Smutná zpráva z Baden–Badenu: odešel Anton Enders

REGION — Smutná zpráva přišla z Baden-Badenu. 28. března zemřel v nedožitých 96 letech hudební skladatel pan Anton Enders.

Anton Josef Enders se narodil 30. března 1923 v Chomutově, v Gerstnergasse, dnešní Hálkově ulici. Otec byl účetní u stavitele Johna, matka roz. Planerová pocházela z Perštejna nad Ohří. Jeho dědeček byl tesař a měl vedle toho v Hořenci ještě malé hospodářství. Každé ráno přibližně ve 4 hodiny vstával, vykydal stáj, po snídani jel na jízdním kole do Chomutova a pracoval u stavitele Johna jako tesař od 6 do 6, 1 hodina polední přestávka. Babička opatřila mezitím dobytek, podojila krávy a kozu, nakrmila vepře, kuřata, husy, holuby, psa a kočky.

Anton se od r. 1929 učil hře na housle u kapelníka Franze Müllera, hrál v chlapecké kapele, od r. 1940 bral hodiny klavíru u učitele Görnera a věnoval se vážné hudbě. Po maturitě na chomutovském gymnáziu v r. 1942 byl odveden do armády. V rámci zvláštní dovolené složil v r. 1944 přijímací zkoušky na německý vysokoškolský hudební institut v Praze (kompozice u Fidelia F. Finka, dirigování u Josefa Keilbertha). Po válce studuje v letech 1946-49 na Hudební akademii v Mnichově kompozici u Josefa Haase a dirigování u Heinricha Knappeho, Hanse Rosbauda a Kurta Eichhorna.

Díky kontaktu s rozhlasem získal v r. 1953 vzdělání jako zvukový technik na Rozhlasovém technickém institutu (RTI) v Norimberku. V Südwestfunku v Baden-Badenu pečoval od r. 1955 jako mistr zvuku o Symfonický orchestr SWF s dirigenty Hansem Rosbaudem, Ernestem Bourem, Pierrem Boulezem, Wernerem Egkem, Michaelem Gielenem, Rafaelem Kubelíkem, Václavem Neumannem, Erichem Leinsdorfem, Lorinem Maazelem, Danielem Barenboimem, i sólisty Rudolfem Firkušným, Friedrichem Guldou, Martou Argerich, Peterem Schreierem, Dietrichem Fischerem-Dieskau a jinými. Rovněž o zemské orchestry, Bodensee-Sinfonie-Orchester Konstanz, Švábskou filharmonii Reutlingen, Státní filharmonii Porýní-Falce v Koblenzi, Kurpfalzische Kammerorchester pod Wolfgangem Hofmannem v Mannheimu a Symfonický orchestr BBC na turné při vysílání.

Více než tři desetiletí pečoval o Hudební dny v Donaueschingen (Donaueschinger Musiktage) a měl vzhled do avantgardní nové hudby premiérami György Ligetiho, (Atmosphères 1961), Krzysztofa Pendereckého (Anaklasis 1960), Wolfganga Fortnera, Karla Amadea Hartmanna, Karlheinze Stockhausena, Daria Milhauda a j.)

Jeho vlastní skladatelská tvorba byla velmi mnohotvárná a oceněná řadou významných uznání. Připomeňme jen jeho České tance 1-8, Symfonii č. 1, Smyčcový kvartet, duchovní hudbu a řadu spoluprací s českými orchestry a komponisty, např. na projektu Variací na Svatodušní píseň dalšího chomutovského skladatele Theodora Veidla, na kterém se z popudu Widmara Hadera podílelo celkem dvacet českých a německých skladatelů.

K jeho 90. narozeninám jsem v r. 2013 připravil v chomutovském muzeu velkou výstavu, která byla prezentována i ve Vídni, Augsburgu a Mnichově. S Antonem Endersem a jeho manželkou Juttou, kteří tehdy Chomutov navštívili, jsme strávili mnoho příjemných chvil nad vzpomínkami na jeho mládí, na hudební veličiny se kterými pracoval, i na krajinu Perštejna a Rájova, jejíž krásu ani po letech nezapomněl.

Byl to laskavý, skromný, neobyčejně vitální starý pán, velký profesionál a velký muzikant. Dlouho jsme si vyměňovali dopisy, z nichž byl stále cítit živý zájem o Chomutov, několikrát jsme se setkali. Jen plánovaný koncert mariánskolázeňského symfonického orchestru s programem z jeho skladeb se nedařilo uskutečnit.

Milý Antone, budu na Vás stále s dojetím vzpomínat! Stejně jako Váš Chomutov.

Ing. Stanislav Děd