Nejlepší vizitkou mateřské školy jsou šťastné a spokojené děti, říká Iveta Haragová

Práci učitelky mateřské školy zastává již šestatřicet let. Jako ředitelka mateřské školy Hlubanská v Podbořanech pracuje už šestnáctým rokem. Práci s dětmi miluje a tvrdí o sobě, že je prostě „mateřinka“ a neumí si představit, že by se věnovala jinému povolání. Řeč je o Ivetě Haragové, s níž přinášíme rozhovor.

Jak jste začínala – co jste vystudovala a kde jste pak pracovala po škole?

Vystudovala jsem Střední pedagogickou školu v Litoměřicích, čtyřleté studium za-končené maturitní zkouškou, obor učitelství pro mateřské školy v roce 1985. Můj první pracovní poměr jsem uzavírala v červenci téhož roku s Odborem školství Okresního národního výboru v Lounech a nastoupila do tehdy 4. mateřské školy v Podbořanech. Tato mateřská škola se nacházela v areálu Západočeských keramických závodů a sloužila hlavně pro děti zaměstnanců keramických závodů. Po dvou letech jsem byla přeložena do mateřské školy Petrohrad jako ředitelka. V roce 1989 jsem se přestěhovala do Litoměřic. V tomtéž roce jsem byla ONV Litoměřice – odborem školství přijata jako učitelka mateřské školy do Mateřské školy v Sadech pionýrů, Lovosice, později do roku 2005 ve 12. mateřské škole v Litoměřicích. Vzhledem k tomu, že byla tato mateřská škola se speciálními třídami, vykonala jsem v roce 2000 zkoušky ze speciální pedagogiky a logopedie v programu celoživotního vzdělávání na Technické univerzitě v Liberci.

Pocházíte z Podbořan?

Ano, a jsem za to moc ráda. Narodila jsem se tu, a i když jsem žila delší dobu v Litoměřicích, vždy jsem považovala Podbořany za svůj domov.

Kam jste chodila do školky? Vzpomenete si na svá školková léta a základku?

Má mateřská škola byla právě ta, ve které pracuji nyní. V té době byla pouze dvoj-třídní. Mám na dětství v mateřské škole i v Základní devítileté škole v Podbořanech (nynější Základní škola Podbořany, Husova 276), na všechny učitelky, učitele a provozní personál ty nejskvělejší vzpomínky. Neměly jsme jako děti takové vybavení, hračky a zázemí jako mají děti dnes, byla jiná doba, ale byly jsme šťastné a spokojené. Pokud se potkáme se spolužáky, ať z mateřské nebo se základní školy (a zůstalo nás „doma“ dost), všichni rádi vzpomínáme. Dokonce mi jeden zkušený tatínek a spolužák řekl: „Kam bych dal své dítě jinam, než k nám do školky.“ Musím také říci, že mám ale dnes již děti dětí, které jsem vychovávala, nebo vnoučata svých spolužáků, čas nikdo nezastaví.

Platí o vás, že jste už jako malá se chtěla stát učitelkou?

Jak jinak, už jako malá jsem si posadila panenky a medvěda do kruhu a „četla“ jim pohádky, vyprávěla, no prostě je učila nové-mu. Měla jsem velký vzor ve své mamince, která ač vystudovala po předškolním vzdělávání i učitelství na základní škole, věnovala se hlavně předškolním dětem. Často jsem ji v mateřské škole navštěvovala a snila o tom, že budu jednou také „mateřinka“ jako ona. I když dnes již vím, že jsme každá v něčem jiná, snažím se svou práci dělat poctivě.

Chodily i vaše vlastní děti do školky, kde jste učila?

Samozřejmě. Do Lovosic i Litoměřic chodily se mnou. Děti učitelek to mají vždy o něco těžší, než ostatní. Ostatním dětem maminka odejde do práce a nevidí ji, ne-slyší. Naše děti nás, i když jsme já a můj bratr, i moje děti nikdy nebyly ve třídě s maminkou, celý den slyší, vidí. Pro adaptaci dítěte je to složitější. Dcera si hodně špatně zvykala na mateřskou školu a věřte, že jsem zažila i komické situace, že jsme šly s kolegyní a dětmi na vycházku a já se schovávala za ty nejsilnější stromy, aby mě neviděla, nebo jsme chodily na opačnou stranu parku. Se synem to bylo jednodušší, byl starší a nebyl takový „bojovník“ jako dcera. Musím ale říci, že jsem se svými dětmi neměla, poté, co si zvykly na kolektiv, sebemenší potíže.

