Nová expozice nabídne unikáty a zaujme i děti, zve do hlubanské vodní tvrze Martin Cyprian

Jak dalece sahá historie těžby kaolinu na Podbořansku? Kde a kdy bylo zahájeno dolování této nerostné suroviny? Co se vyrábí z kaolinu a kde všude se používá? Najde se ještě někde ve světě proslulý hlubanský porcelán značky ALP nebo kamna a krby vyrobené před více než sto lety v největším závodě okresu – L. & C. Hartdmuth? Na tyto a mnoho dalších otázek má odpovědět (ale i hledá odpovědi) unikátní expozice Kaolin na Podbořansku, která se otevírá ve čtvrtek 7. června v neméně zajímavé památce regionu – hlubanské vodní tvrzi v Podbořanech. Jak a díky komu nová výstava vznikala, co všechno nabídne, nám prozradil jeden z autorů, vedoucí podbořanského muzea, Martin Cyprian.

Kaolin na Podbořansku – co si pod tím máme představit jako první?

Především dlouhodobou záležitost – a to jak z pohledu historie těžby kaolinu, o níž nová výstava je, a také proto, že se jedná o stálou expozici, kterou lidé od čtvrtka najdou v hlubanské tvrzi. Ta je mimochodem sama o sobě velmi zajímavá – gotické stavení, obklopené vodním příkopem, pochází ze 14. století a jde jednoznačně o nejstarší památku na Podbořansku, kterou stojí za to navštívit. Díky nové expozici v jejích útrobách návštěvníci budou moci nahlédnout do problematiky těžby, výroby a zpracování kaolinu v okolí Podbořan od samých začátků až po současnost.

Kam až ty začátky sahají?

Zhruba dvě stě let zpátky. Kaolin, jemuž se říkalo bílé zlato, se na Podbořansku těžil už od počátku 19. století. V té době bylo nedaleko Buškovic zahájeno dolování kaolinu a těžba v těchto kaolinových dolech trvala dalších skoro sto let. Také u Nepomyšle byly těžebny kaolinu a tam se dobývalo až do přelomu 70. - 80. let minulého století.

Když se řekne např. Kaolin Hlubany, tak si představím bílé kopce, prodej písku ve velkém, kamiony, stavební techniku a průmyslové stroje…

I o tom bude nová expozice, ale hlavně také o tom, co už není, ale podařilo se zachránit, najít, oprášit, restaurovat nebo vyrobit díky mnoha lidem, kteří se na přípravě expozice podíleli. Zásadní práci přitom velmi erudovaně odvedl geolog Jiří Svejkovský, hlavní autor expozice. Právě on vymyslel koncepci expozice a já jako zástupce města jsem ty myšlenky realizoval a podílel se na výtvarném zpracování. Společně jsme sháněli od různých lidí exponáty do expozice, nechali jsme také vyrobit 3D modely. A tak tu uvidíte např. autentický důlní vozík z dolu u Nepomyšle a další předměty, které používali horníci při hlubinné těžbě ve štolách, i model takového horníka v životní velikosti. Pan Ivan Laifr z Lubence pro expozici vyrobil podle dochovaných fotografií model přírodní sušárny kaolinových placek, která stávala v Nepomyšli ještě v 50. - 60. letech.

Kdo všechno vám s tím pomáhal?

Ústřední exponáty pro expozici vyrobil skvělý modelář, kreslíř Karel Svejkovský, otec Jiřího. Jeho dílem je již zmiňovaný horník v kaolinovém dole nebo speciální model, kterým je velmi atraktivně znázorněn celý proces od těžby kaolinu, přes jeho úpravu až po zpracování v porcelánce. Martin Kaše z Nepomyšle přispěl historickými fotografiemi s tématem dobývání kaolinu v Nepomyšli, což je ostatně jeden z mnoha okruhů jeho soukromého bádání nad historií městyse. Zprostředkoval nám také získání vzácných exponátů – podvozků dvou důlních vozíků, pocházejících přímo z kaolinového dolu v Nepomyšli. Tyto autentické předměty propůjčil expozici Josef Šnídl z Nepomyšle. K vozíkům přidal pan Šnídl další unikát – točnu. Pan Kaše ze své sbírky dodal kolejnice. Cenné historické informace jsme čerpali také z archivů v Plzni a Mostě.

V jakém stavu byly historické exponáty?

Samozřejmě se na nich značně podepsal zub času. Některé z nich se nám ale podařilo zrestaurovat, zkompletovat a zapojit do expozice. Návštěvníci se mají nač těšit. Snažili jsme se expozici pojmout jako interaktivní poznávací záležitost i pro děti a mládež.

Najdou tu i věci, vyrobené přímo ze zdejšího kaolinu?

