Ten dělá to a ten zas tohle. Pořadatel trhů: Do běžného obchodu už skoro nechodím

CHOMUTOV — Adam Weber ze spolku Český um stál před jedenácti lety u zrodu Severočeských farmářských trhů. Od té doby se s ním můžete setkat každých 14 dní na trzích v Chomutově, ale i na dalších v celém kraji. Co vedlo k jejich zrodu? A jak se sortiment i prodejci měnili v čase?

Kde vznikl první impulz k pořádání trhů?

Pocházím z Prahy, a když jsem se byl podívat na jednom z úplně prvních farmářských trhů v republice, tedy když s nimi v roce 2010 začínalo, a který byl v Dejvicích na kulaťáku, byl jsem hrozně rozčarovaný. Trh byl neuspořádaný, byly tam mraky lidí, špatně udělané uličky, nedalo se tam hýbat. Tak mě to otrávilo, že jsem si tam ani nenakoupil a šel do marketu, který byl nedaleko. A cestou jsem se naštval a rozhodl se, že už nikdy na žádný farmářský trh nepůjdu.

Ale postupně se mi to rozleželo, a že možná jedině, kdybych začal nějaký pořádat. My jsme v Praze tenkrát už sami pořádali různé gastronomické festivaly a akce. A právě v rámci jedné takovéto akce s názvem Česká chuťovka, kterou jsme dělali na Staroměstském náměstí, jsme navázali i spolupráci s Ústeckým krajem. Jejich prezentace na Chuťovce nebyla úplně ono, prostě hodně letáků a málo jídla. Ono to tenkrát zdaleka nebylo tak rozjeté jako je teď, takové to místní, lokální jídlo a pití. Ne jako v současnosti, kdy je všude docela dost šikovných pěstitelů a výrobců, kteří dělají něco zajímavého. A na základě toho jsme se právě domluvili na spolupráci s Ústeckým krajem a začali jsme pořádat na Ústecku farmářské trhy a všechno do sebe krásně zapadlo. Tenkrát se farmářské trhy pořádaly jen na několika málo místech v republice. Začali jsme na jaře 2011 s trhy v Ústí, Mostě a Chomutově a během podzimu přidali i Teplice a Kadaň. Tehdy to byl velký boom. Navíc se rušily tržnice a my jsme nabídli farmářské trhy jako alternativu, že tento způsob prodeje zachováme.

Jak náročné organizačně to bylo na začátku?

Na začátku ještě nebylo tolik zájemců, kteří chtěli tímto způsobem prodávat. Ale tenkrát jsme oslovili 50 nebo 60 farmářů a výrobců. Z toho se nějakých 20 chytlo a začali jezdit pravidelně. Pro ně to bylo zajímavé, zvlášť proto, že neměli tolik možností, jak své produkty prodávat, ale rychle si našli své zákazníky. Zpočátku jsme se my, návštěvníci i prodejci učili. Byl to i určitý boj s úřady, protože tenhle typ prodeje s sebou nese stejná pravidla, jako když prodáváte v obchodě. Musíte dodržovat stejné zákony. Chvíli trvalo, než jsme našli nějakou shodu a státní orgány se s tím popasovaly. Taky jsme s trochu bojovali s předsudky o překupnících, kteří zboží nakoupí v supermarketu a na trhu ho vydávají za místní farmářské, to ale na našich trzích opravdu není možné, protože všechny naše prodejce známe a víme, co pěstují nebo vyrábí. U všech jsme se byli podívat, takže máme přehled. Také jsme začali dělat na trzích i různé doprovodné akce, abychom představili jednotlivé prodejce z trhu a jejich produkci. Začalo to jablečnými slavnostmi, kdy zrovna to pěstování jablek v regionu je hodně rozšířené. Pěstitelům jsme tak umožnili třeba předvést jejich produkci, jednotlivé odrůdy a k čemu se hodí. A protože jsme chtěli zapojit i návštěvníky, aby byla na trhu i trochu zábava, a nejen nakoupit a rychle domů, tak jsme začali pořádali soutěže typu o nejchutnější jablečný pokrm či nápoj nebo loupání co nejdelší jablečné slupky. Na to navázala asi nejoblíbenější akce, což jsou zabíjačkové hody, kdy na místě byla možnost teplé zabíjačky, návštěvníci si ji mohli nakoupit a odnést, ale také sníst na místě. A také třeba soutěž o nejchutnější jitrnici, kdy návštěvníci mají možnost ochutnat výrobky všech zúčastněných řezníků a pak si jít koupit tu, která jim chutná nejvíc.

