Jak se žije kočkám bez domova ve spolku Petronella

Soňa Šímová 2019-04-19 08:26:00

KADAŇ (soš) — „A tak štěkám jako hrom, ať je koček milión,“ zvolá ve známé pohádce Mach do telefonního sluchátka a z něj se ozve: „Ale prosím, jak si přejete, beze všeho.“ Jako v animovaném příběhu to tak trochu vypadá i v kočičím spolku Petronella. Osmdesát sedm zdejších obyvatelek však často na svou pohádku teprve čeká.

Nejstarší obyvatelka se jmenuje Vega, je jí 21 let. Stejně jako většina kočičích seniorů, se do spolku dostala poté, co její majitelé buď zemřeli, nebo se přestěhovali do domova důchodců. A zatímco většinu dědictví si příbuzní rozebrali, o ta živá často nemají z různých důvodů zájem. „Mrzí nás to, protože kočky už tak zdrcené ztrátou pána, opustí i ostatní, které znaly. Některé se vzpamatují, ale jsou takové, které přestanou jíst a časem zahynou žalem,“ říká předsedkyně spolku Petra Koszilová. V seniorském věku je i 18letý zrzek Adámek, který by mohl domů odejít pouze v případě, že by se někdo ujal i jeho 15letého kamaráda Cipíska. Ten je na něj fixovaný. Kočičí stařečci uvítají dary v podobě granulí, kapsiček či konzerv speciálně určených právě pro vyšší věk. Přispět na konkrétní kočičku lze i finančně prostřednictvím virtuální adopce. Ta je určena pro všechny, kdo by rádi konkrétní kočku podpořili, ale nemohou si ji vzít domů. Péče o jednu kočku, co se týče jídla a steliva, vyjde měsíčně kolem tří až čtyř stovek.

Jeden z maskotů spolku je i neobvykle urostlý mourek. Ten vypadá na první pohled klidně a vyrovnaně, jakmile se však v jeho blízkosti objeví člověk, dá jasně najevo, že má udržovat dostatečnou vzdálenost. „To je Johan. Zpočátku k sobě nepustil vůbec nikoho. Lidi ho zklamali. Dnes už si ale občas přijde pro pohlazení. S ostatními kočkami vychází dobře, pravděpodobně tu dožije,“ popsala osud mourka Petra Koszilová. Každá kočka tu má více či méně pohnutý osud, u všech zná přesně jejich povahu. Pokud si sednete, dostanete „o chlup lepší kávu” a na klíně se vám vystřídá několik zdejších mazlů. Mezi prvními se o vlídnou ruku hlásí malá černá kočička. „Není to kotě, jsou jí dva roky. Pochází z jedenadvaceti koček v chomutovském bytě 1+1, odkud vystěhovali majitelku. Všechny putovaly celkem do třech spolků v okolí a tahle měla jako jedna z mála štěstí, že přežila,“ vypráví předsedkyně. V období jara se ve spolku každoročně chystají na příval koťat. V současnosti tu mají dvě a jednu březí kočku. Až porodí, bude stejně jako všichni zdejší obyvatelé vykastrována. Ten, kdo si odnese koťata, dostane stejnou podmínku i u nich.

„Rádi bychom poděkovali i městu, které nám finančně pomáhá. Hradí kastrace a 30 dní pobytu. To se ovšem týká jen kadaňských koček. Ale pokud je místo, staráme se tu o kočky z širokého okolí. S Chomutovem máme v současnosti v jednání smlouvu. Odtud máme kolem třiceti koček. Velký dík patří našim sponzorům a lidem, kteří nejsou lhostejní a přispívají materiálně nebo na účet 2800940745/2010. Stále ještě máme na prodej několik kalendářů. Výtěžek z nich výsledek opět putuje do spolku,“ uzavírá Petra Koszilová.

Napsal(a): Soňa Šímová

Komentáře

Prozatím zde nejsou žádné nabídky práce

Poslední videa

Poslední zvonění v 1.B ZŠ nám. 28. října v Žatci

Poslední školní den v pátek 28. 6. 2024 také prvňáci ze třídy paní učitelky Evy Svobodové dostali svá první v životě vysvědčení.

Přehrát video
Den otevřených dveří VÚ Buškovice a vystoupení bubeníků

V závěru června 2024 Výchovný ústav, SŠ a SVP v Buškovicích pozval úředníky, podnikatelé, veřejnost, přátele na Den otevřených dveří. Vystoupili i bubeníci ze skupiny Australien Buš-kovice

Přehrát video