Ano. Najdou tu nádobí, obkládačky, kachle. A to díky regionálnímu muzeu v Žatci, které nám zapůjčilo veškerý porcelán z hlubanské porcelánky ALP. Podařilo se nám sehnat i historická kamna, vyrobená v podbořanské keramičce, což je zajímavý příběh. Narazil jsem na ně na portálu Aukro, kde se dražily a jeden zájemce je „za pakatel“ vydražil, já jsem to totiž nestihl. Kontaktoval jsem tedy prodávajícího, který mi dal číslo na kupce, a toho jsem tak dlouho umlouval a přesvědčoval, že když mi ty kamna přenechá, udělá tak dobrý skutek a kamna se vrátí tam, kde byly vyrobeny, až jsem ho umluvil. A kamna jsou tady!

Jaký to byl pocit, přivézt je sem?

Skvělý a zvláštní. Jsem rodák z Krásného Dvora, můj děda byl kamnář… a možná tato kamna vyrobil právě on. Proto pro mě mají obrovskou citovou cenu. Dědu jsem bohužel nikdy nepoznal, narodil jsem se po jeho smrti, a tak je to pro mě jeho osobní odkaz.

Myslíte, že se najdou i další podobné unikáty?

Pevně věřím. Například tady v Podbořanech v jednom městském domě jsou ještě stará kachlová kamna, a s Martinem Gutzerem, tajemníkem městského úřadu, jsme přemýšleli, že by se daly rozebrat a dopravit na tvrz. Stejně tak i další exponáty, třeba někdo něco objeví, oslovili jsme a stále oslovujeme pamětníky, bývalé zaměstnance kaolinek, badatele, sběratele… Necháme se překvapit.

Jak je vidět, pro vás práce na expozici jejím otevřením nekončí?

V žádném případě. Přípravy této výstavy trvaly zhruba tři roky, její udržování a rozšiřování bude taktéž neméně obtížné. Také realizace navazující kaolinové stezky bude velmi náročná práce. Expozice je vlastně začátek vzniku kaolinové stezky, na níž pracují turisté – konkrétně velkou námahu si s tím dává Zdenka Krůtová. Chtěli bychom do budoucnosti rozšířit expozici o další nerostné suroviny, atraktivní pro návštěvníky by mohl být venkovní geopark složený z hornin doprovázejících ložiska surovin.

Vaše zapálenost pro věc jistě zaručuje zajímavé zážitky. Pojďme pozvat čtenáře na zítřejší zahájení expozice Kaolin na Podbořansku. Co je čeká?

Expozice v hlubanské tvrzi bude zahájena ve čtvrtek 7. června od 18 hodin a na vernisáži zahraje hornická kapela „Barbora“ z Karlovarska. Myslím, že v Podbořanech to bude poprvé, kdy zažijeme vystoupení pravé hornické kapely s kapelníkem v hornických uniformách a vším, co k tomu patří. I pro pana kapelníka to bude jistě hezký zážitek, prý tady kdysi působil a rád se do těchto míst podívá. Proslov by měl mít technolog František Pticen z Buškovic, jenž na těžbě kaolinu pracoval. Samozřejmě nebude chybět malé pohoštění a hlavně doufám, dorazí spoluautoři a příznivci expozice, rodiny s dětmi, široká veřejnost, všichni jsou srdečně zváni.

Jak expozice bude přístupná a jak se o ní lidé dozvědí?

Určitě expozice bude otevřena o Podbořanských letních slavnostech – v pátek 15. 6. od 13 do 18 hodin a v sobotu celý den – od 9 do 18 hodin. Jinak bude možno ji navštívit na zavolání, po telefonické domluvě. Informace o expozici bude na stránkách města a muzea, navíc vedle muzea, kde jsou vchody do bývalých podzemních štol, bude nainstalována informační tabule s fotografiemi z průzkumů, sklepních prostor, jak to tam vypadalo, a je tam i odkaz na expozici v hlubanské tvrzi. Také na Bílém kopci, kde vzniká chodník pro pěší, bude informační tabule. No a u rybníka v Hlubanech máme výjimečný poutač, který nikdo nepřehlédne – hornický vozík z dolů. Do budoucna chceme vydat s Jiřím Svejkovským brožuru k expozici o kaolinu na Podbořansku.

Dá se říci, že jeho těžba je nejen historií, současností tohoto regionu, ale i jeho budoucností?

Určitě bez nadsázky lze říci, že „kde se zavrtá, tam se kaolin najde“. Kaolinizované sedimenty v menší i větší hloubce se tu podle odborníků vyskytují skoro všude a na rozdíl od uhlí těžba kaolinu může trvat i další stovky let, dokud bude zájem o výrobky z porcelánu či keramiky, o bílý papír… Ale to už je na jiné povídání.