úřad po přezkoumání spisu dospěl k jednoznačnému závěru, že napadené rozhodnutí „nebylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy“.
Tím však kritika podbořanského stavebního úřadu nekončila.
Kraj: Postup byl „nepřehledný a vnitřně rozporný“
Nadřízený správní orgán označil zvolený postup Stavebního úřadu Podbořany za „nepřehledný a vnitřně rozporný“.
Podbořanský úřad ve svém rozhodnutí hovořil o „řízení na místě“, podle kraje ale ze spisu nevyplynulo, že by byly splněny zákonné podmínky pro použití takového postupu.
Kraj upozornil, že nebylo tvrzeno bezprostřední ohrožení života či zdraví osob ani bezprostředně hrozící vážná majetková újma. Ze spisu rovněž nevyplynulo, že by při předchozích kontrolách bylo na místě vyhlášeno nějaké rozhodnutí.
Jednou bylo vše v pořádku, potom přišel zákaz
Krajský úřad upozornil také na další rozpor.
Při kontrole 12. března podbořanský stavební úřad zjistil, že požadovaná odstupová vzdálenost byla splněna, a případ uzavřel s tím, že v něm nebude pokračovat.
O několik týdnů později však vydal zakazující opatření.
Podle krajského úřadu přitom stavební úřad nevysvětlil, proč se od svého předchozího závěru odchýlil ani proč považoval předchozí kontrolní zjištění za dostatečný podklad pro následný zákaz.
Rozhodnutí bylo podle kraje nepřezkoumatelné
Další výtka se týkala samotné podoby rozhodnutí.
Zakazující opatření podle krajského úřadu neobsahovalo poučení o opravném prostředku. Jeho odůvodnění se podle kraje omezilo pouze na stručné tvrzení o rozporu s územním plánem. Chyběly konkrétní důvody, podklady i vysvětlení, jakými úvahami se stavební úřad při rozhodování řídil.
Kraj proto dospěl k závěru, že rozhodnutí podbořanského stavebního úřadu je „nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“.
Šestnáct slepic, které skončily zákazem
Podbořanský stavební úřad tvrdil, že drobný chov drůbeže je v ploše individuálního bydlení v rozporu s územním plánem, protože mezi povolenými způsoby využití není výslovně uveden.
Ani s tím se kraj neztotožnil.
Podle krajského úřadu nelze dovozovat, že každá činnost, která není v územním plánu výslovně vyjmenována, je automaticky zakázána.
Kraj upozornil, že k běžnému užívání rodinného domu a zahrady mohou patřit například pěstování plodin, rekreační využívání zahrady, chov domácích zvířat nebo drobný samozásobitelský chov.
V dokumentaci podle něj navíc nebylo nic, co by svědčilo o zemědělské výrobě, podnikání nebo velkochovu. Naopak šlo o drobný chov slepic pro vlastní potřebu.
Stavební úřad nemohl zakázat samotný chov
Ještě jednoznačnější je závěr krajského úřadu týkající se pravomocí Stavebního úřadu Podbořany.
Podbořanský úřad totiž Ester Ratiborské nezakázal pouze užívání staveb. Zakázal jí také samotný chov drůbeže.
Kraj k tomu uvedl, že stavebnímu úřadu „nepřísluší obecně regulovat či zakazovat chov zvířat jako takový“.
Samotný chov drůbeže není podle rozhodnutí předmětem regulace stavebního zákona.
A závěr kraje je v této části naprosto jednoznačný:
„Již z tohoto důvodu je uvedená část výroku nezákonná.“
A nyní se vraťme do Dolního Záhoří
Právě při pohledu na rychlost a razanci tohoto postupu se nabízí srovnání s případem stavby starosty Podbořan Radka Reindla.
V Dolním Záhoří byl původně posuzován samostatně stojící dřevěný včelín o rozměrech 4,5 × 7 metrů. Dnešní rozestavěná zděná stavba se od tohoto záměru zjevně liší.
Později bylo podáno oznámení stavby označené jako skladový objekt. Stavební úřad však zjistil, že stavba, pro kterou mělo postačit oznámení, byla zahájena bez tohoto oznámení, oznámení proto odložil a uvedl, že bude postupovat podle stavebního zákona.
