,,Při potápění jsem nikdy strach neměl. Dokonce ani, když jsem se potápěl se žraloky,“ říká Miroslav Hapák

Potápění je vskutku koníčkem, který má hloubku. Pro všechny místní, které toto originální hobby zajímá, je tu již více než třicet let fungující Klub sportovního potápění Žatec. Poslední tři roky ho vede Miroslav Hapák, kterého jsme se zeptali na řadu zajímavých otázek týkajících se nejen činnosti klubu, ale také jeho vlastních zkušeností a nevšedních potápěčských zážitků.

• Jsi vedoucí Klubu sportovního potápění Žatec. Jak dlouho váš klub funguje?

Klub funguje zhruba od roku 1984, takže více než třicet let. Založil ho v té době pan Verner Zázvorka.

• A jak dlouho vedeš klub ty?

Asi tři roky.

• Kolik čítá členů?

Máme přesně 29 členů. Nejvíce jich je ze Žatce, ale máme také členy z Litvínova, Holedeče a Žaboklik.

Pak nám ještě pomáhá potápěčský instruktor Pavel Pavlík z Postoloprt.

Ženy jsou vítané

• Jsou mezi vámi i ženy?

Ano, ženy jsou u nás vítané (smích). Z celkových 29 členů je deset žen.

• A kolik je například nejmladšímu a nejstaršímu potápěči ve vašem klubu?

Nejmladšímu členovi je sedm let a nejstaršímu 52 let.

• Není potápění pro děti nebezpečné?

Potápění s přístrojem se nedoporučuje pro děti do dvanácti let vůbec, protože ještě nemají dokončený vývoj plic. Může tedy dojít k jejich poškození.

Ovšem, je to na rodičích. Já jsem však zásadně proti. Dítě není dostatečně vyvinuté ani k tomu, aby pochopilo některé zásady, které musí při potápění dodržovat. Třeba osmiletému dítěti některé věci nevysvětlíš. Někdy dokonce ani dospělému.

• Jaká je náplň vašeho klubu sportovního potápění?

Učíme děti a mladé lidi hlavně plavat. Učíme je i vytahování tonoucího z vody a základům oživování. Teprve v poslední řadě učíme potápění, protože trvá, než se k němu člověk dopracuje.

Je však škoda, že nemáme nikoho, kdo by se věnoval mládeži v teoretické rovině. Dříve přednášel dětem v domě pionýrů a mládeže pan Zázvorka. Učil je teorii, a pak na bazénu dělal praxi. Teď nikoho takového nemáme.

• Jak často a kde se scházíte?

Scházíme se téměř každý týden v bazénu v Bílině.

• Proč v Bílině?

Protože v Bílině je jediný bazén široko daleko, který má čtyři metry do hloubky. Nikde jinde není. Do bazénu jezdíme již přes třicet let.

• Kde berete na chod klubu finance?

Vybíráme od členů členské příspěvky, což je jen minimum.

Klub funguje především díky Městu Žatec, které nám poskytuje finance na pronájem bazénu. Kdyby nás v naší činnosti Město nepodporovalo, klub by neexistoval.

• Potápíte se pouze s maskou a šnorchlem nebo i s tlakovou lahví?

Potápíme se i s maskou a ploutvemi (ABS výstrojí) i s tlakovou lahví. V bazénu je možnost obou technik.

Potápěčské oprávnění

• Berete mezi sebe jen aktivní potápěče nebo i potápěče amatéry či začátečníky?

U nás jsou všichni vítaní – začátečníci, amatéři i potápěči s průkazem. Někteří z našich členů totiž mají potápěčské zkoušky.

K potápění na volné vodě je potřeba vlastnit potápěčské oprávnění, které mohou zájemci získat na základě výcviku a přezkoušená. K tomu máme zkušeného instruktora.

• Je ve vašem spolku ještě místo pro další členy?

Nejsme nijak omezení. Kdokoli se k nám bude chtít přidat, může se přihlásit.

K zapůjčení máme pro frekventanty i potápěčskou výstroj.

• Jak ses dostal k potápění ty?

Já se dostal k potápění cirka před dvaceti lety přes kolegu, který se potápěl. Já se chtěl potápět celý život, ale povedlo se mi to až ve třiceti letech. Nevěděl jsem totiž, jak se k tomuto koníčku dostat.

• Kdo byl tvým instruktorem? Od koho ses učil?

Od již zmiňovaného bývalého předsedy pana Zázvorky.

Voda měla 4°C

• Jak ses cítil při svém prvním ponoru? Pamatuješ si to?

Ano, velice přesně, protože na mě byl malý neopren a neměl jsem na hlavě kuklu (smích).

Bylo to na Nechranické přehradě, kde byla v té době ještě čistá voda, a byl první jarní den. Voda měla asi čtyři stupně Celsia.

Ponořil jsem se a v tu ránu mi byla hrozná zima na hlavu. Mozek vypověděl službu a nemohl jsem dýchat. Potopil jsem se pod vodu asi dvakrát a pak jsem šel zase ven (smích), a to byl celý můj první ponor.

• Kde všude už si měl možnost se potápět?

Potápěl jsem se v Karibském moři, v Egyptě v Rudém moři a v Chorvatsku a Černé Hoře v Jaderském moři.

• Která místa jsou podle tebe pro potápění těmi nejkrásnějšími?

Podle mě Egypt – Rudé moře. Je tam velká viditelnost a hodně ryb. V Karibském moři je zase o něco menší viditelnost, ale za to větší ryby.