Čemu se věnují vaše dcera a syn?

Moje děti mi dělají velkou radost. Třicetiletý syn vystudoval strojní průmyslovou školu. Pracuje ve vývojovém oddělení firmy FTE automotive Czechia, s.r.o. Od pěti let hraje fotbal. Jako trenér se věnuje mládežnickému týmu a týmu dospělých TJ Tatran Podbořany.

Dcera jde spíše ve šlépějích mé maminky. To byla, mimo učitelku a ředitelku mateřské školy, překladatelka, tlumočnice i učitelka německého jazyka, prostě universál, který pomohl kdykoliv bylo potřeba. Dcera učí německý jazyk a základy společenských věd na Gymnáziu a Střední odborné škole v Podbořanech. 

Pojďme připomenout začátek vašeho ředitelování v MŠ Hlubanská.

V roce 2005 jsem řešila návrat z Litoměřic do rodných Podbořan s tím, že budu pracovat jako nekvalifikovaná učitelka v základní škole, do doby, kdy se uvolní místo učitelky v mateřské škole. Dá se říci, že mi „za minu-tu 12“ volala bývalá paní ředitelka mateřské školy v Hlubanské ulici s tím, že by ráda odstoupila z funkce, abych se přihlásila do konkurzního řízení. Nebylo nač čekat, bylo to pro mě to nejlepší řešení, jak se dostat k práci v mateřské škole.

Byla to pro vás velká změna?

Docela byla. Zkušenost s „ředitelováním“ jsem sice měla, ale v jiné době, za jiných podmínek. S řízením samostatného právního subjektu jsem se musela postupně seznamovat. Měla jsem opět velkou oporu v rodině a rodičích, se kterými jsem bydlela v rodinném domě. Maminka mi vždy dokázala poradit. I když již byla delší dobu ve starobním důchodu, byl to pořád profesionál, od kterého jsem se měla co učit. Bohužel, rodičům již za pomoc nepoděkuji.

Musím poděkovat všem kolegyním, které vždy odváděly a odvádí perfektní práci při výchově a vzdělávání našich nejmenších. Ženám v provoze, které nám vytvářely a vy-tvářejí příznivé zázemí pro naši práci. Děkuji všem účetním, které se za dobu 16 let v mateřské škole vystřídaly. Bez nich si nedovedu veškerou mzdovou a účetní administrativu představit. Jsem „mateřinka“ a jak říkám, nikdy nebudu nic jiného, neumím si představit, že bych se věnovala jinému povolání. Můj velký dík patří Městu Podbořany, které je naším štědrým zřizovatelem.

Můžete nám prosím představit vaši mateřskou školu?

Mateřská škola Podbořany, Hlubanská 321 vznikla 1. ledna 2003 sloučením mateřské školy v ulici Hlubanská a mateřské školy v ulici Žatecká v Podbořanech. Budova v ulici Hlubanská je rozdělena na starou původní část a přístavbu - pavilon. Je trojtřídní, dvě třídy ve staré budově (naši nejmladší a střední věková skupina), jedna v pavilonu (nejstarší děti). Kapacita mateřské školy je 80 dětí. S dětmi pracuje 6 plně kvalifikovaných pedagogických pracovnic. Asistentka pedagoga pomáhá v současné době s péčí o chlapce s poruchou autistického spektra. O nejmladší děti pečovala společně s učitelkami chůva. O provoz se stará školnice společně s uklízečkou, v kuchyni pracují dvě kuchařky. Vedoucí školní kuchyně řídí obě pracoviště.

Součástí mateřské školy je třída v ulici Žatecká 443, která je umístěna v patrové rodinné vilce. Kapacita třídy je 25 dětí. S dětmi pracují dvě kvalifikované pedagogické pracovnice, školnice a kuchařka.