Samotný starosta Radek Reindl následně Regionu Podbořanska potvrdil také další problém. Podle jeho vyjádření zhotovitel stavbu nesprávně vytyčil, část objektu se ocitla na pozemcích jiných vlastníků a stavba se tím podle jeho vlastních slov dostala do rozporu s územním plánem obce Lubenec.
Stavební úřad následně redakci oznámil, že kontrolu rozestavěné stavby svolal na 25. srpna 2026.
Dva případy, dva velmi rozdílné přístupy
Netvrdíme, že případ Ester Ratiborské a případ Radka Reindla jsou po právní stránce totožné.
Nejsou.
Je však obtížné přehlédnout rozdíl v rychlosti a razanci, s jakou stejný stavební úřad v obou věcech postupoval.
U Ester Ratiborské: podnět, během několika týdnů kontrola, následně další kontrola a po další stížnosti během necelého měsíce zakazující opatření, které zasáhlo dokonce i do samotného chovu drůbeže.
U starostovy stavby: úřad zjistil, že stavba byla zahájena bez požadovaného oznámení, samotný vlastník připouští problém s umístěním stavby i rozpor s územním plánem – a kontrola na místě přichází až s výrazným časovým odstupem 16 měsíců!
Právě tento kontrast podle našeho názoru vyžaduje vysvětlení.
Osm konkrétních otázek. Úřad neodpověděl
Region Podbořanska proto před zveřejněním článku oslovil vedoucího Stavebního úřadu Podbořany Milana Cimra a požádal jej o vysvětlení rozdílného postupu.
Redakce zaslala osm konkrétních otázek.
Ptali jsme se například, jak stavební úřad vysvětluje rozdílnou rychlost a razanci svého postupu a jaké konkrétní právní nebo skutkové okolnosti podle něj odlišný procesní postup odůvodňují.
Položili jsme také otázku, zda může úřad jednoznačně vyloučit, že skutečnost, že stavebníkem v Dolním Záhoří je starosta Podbořan, měla jakýkoli vliv na rychlost nebo způsob jeho postupu. Zajímalo nás rovněž, zda byla v tomto případě řešena otázka možné podjatosti úředních osob.
Ptali jsme se také, jak Stavební úřad Podbořany hodnotí rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje v případu Ester Ratiborské a jaká opatření přijal nebo hodlá přijmout, aby se krajským úřadem vytčená pochybení neopakovala.
Poslední otázka zněla, zda stavební úřad považuje svůj postup v obou případech za uplatnění stejného přístupu vůči všem stavebníkům a pokud ano, z čeho takový závěr vychází.
Současně jsme výslovně uvedli, že nechceme předjímat, že rozdílný postup byl způsoben osobou stavebníka, a právě proto dáváme úřadu prostor konkrétní důvody vysvětlit.
S ohledem na redakční uzávěrku jsme požádali o odpověď do pátku 28. srpna 2026 do 14 hodin.
Stavební úřad na zaslané otázky do stanoveného termínu neodpověděl.
Dvojí metr? Vysvětlení zatím chybí
Rozdílná rychlost dvou správních případů sama o sobě nedokazuje, že stavební úřad používá dvojí metr. Stejně tak z dostupných dokumentů nelze dovodit, že pomalejší postup v případě Radka Reindla způsobil právě fakt, že je starostou Podbořan.
To ostatně ani netvrdíme.
Právě proto jsme chtěli znát vysvětlení stavebního úřadu.
Do uzávěrky jsme je nedostali.
Zůstává tak doložený výrazný rozdíl v postupu. V případě Ester Ratiborské úřad reagoval na podněty v řádu týdnů a nakonec vydal velmi razantní opatření, které nadřízený orgán následně zrušil a část jeho výroku označil za nezákonnou.
V případě stavby starosty úřad zjistil, že stavba byla zahájena bez požadovaného oznámení, sám stavebník připustil problém s umístěním stavby a rozpor s územním plánem, přesto kontrola na místě následovala až s výrazným časovým odstupem.
Pokud pro rozdílný postup existují objektivní právní nebo skutkové důvody, Region Podbořanska je připraven stanovisko stavebního úřadu zveřejnit i dodatečně.
Protože jedna otázka zůstává i po osmi nezodpovězených dotazech stejná:
Platí před Stavebním úřadem Podbořany stejný metr pro každého?
Region Podbořanska bude oba případy nadále sledovat.