• Existuje nějaké podvodní místo, kam by ses rád vydal a prozkoumal ho?

Myslím, že už jsem viděl skoro všechno.

Vůbec nejlepší to bylo, když jsem ještě u žádného moře nebyl. Když jsem se potápěl v lomech, rybnících a na přehradách, to mi bohatě stačilo a moře jsem ani nepotřeboval. Jak jsem ale už jednou u moře byl, tak se mi do rybníků zpátky nechtělo (smích).

• A je v těchto vodách vůbec něco k vidění?

Nepochybně. Tam jsou ryby – štiky, kapři i zajímavá zákoutí. Je tam určitě co objevovat.

Podvodní jeskyně v Chorvatsku

• Kam se v nejbližší době chystáš?

Příští týden do Chorvatska. Tam jsou krásné podvodní jeskyně.

• Je při potápění rozdíl mezi sladkou a slanou vodou?

Slaná voda více nadnáší, protože je hustší, ale jinak v tom není žádný zásadní rozdíl. Když je voda více slaná, tak si musí akorát potápěč vzít více závaží.

• V jaké největší hloubce ses potápěl?

V sedmdesáti metrech, ale to se nemá (smích). Je tam zima, tma a hrozí dlouhá dekomprese. Potápěli jsme se ale ve třech, takže jsme se navzájem měli možnost pohlídat.

Nejkrásnější potápění je ale do deseti metrů, protože voda nepropouští UV paprsky. Do deseti metrů je vše celkem barevné, pak se postupně jednotlivé barvy ztrácejí a vidíš jen černobíle.

Hloubkové ponory se příliš nedělají – nemají, z důvodu dlouhé dekomprese, význam.

Vrak válečné lodi

• Jaký je tvůj nejkrásnější potápěčský zážitek?

Nejvíce se mi líbil vrak lodi Thistlegorm v Rudém moři v Suezském zálivu. Jde o vrak lodi, která byla v roce 1940 vyslána do války a rok nato zasažena dvěma bombami.

Paluba lodi se nachází v hloubce 45 metrů. Jsou zde k vidění převrácené tanky, munice, torpéda i křídla letadel. Prý se tam stále nacházejí i nevybuchlé hlavice. Jsou tam i lokomotivy, cisterny, protiletadlové kánony, motorky, armádní auta nebo vojenský materiál jako šaty, nářadí nebo boty.

• Ale tam jste asi museli s nějakými podvodními průvodci, ne?

Ti tam jsou, ale my jsme se většinou potápěli sami.

• Jaké vybavení potápěč potřebuje?

Potápěčskou automatiku, tlakovou láhev, masku, šnorchl, nůž, ploutve, neopren, žaket,…

Záleží ale také na tom, jak a kde se chce člověk potápět.

• Potápění asi není úplně nejlevnější koníček. Na kolik peněz se vší výstrojí tato zábava vyjde?

To je složité říct. Dá se koupit bazarová celková výstroj za maximálně 25 tisíc korun, ale dá se koupit výstroj třeba i za sto tisíc korun. Nová, lepší, modernější.

Počítače jdou například nehorázně dopředu. Dá se koupit počítač za tři tisíce, ale taky i za třicet tisíc. To není žádný problém.

• Jaká s sebou nese potápění rizika?

Když potápěč dodrží veškeré zásady, tak se mu nemůže nic stát.

• Jaké zásady například? Co nemusí potápěč nikdy porušit?

Existuje potápěčské desatero, které se nesmí nikdy porušit. Například se potápěč smí potápět pouze do hloubek, na které je vyškolen a certifikován. Při stoupání nesmí nikdy zadržovat dech. Musí se udržovat správně zavodněn pravidelným pitím vody. Před potápěním a bezprostředně po něm se musí vyhýbat alkoholu a těžké fyzické námaze. Potápět se smí pouze za příznivých povětrnostních podmínek. Musí používat signální bóji. Před ponorem si musí zkontrolovat dobrý stav a správnou funkčnosti všech svých přístrojů a výstroje a také výbav svého kolegy. Vše musí odpovídat a tak dále, a tak dále.

Hrozí i smrt

• A co se může stát?

Může dojít v první řadě ke ztrátě orientace, ale také k vyčerpání, podchlazení, mdlobě nebo i úmrtí.

• Byl si někdy v situaci, že jsi měl při potápění vážně strach?

Ještě ne (smích). Nebál jsem se dokonce ani při potápění se žraloky. Myslel jsem si, že budu mít strach, ale neměl jsem.

Všichni kamarádi chtěli pořád žraloky, žraloky, ale já jsem si pro sebe říkal, že bych je ani vidět nemusel. Nevěděl jsem, jak se zachovám nebo jak budu reagovat.

• A schválně, jak dlouho vydržíš zadržet dech pod vodou? Potápěči by totiž měli mít, vedle plavců, zpěváků a hráčů na dechové nástroje, nejlepší vitální kapacitu plic…

Já nevím. Asi půl minuty (smích).

Když je ale člověk roztrénovaný a cvičí plíce, tak může vydržet i minutu nebo dvě. Zadržování dechu se dá určitě trénovat. I na suchu. Jsou nejrůznější způsoby. Kapacitu plic si člověk zvyšuje například hlubokým dýcháním nebo třeba hraním na flétnu (smích). Také záleží, zdali je člověk sportovec. Ten pak samozřejmě zadrží dech déle.

• Takže kuřáci mají asi problém…

To nevím, já jsem nikdy nekouřil, ale v našem klubu sportovního potápění máme i kuřáky (smích).

Děkuji za rozhovor.