Syn válečného hrdiny: Jsem hrozně rád, že lidé nezapomínají

Soňa Šímová 2021-05-29 06:43:00

BLATNO (soš) — „Jsem hrozně rád, že existují lidé, které období druhé světové války zajímá a dají si práci vytvořit něco takového. Od srdce. Že nezapomínají. Jsem trochu špatný z novodobé mládeže, která to všechno vidí jinýma očima a faktologii toho všeho zapomíná. O to víc si vážím, těch, kteří vytvoří něco takového. Nutí mě to až k slzám. Až se za to stydím,“ neskrýval dojetí Lubor Chvalovský, syn jednoho z důstojníků chomutovského pluku 46, kteří jsou zvěčněni na nové naučné tabuli osobností z řad tohoto útvaru v Muzeu čs. opevnění Na Kočičáku. Zúčastnil se jejího slavnostního odhalení a při té příležitosti zavzpomínal nejen na svého otce, ale také na nelehkou dobu po nástupu komunistického režimu.

Psal se rok 1919, skončila I. světová válka a Josef Chvalovský se vrátil do vlasti s transportem legionářů. V meziválečném období postupně vystřídal velitelská místa u třech pěších pluků v Levoči, Chomutově a Kadani. Během mobilizace v roce 1938 byl nasazen jako velitel 1. praporu pěšího pluku 46 do oblastí Falknovska, kde se velmi dobře osvědčil při potlačení nepokojů vyvolaných henleinovskými ordnery.

Po březnové okupaci zbytku okleštěného Československa se zapojil do odboje a počátkem srpna 1939 ilegálně překročil hranici Polska. V Krakově se zapsal ke vznikající československé zahraniční armádě a v polovině srpna 1939 odjel jako velitel posledního vojenského transportu do Francie.

„Vzpomínám na něj tak často, až si připadám velmi slabý. Jeho morální vlastnosti jsem částečně zdědil. Miluji tuto vlast a miluji tuto republiku. Nikdy nezapomenu, co pro ni všichni tito stateční lidé udělali. O to víc si nevážím té protistrany, která na to na všechno hází špínu a touží pouze po svých vlastních ziscích,“ zavzpomínal na osobnost svého otce Lubor Chvalovský. Ten se narodil v Praze a následně žil s rodinou v Chomutově. Když synovi bylo šest let, musel emigrovat a Lubor s maminkou přesídlili do Jičína, kde měla své původní bydliště.

Po komunistickém převratu doba nepřála veteránům ze západní fronty a v dubnu roku 1949 musel Josef Chvalovský za dramatických okolností uprchnout před zatčením do americké zóny v Německu. Podruhé tak ilegálně opustil republiku a odešel do exilu.

„V té době jsem byl v podstatě ještě dítě, bylo mi 15 chtěli jsme utéct i s maminkou a mojí sestrou, protože nás režim pronásledoval, mě vyhodili ze školy. Bylo neštěstí, že nás chytili na hranicích, rozdělili nás, mě zavřeli do samovazby v Domažlicích. Jen mojí sestře se to podařilo, ta utekla. Tenkrát mi při výslechu řekli, že tatínek nám šel naproti a byl zastřelen. To bylo něco hrozného. Byl jsem v samovazbě, chycený, sám a ještě mi řekli, že tatínek je mrtvý. To si nikdo neumí představit,“ vybavil si Lubor Chvalovský těžké časy po válce.

Tatínka potom naživo viděl až v roce 1967 v USA, kam se po všech trablech přestěhoval a kde bydlel u své dcery. V texaském Houstonu nakonec Josef Chvalovský zemřel 27. srpna 1986. Navzdory československým úřadům byl tajně pohřben v rodných Podmoklách.

„Tatínek byl žákem doktora Edvarda Beneše. Ten mu dělal profesora ve škole a setkali se samozřejmě při všech těch vojenských akcích. Byli přátelé. Hrozně moc ho uznával jako hrdinu a o to víc mě těší, že i on je tady zvěčněn jako hrdina, kterým bezesporu byl. Vždyť získal spoustu nejvyšších vyznamenání. Třeba Řád královny Alžběty. Když jsem si o něm mohl přečíst tady na té tabuli, je to něco neskutečného. Abych byl upřímný, ani jsem nečekal, že se ještě něčeho takového dožiji,“ řekl s dojetím Lubor Chvalovský.

On sám sloužil 2,5 roku u neblaze proslulých „pétépáků” na dole Antonína Zápotockého na Kladně. „Všichni ti nadřízení, ti důstojníci, věděli, čí jsem syn. A dávali mi to, lidově řečeno, sežrat. Já byl za to na tatínka hrdý. A dnes jsem si to mohl znovu připomenout,“ uzavřel Lubor Chvalovský.

Více fotek z odhalení najdete zde: http://www.ohremedia.cz/clanek/

Pod foto: Lubor Chvalovský se členy Muzea čs. opevnění Na Kočičáku při odhalení pamětní desky osobnostem chomutovského pěšího pluku 46.

Foto: Soňa ŠÍMOVÁ

Komentáře

Nabídky práce

TECHNICKÝ PRACOVNÍK TĚŽBY SUROVIN

SEVEROČESKÉ PÍSKOVNY A ŠTĚRKOVNY přijmou do pískovny v Roztylech u Žatce TECHNICKÉHO PRACOVNÍKA TĚŽBY SUROVIN. Podmínkou ŘP skupiny B, výhodou německý jazyk.
Kontakt: p. Borovičková
Tel.: 602 559 161


KLEMPÍŘ

Pracovní nabídka na pozici KLEMPÍŘ! Nejlépe po vyučení, možno i bez praxe. Info na uvedeném telefonu.
Tel.: 605 045 089


ELEKTRIKÁŘ A ZÁMEČNÍK

Přijmeme elektrikáře i bez vyhlášky a zámečníky, na jakýkoliv úvazek i brigádně.
Tel.: 777167336


KUCHAŘ, POMOCNÁ SÍLA A ČÍŠNÍK

Žatecký pivovar hledá nové zaměstnance na pozice KUCHAŘ, POMOCNÁ SÍLA A ČÍŠNÍK pro nově otevíranou restauraci. Nástup březen/duben. Životopisy zasílejte na uvedený e-mail.
E-mail: kec@zateckypivovar.cz


PRACOVNÍK DO DÍLENSKÉHO PROVOZU, TRAKTORISTA DO VÝROBY CHMELE

Emil Bureš HOPSERVIS s.r.o. (Holedeč 14, 438 01) přijme do hlavního pracovního poměru PRACOVNÍKY DO DÍLENSKÉHO PROVOZU (opravy zemědělských strojů) a TRAKTORISTY DO VÝROBY CHMELE. Nabízíme nadstandardní finanční ohodnocení v úkolové mzdě. Požadujeme flexibilitu a řádné plnění pracovních povinností.
Kontakt: Ing. Emil Bureš
Tel.: 415 722 515

Poslední videa

Žatecký otužilec a utopenec - Silvestr 2021

Účastníci si těsně před 15. hodinou připili na úspěšný ponor do řeky Ohře ;-) Pod železničním libočanským mostem...

Přehrát video
Vybíjená - kroužek DDM Podbořany pod vedením Diany Ivanovové

Kluci a holky hrají v pátek od 14 do 15 h. v tělocvičně ZŠ TGM Podbořany ;-)

Přehrát video