Naším cílem je vytvořit každému dítěti přirozené, nejlépe vyhovující podmínky k rozvoji jeho osobnosti, napomáhat jim v chápání okolního světa a mít spokojené děti, které chtějí samy vyjít vstříc poznání. Snažíme se o to, aby ve vztazích mezi zaměstnanci mateřské školy a rodiči panovala oboustranná důvěra a otevřenost, vstřícnost, porozumění, respekt a ochota spolu-pracovat, aby spolupráce fungovala na základě partnerství. Nejlepší vizitkou mateřské školy je, podle mého názoru, spokojené a šťastné dítě a pokud je šťastné dítě, je spokojený i rodič.

Sídlíte v krásné historické budově. Jaký je příběh budovy MŠ v Hlubanské?

Jednopatrovou budovu nechal postavit stavitel Josef Ferdinand Schindler v roce 1899. Od svého vzniku sloužila jako soukromá vila a od roku 1945 jako kanceláře několika institucí. V roce 1960 byla vybrána jako objekt pro mateřskou školu. Rekonstrukce trvala tři roky.

V přízemí se v té době nacházela herna pro mladší děti. Sloužila současně jako jídelna pro děti třídy druhé, šatna, umývárna a toalety pro děti i dospělé, kancelář, šatna pro provozní personál, kuchyně, spíž, umývárna s toaletou pro kuchařky. V patře dvě lehárny, třída starších dětí, umývárna s toaletami pro děti i dospělé, izolační místnost a sprcha.

Při zahájení provozu bylo ve dvou třídách zapsáno 63 dětí. S dětmi pracovaly 4 kvalifikované učitelky mateřské školy. 15. února 1982 zahájil provoz nový pavilon mateřské školy, vybudovaný SD Jednota. Mateřská škola zvýšila kapacitu o jednu třídu, zapsáno 86 dětí, 6 kvalifikovaných učitelek, školnice, topič a údržbář, 2 kuchařky a 2 uklízečky. 14. září 2013 oslavila mateřská škola 50 let, takže za dva roky slavíme šedesátku.

Jak dlouho funguje školka v Žatecké?

Mateřská škola v ulici Žatecká funguje ještě déle, od 3. září 1945. Jak jsem se dočetla v kronice mateřské školy, sloužila budova i za války jako útulek pro děti. Při zahájení pro-vozu v roce 1945 bylo v mateřské škole umí-stěno 15 dětí a na konci školního roku 1945 / 46 dokonce 40 dětí, o které pečovala jedna učitelka. Podle zápisu v kronice byla dobře vybavena.

Kdy naposledy budovy školky prošly větší rekonstrukcí?

Veškeré rekonstrukce, modernizaci a opravy obou budov provádíme se souhlasem zřizovatele a z prostředků od zřizovatele. V roce 2008 byla na staré budově mateřské školy v ulici Hlubanská vyměněna plastová okna, opravena a nabarvena fasáda celé mateřské školy. Téhož roku byl kompletně zrekonstruován pavilon. V roce 2011 proběhla rekonstrukce umývárny v přízemí staré budovy, o rok později byla vybavena kuchyně a přípravna jídla v pavilonu novým nerezovým nábytkem. Budova mateřské školy v ulici Žatecká byla kompletně zrekonstruována v roce 2007. Všechny místnosti byly postupně vybavovány funkčním nábytkem, třídy barevným nábytkem, který odpovídá věku dětí. V roce 2014 jsme zabezpečili obě budovy kamerami na vstupní dveře, videotelefony do tříd.

Máte nebo měli jste i pana učitele?

Pan učitel byl u nás na praxi po dobu studia učitelství pro mateřské školy a pro děti to byla příjemná změna.

Přijímáte dvouleté děti? Když ano, přináší to s sebou komplikace či to snad naopak má své výhody?

Čtvrtým rokem využíváme dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Podmínkou pro příjem dotace na chůvu pro děti do šesti let je přijetí alespoň dvou dětí, narozených ve druhém pololetí školního roku. Druhým rokem máme děti mladší tří let. Výhodou je přítomnost další osoby při péči o nejmladší děti, kdy je, hlavně při adaptačním období dětí na začátku školního roku, pomoc učitelce potřebná, prostě „každá ruka dobrá“. Chůva pomáhá při sebeobsluze dětí, při stolování, hygieně, při výchovně vzdělávacích, pracovních i výtvarných činnostech.