Zabíjačkou posledních 6 let začínáme sezónu. Trhy ale nedělám sám, mám dvě šikovné kolegyně, které se starají o organizaci a od začátku a mají na všem hlavní zásluhu. Ony tam jsou jako první v šest ráno a odjíždí poslední. Zpočátku jsme zajišťovali pro prodejce i stánky, nakonec se ale ukázalo, že každý prodejce si ho potřebuje uzpůsobit tomu svému sortimentu, tak jsme od toho upustili.

Jak se měnil počet prodejců? Kolik jich máte nyní?

Špička byla před pěti nebo šesti lety, kdy trhy v Chomutově měli nějakých 40 prodejců. Spousta z nich skončila, protože to neměli komu předat nebo začali mít jiné možnosti distribuce. Teď už totiž o jejich produkty stojí i obchody, které mají třeba takové regionální regály. Ale máme 4 prodejce, kteří s námi jezdí od prvního trhu. Ten proběhl na Severní Terase na konci dubna 2011 a od té doby zůstali. Zbytek se průběžně obměnil tak, aby zůstala zachována celá šíře sortimentu, na který jsou zákazníci zvyklí. Těší mě, že se stále objevují nový, kteří chtějí takto prodávat. Ono to totiž není jen tak. Kromě všech předpisů a nařízení, které musí dodržovat, je to i fyzicky náročné. Třeba takový zemědělec, musí ráno vstát ve tři, naložit si auto, přijet na trh na šestou, prodávat třeba do odpoledne, co mu zbude sbalit a odpoledne ještě musí na pole. A to za jakéhokoliv počasí. Někdy je fakt obdivuji.

Jak se loňská opatření proti koronaviru odrazila na trzích?

My jsme to odskákali poměrně hodně, protože na jaře v době, kdy začínala sadba, byly trhy zavřené. Samozřejmě i pak byly zmatky, jestli můžou nebo nemůžou fungovat a za jakých podmínek. Zákazníci netušili, jestli třeba vůbec trhy jsou. V Chomutově například pak na podzim nebyly, protože to nechtělo město. Jinde jsme v říjnu a listopadu fungovali, ale zase klesla návštěvnost, protože se spousta lidí bálo chodit nebo se jim úplně změnil denní režim a pracovali z domova a do města moc nechodili.

Prodejce i nás to zasáhlo hodně. V Chomutově taky trochu ublížilo i to, že trhy byly od září do října na letním stadionu, ne na náměstí a lidé tak často ani netušili, že fungují. Na druhou stranu díky všem těm omezením vznikl náš e–shop www. nakupztrhu. cz, nad kterým jsme dlouho uvažovali a o který zákazníci velmi stáli a můžou si tak kdykoliv objednat své oblíbené produkty a mi jim je přivezeme až domů.

Jak to je letos?

Letos jsme začali v některých městech už v lednu a trhy provozovali. Bohužel nová nařízení to opět všechno zakázala. Chtěli jsme začít 20. února na náměstí 1. máje zabíjačkovými hody a pak trhy pořádat každých 14 dní až do Vánoc. Bohužel zatím to nejde. Snad se trhy rozjedou aspoň během jara, takže dokud to nařízení neumožní, musím zákazníky odkázat na ten náš e–shop www. nakupztrhu. cz. Aktuální informace o konání trhů jsou na našem webu www. severoceskefarmarsketrhy. cz

Až budou, co návštěvníci na trzích najdou?

Najdou tam to, na co jsou zvyklí; od pečiva, uzenin, přes ovoce a zeleninu, po medy, vejce, koření… Máme domluvu i s novými prodejci, že začnou do Chomutova jezdit. Opravdu mě těší i to, že spousta mladých lidí začala vyrábět třeba sýry nebo něco pěstovat a chtějí to prodávat na trzích.

Který sortiment máte nejraději vy?

Já jsem sezónní, tedy každou chvíli preferuji něco jiného. Ale do běžného obchodu už skoro nakupovat nechodím. Samozřejmě pokud chci rajčata v únoru, tak tam musím, ale jinak nevidím důvod. Protože ty výrobce znám a věřím jim, byl jsem se na těch farmách nebo v pekárnách a řeznictvích i podívat, a hlavně mi to chutná a všechno nějak déle vydrží. Vidím, že je to kvalitní a nemám důvod si pak kupovat někde chléb, který je sice o nějakou tu desetikorunu levnější, ale nevydrží, a hlavně nechutná jako ten z řemeslné pekárny, která k nám jezdí.

Děkuji za rozhovor. Soňa ŠÍMOVÁ

Foto: Adam Weber (vlevo) s výherci soutěže o nejlepší jablečný moučník. Foto: Archiv