Odešel dlouholetý sbormistr a učitel František Barák

František Barák se narodil 15. 6. 1926 v Podbořanech. Absolvoval Učitelský ústav v Plzni a v roce 1946 se přestěhoval do Podbořan, kde žil do konce života. Od roku 1946 učil na obecných školách v Podbořanech a okolí.

Po úmrtí podbořanského sbormistra J. Víta převzal jeho smíšený sbor a řídil jej ne-přetržitě do loňského roku, tedy 59 let. V roce 1952 se stal ředitelem LŠU a v této funkci vytrval 34 let, kdy odešel do důchodu. Za léta působení v hudební škole vychoval desítky mladých hudebníků a zpěváků.

Celonárodní prestiž získal František Barák jako sbormistr během patnáctiletého vede-ní dívčího pěveckého sboru Vánek, který si vydobyl celostátní úroveň.

Od roku 1975 převzal vedení Smíšeného pěveckého sboru v Kadani, a tak oba sbory spojil v jedno těleso. Sbormistrovství tvořilo velkou část jeho života. Své umění předváděl jak u nás, tak v zahraničí. Propagoval vždy českou národní píseň a klasickou hudbu i hudbu současných českých skladatelů. Prosadil se i jako autor vlastních skladeb a církevních mší.

Od mládí do posledních dnů František Barák působil jako regenschori v podbořanském kostele sv. Petra a Pavla.

Za dob totality měl s touto činností, která „se neslučovala s morálkou socialistického učitele”, u svých nadřízených velké problémy. Byl za to velmi znevažován a finančně i morálně podhodnocen.

V roce 1996 obdržel od Unie českých pěveckých sborů Zlatý odznak s granáty za 50 let úspěšné sbormistrovské činnosti a v roce 1998 vyznamenání v podobě Ceny Ferdinanda Vacha. Je to celostátní ocenění za zásluhy o rozvoj sborového zpěvu.

Ve svém působišti v Podbořanech byl v roce 2001 oceněn starostou města za celoživotní přínos k rozvoji kulturního a společenského života na Podbořansku.

„S odchodem skvělého sbormistra pěveckého sboru Rubín Františka Baráka ztratilo město Podbořany výraznou postavu. Je škoda, že není nikdo v Podbořanech, kdo by vedl takový sbor,“ řekla k této smutné události Jaroslava Kudláčková, bývalá členka sboru pod vedením Františka Baráka.

Čest jeho památce. (ib, jk, až)