Máte děti se speciálními vzdělávacími potřebami?

Ano, při výchově a vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami úzce spolupracujeme se Speciálním pedagogickým centrem v Měcholupech. Pracovali jsme s chlapcem se zbytky sluchu. Asistenta mu, po absolvování kurzu, dělala jeho maminka. V současnosti pracuje asistentka pedagoga s chlapcem s poruchou autistického spektra. Jde o pomoc hlavně v dopoledních hodinách. Pomáhá mu plnit úkoly, zprostředkovává a přizpůsobuje denní vzdělávací nabídku jeho individuálním podmínkám.

Kromě zřizovatele – města, kdo vám ještě pomáhá?

Musím říci, že zřizovatel je k nám opravdu štědrý. Finančními i věcnými dary přispělo několik závodů, organizací, sídlících ve městě a podnikatelů, kteří mají své firmy na území města. Chci touto cestou poděkovat i rodičům, kteří nejsou lhostejní k dění v mateřské škole.

Jak moc se změnil život školky za poslední rok?

Docela dost. Rozhodnutím hejtmana Ústeckého kraje jsme byli mateřskou školou, která fungovala v době nouzového stavu pro oblast Podbořanska pro rodiče dětí vybraných profesí. Možná jsme byli jedinou mateřskou školou, která fungovala nepřetržitě. Byli jsme zvyklí na spoustu akcí pro děti, rodiče, organizace města, které se, bohužel, nekonaly. Velké díky patří všem kolegyním za zvládnutí nemilé situace všichni s klidem, rozvahou a důstojností. Rodičům za porozumění, vstřícnost a pochopení.

V květnu začal zápis dětí do MŠ, jaký je zájem? Museli jste loni odmítnout nějaké děti? Nebo naopak?

Každoročně mám velký problém, protože poptávka po přijetí dětí do předškolního zařízení převyšuje kapacitu obou budov. S rodiči jednám osobně, telefonicky domluvím termín jejich návštěvy v mateřské škole. Loni i letos jsou zápisy do mateřské školy, vzhledem k epidemiologické situaci, bez účasti dětí. Pokud se jedná o děti, o kterých vím, že se mi již pravděpodobně nevejdou do počtu přijatých nebo mladší tří let, které nemám podle školského zákona povinnost přijmout, doporučím zákonným zástupcům, aby si podali přihlášku v dalším před-školním zařízení ve městě. Nesoupeříme spolu, spolupracujeme.

Jste v zastupitelstvu města. Jak dlouho, a pomáhá vám to jako ředitelce? Nebo jinak – to že jste ředitelka MŠ, pomáhá vám to jako zastupitelce?

Zastupitelkou města jsem od října 2014. Mám štěstí, že spolupracuji s lidmi, kterým není lhostejný život v našem městě. Dokážeme se konstruktivně domluvit, i když ne vždycky máme stejný názor. Domnívám se, že mi určitá znalost problematiky školství pomáhá při řešení otázek, které se školství týkají. Se vším ostatním jdu pro radu za odborníky, kteří dané problematice rozumí nebo za tím, kdo bod programu k řešení předkládá, abych zjistila podrobnosti, po-případě prostudovala další materiály, které by mi mohly pomoci se rozhodnout, jak budu reagovat. Nemohu říci, že mi moje profese pomáhá v činnosti zastupitele, ani naopak. Jsem však ráda, že pro mladé rodiny tvoříme vhodné podmínky pro bydlení a život ve městě.

Jaké máte plány do budoucna?

Určitě si, jako většina lidí, přeji, abychom se co možná nejdřív vrátili k „normálnímu“ životu. Abychom viděli úsměv ve tvářích lidí, které potkáváme. Mohli se setkávat s rodinou, přáteli. V profesním životě si přeji mít klid na výchovu a vzdělávání našich nejmladších. Vytvářet vhodné a příznivé podmínky pro děti, jejich rodiče a pro všechny ženy v mateřské škole.

A něco na závěr?

Pevné zdraví, protože potom zvládneme ži-vot se svými radostmi i starostmi, kterým se nevyhneme, snáz.

Děkuji za rozhovor.

Alla Želinská