Lenka Hodková: Proč jsem rezignovala na mandát zastupitelky města

Vážení spoluobčané, a zejména vy, kteří jste mi ve volbách dali své hlasy, tento článek píšu jako vysvětlení, proč jsem se vzdala mandátu zastupitelky. Není to proto, že bych neměla zájem o dění ve městě, že bych byla líná chodit na zastupitelstva, anebo že by mne to nebavilo. Bavilo, proto jsem začala již své druhé volební období plná elánu a entuziasmu. Důvod, proč jsem rezignovala, je jiný.

 Již na druhém jednání 19. 12. 2018 se projevily rozdílné názory jednotlivých zastupitelů, což jsem velmi ocenila. Došlo k mnoha konfrontacím, podle nichž jsme každý podle svého nejlepšího vědomí a svědomí hlasovali, tedy alespoň se domnívám, že to tak bylo a že to tak je správné. Mimo jiné jsme na této schůzi zastupitelstvu města odhlasovali v poměru 15:6, že nesouhlasíme se zařazením do navrhované změny č. 6 územního plánu výstavbu rodinných domů na pozemcích města v průmyslové zóně za silem.

     Výsledek tohoto hlasování byl zřejmě velkým překvapením pro vedení města a zejména pro „duchovního guru této idey“ tajemníka města Mgr. Martina Gutzera.

Kromě tohoto důležitého bodu jsme ještě neodsouhlasili několik dalších. Myslela jsem si naivně, že to, co zastupitelstvo odhlasuje, je závazné. Věřila jsem v to do doby, než vyšel v Regionu článek tajemníka města, jako reakce na předchozí článek Ing. arch. Vaníčka o připravované změně územního plánu a nevhodnosti lokality za silem pro výstavbu rodinných domů v průmyslové oblasti. Tajemník ve svém článku vyzdvihuje přednosti svého návrhu, uvádí zcela protichůdné argumenty, například že bydlení bude pro střední třídu, která bude pracovat právě v průmyslu v okolí jejich nového bydlení. Nevím, jestli dobře vnímám střední třídu – v materiálech pro zastupitele sám tajemník uvádí, že jde o „lidi středního věku, vyšších výdělků i vzdělání, majících děti, které chodí do škol základních i středních a pro které je dům symbolem sociálního statusu“. Ptám se, tito lidé budou pracovat v přilehlém průmyslu?! Na sile v ZZN, Contě, která skončila, Valeu, Izopolu a dalších přilehlých závodech? U pásu? Nebo budou dělat ředitele, mistry nebo jiné vedoucí funkce? Jak vám tohle zní?! Mně absolutně nelogicky a rozporuplně. Dále projekt bude dle tajemníka pozitivním příspěvkem do rozpočtu města. Ano, to souhlasím. Město utrží na prodaných pozemcích. Má to ale i druhou stránku, jako jsou náklady na vybudování inženýrských sítí a příjezdových komunikací do této zcela odlehlé lokality. Vůbec není řešena dostupnost občanské vybavenosti (školy, obchody, lékaři apod.) pro budoucí obyvatele této oblasti. Další, dle mého názoru, lichý argument se týká srovnávání výstavby Podbořan Lesné, jak lokalitu tajemník nazývá, s dělnickými koloniemi ve Zlíně u Baťovy továrny, nebo v Lounech vedle bývalých železničních opraven, takzvané Kotěrovy kolonie. Srovnává bydlení v těchto koloniích s naší lokalitou. Ale je tu jeden veliký rozdíl, který opět opomněl vysvětlit. V obou případech se jednalo o dělnické kolonie (nikoli bydlení pro střední třídu), které vznikly na zakázku samotného Bati a v Lounech železničních opraven. Baťa chtěl pro své dělníky bydlení a občanskou vybavenost, potřeboval je do své továrny, navíc vše financoval. A tak se opět naskýtá otázka: Která ze stávajících továren potřebuje vzhledem k „rychle se rozvíjejícímu průmyslu“ (jako za Bati ve 20. letech 20. století) bydlení pro své stávající zaměstnance a která z nich to bude financovat jako Baťa?

    Proč se bojíme veřejného projednání a chceme urychlené projednání změny územního plánu? Proč se tak tlačí na pilu, když ještě v srpnu loňského roku se o parcelách za silem nehovořilo? Proč se nezeptáme obyvatel Podbořan, jaký oni na to mají názor? Zejména, když vyhlašujeme, že chceme zlepšit komunikaci radnice s obyvateli? Územní plán je jeden z nejdůležitějších dokumentů schvalovaných zastupitelstvem. Proč neřekneme všechna pro i proti, že například z některých parcel uvidí jen průmyslové objekty, každé dvě hodiny jim okolo projede vlak, možná i armáda, která bude dál využívat vojenskou vlečku… Tajemník jako „urbanista a architekt“ určitě ví, že se zařízením ve vlastnictví armády a dráhy se nepohne.

Na druhou stranu ano, chceme stavět a rozvíjet město. Proč tedy nemůžeme respektovat dnešní územní plán, ve kterém jsou rozvojové plochy pro bydlení zakresleny? Tady se zase snaží radnice i její zaměstnanci přesvědčit nás všechny svými četnými argumenty, proč právě tohle nejde. Proč?

     To, co mne zarazilo a naštvalo, bylo, že my jako zastupitelé jsme řekli tomuto projektu NE, a přesto tajemník píše do novin, že tento projekt BUDE pozitivním příspěvkem do rozpočtu a popisuje projekt, jako by už byl schválen… ačkoli změnu územního plánu může provést až zastupitelstvo 27. 2. 2019. Navíc jsme ti, kteří hledají zástupné důvody, proč by se tam stavět nemělo a že to nepůjde, neboť předtím bylo toto území určeno k rekreačnímu a sportovnímu využití. K tomu bych si dovolila jen poznamenat, že změnou č. 3 územního plánu z roku 2016 bylo území na žádost města změněno z plochy pro sport a rekreaci na průmyslovou oblast. Další změna územního plánu ze srpna 2018 ponechala tuto lokalitu opět jako průmyslovou oblast.

     A že to není oficiální stanovisko města, jak mi sdělil starosta, by mne ani nenapadlo, protože článek je podepsán Martin Gutzer, tajemník MÚ Podbořany. Jako neoficiální stanovisko bych to chápala, kdyby byl článek podepsán Martin Gutzer, občan Podbořan, nebo člen politického hnutí Patrioti. Pokud je pod článkem tajemník, pak mluví jako tiskový mluvčí za město. A pokud to není oficiální názor vedení města, mělo vedení reagovat.

     Nabízí se další otázka, k čemu město má zastupitelstvo?! Když jeho rozhodnutí tajemník, jako nejvyšší úředník, prakticky nerespektuje a popírá?! A to se, bohužel, týká i jiných schválených či neschválených bodů jednání zastupitelstva.

     Když jsem dostala materiály na zastupitelstvo nové, konané 27. 2. 2019, nestačila jsem žasnout. Věci, které jsme neodsouhlasili na minulém, se objevily k projednání znovu. Takže budeme předhazovat psovi kost, dokud ji nesežvýká. Tak na mne působí chování tajemníka, vedení města, včetně rady. A tohle mi přijde ubohé. Tyto věci jsou podstatně složitější a obsáhlejší, než mohu v článku uvést. Nastiňuji jen ty z nich, které mne vedly k mému rozhodnutí. Každý máte právo se zeptat svého voleného, ale i jiného zastupitele. Určitě vám podají podrobnější vysvětlení. Navíc jsem zjistila, že tajemník, potažmo vedení politického hnutí Patrioti, jejímž je členem, usilovně pracují na přesvědčování zastupitelů. V pořádku. Mají na to právo. Jen mne udivuje, jak rychle dokáží někteří lidé měnit názory a kabáty.

     Tím, že jsem vystoupila na minulém zastupitelstvu, jsem rozpoutala jakousi zvláštní tichou bitvu, alespoň to tak vnímám. Kdykoli jsem přišla na úřad zjišťovat informace, měla jsem pocit, že zaměstnanci mají nepsanou povinnost hlásit moji přítomnost tajemníkovi. V revíru je škodná, která se neshoduje s jeho názory.

     Myslím, že by tajemník měl být apolitická osoba, která se zabývá chodem úřadu a svými zaměstnanci, který zodpovídá za včasné dodání obsahově správných materiálů zastupitelstvu, aby byly úplné, nezkreslené a bez věcných chyb. Navíc by měl plně respektovat rozhodnutí zastupitelstva a výsledek hlasování. V současné době mám ale názor, že tajemník si dělá, co chce a nikdo ho nezarazí. Nemusíte se mnou souhlasit.

     Nelíbí se mi způsob, jakým město tlačí na pilu. Tajemník? Starosta? Místostarosta? Nevím. Ale připadá mi to jako boj Dona Quijota s pověstnými větrnými mlýny. My něco schválíme, ale tajemník to nerespektuje. Přijde mi to jako postupný nátlak, aby dosáhl svého. Není to příjemné. Chová se tak tajemník proto, že je členem vítězné strany ve volbách? To ho opravňuje k tomu mylně informovat veřejnost, podávat zkreslující a zavádějící informace, donekonečna předkládat zastupitelstvu ke schválení body, které jednou neschválili do té doby, než je to otráví a zvednou pro něj ruku?

     Vnitřně s takovým postupem a jednáním nesouhlasím. Nechci přihlížet, jak zastupitelé mění svá původní rozhodnutí, která učinili podle svého rozumu a citu, za rozhodnutí proklamovaná jejich stranou. Myslela jsem si, že v malém městě rozhoduje každý za sebe, s čistým svědomím a zdravým selským rozumem, ne podle stranických barev. Proto se budu snažit zůstat raději dobrou lékařkou, čímž využiji svůj volný čas ve prospěch lidí více, než když zůstanu zastupitelkou, která bude neustále v narůstající menšině svádět marný boj. Mandátu zastupitelky jsem se vzdala 26. 2. 2019, článek píšu ještě před konáním zastupitelstva 27. 2. 2019.

MUDr. Lenka Hodková