Marek Kalanin doufá v úspěšný nástup mladé generace

Jaká byla uplynulá sezona podbořanských florbalistů, jaké mají plány, jak se jim vede ve sportovní hale, a co říká o své funkcionářské práci sekretář a šéftrenér klubu Mocní Tuleni Podbořany, hejtman Ústeckého florbalu Marek Kalanin. To se dočtete v dnešním rozhovoru.

Jak hodnotíte uplynulou florbalovou sezónu?

Vzhledem k tomu, že družstvo mužů vyhrálo Ústeckou ligu a postoupilo do Regionální ligy Ústecko – Liberecké, hodnotím sezónu pozitivně. Co se týče mládežnických týmů, tak se nám podařilo stabilizovat nynější kádry. Bohužel nám začíná vznikat propad u těch nejmenších, zejména v holkách nám chybí ročníky 2013, 2014 a mladší. V podstatě začínáme s dětmi od 5 let. Chvíli vypadala tragicky i situace s trenérským obsazením jednotlivých chlapeckých kategorií především v období března až května, protože část trenérů musela dát přednost školním povinnostem. Nakonec se nám i tento problém podařil docela vyřešit a snad mohu říct, že i novou sezónu máme trenérsky zabezpečenou.

Jaká tedy byla sezona v číslech?

V sezóně 2022/2023 jsme odehráli dohromady ve všech kategoriích 121 turnajů, na kterých jsme sehráli 334 zápasů. Na domácí půdě ve sportovní hale v Podbořanech jsme uspořádali 33 turnajů a na nich odehráli 191 zápasů. Do těchto soutěžních utkání se zapojilo okolo 160 hráčů a hráček. V průběhu sezóny se o hráče staral zhruba dvacetičlenný kolektiv trenérů, funkcionářů a rodičů. Za to patří všem velký dík. Všichni to dělají ve svém volném čase po práci nebo škole. Klobouk dolů před nimi!

Také se vám podařilo do Podbořan dostat společné soustředění dorostu…

Ano, to byl úspěch. Jednalo se o společné soustředění českého i moravského reprezentačního výběru dorostenců, kteří zde strávili 4 dny na přelomu ledna a února. S podmínkami v Podbořanech byli velice spokojeni a určitě se sem v budoucnu opět vrátí. Jejich tréninky byly veřejné, a tak i naši hráči mohli vidět, co se od nich očekává, aby jednou mohli být na jejich místě. Hlavně to ale zajímalo naše holky. Zde si nejsem jistý, zdali je zajímal tréninkový proces nebo něco jiného :-).

Jak plánujete novou sezónu?

U mužů je naším cílem opět postup, tentokrát do divize, což je už celostátní soutěž. Mladí musí mít své vzory. Pro kluky v Podbořanech by byli chlapi hrající divizi dob-rým vzorem v jejich dalším rozvoji. Doufám, že se během pár let podaří v Podbořanech něco podobného i v kategorii žen. Osobně mně ale budou zajímat výkony juniorů. Budeme mít handicap, protože více jak polovina hráčů bude ještě ve věku dorosteneckém, ale práce trenérů a příprava zatím vypadají dobře. Do sezóny 2023/2024 jsme přihlásili do soutěží družstva přípravek, elévů, elévek, mladších žáků, mladších žákyň, starších žáků, starších žákyň, dorostenek, juniorů a mužů. Tedy deset družstev, šest v kategoriích mužů a čtyři v kategorii žen. V každém družstvu bychom chtěli mít 12 až 15 aktivních hráčů. U mužů asi tak 20. Zde předpokládám tvrdý boj o základní sestavu. Hezké na tom je, že u mužů jde v podstatě o naše odchovance, kteří se navrátili zpět a srdíčko jim bije pro Mocné Tuleně. Potřebovali bychom, aby se jich ale více aktivně zapojilo do života Mocných Tuleňů i v jiných rolích než hráčských. Pomalu se to realizuje.

Nyní máte letní přestávku?

V podstatě jsme 23. června ukončili tréninky a hráči mají volno do letního soustředění, na které odjíždíme 6. srpna opět do Lázní Kynžvart. Junioři a muži pokračují v tréninkovém procesu i v červenci zejména venkovní přípravou. Od 7. srpna jsou na 3 týdny v Podbořanech na soustředění florbalisté pražského klubu Black Angels. V tomto období budeme mít pár tréninků zejména ve starších kategoriích právě s tímto pražským klubem tak, abychom jim nenarušovali jejich plánované tréninky a abychom si občas v hale zatrénovali i my. Máme domluveno, že spolu odehrajeme i pár tréninkových utkání napříč všemi kategoriemi.

Kdy začnete trénovat naplno?

Naplno začneme trénovat od 4. září. Kromě přípravných utkání s Black Angels máme domluvené u holek přípravná utkání s Karlovými Vary. Na dalších přípravných utkáních pracujeme. Začátkem září bychom chtěli udělat větší nábor ve školách podbořanského regionu, který plánujeme zakončit turnajem základních škol z naše-ho regionu ve sportovní hale v Podbořanech. Zaměříme se na první stupeň základních škol a snad opět připravíme i florbalové dopoledne pro podbořanské mateřské školy. Doufám, že se na těchto akcích bude organizačně podílet, jak bylo doposud zvykem, i GSOŠ Podbořany.

Předpokládám, že jste spokojeni se sportovní halou?

No, s tím mám velké problémy. 30 let jsem pracoval na různých postech v armádě, odkud jsem si přenesl takový blbý zvyk. Já neumím chválit. Říkám si, že dobré se chválí samo. Já se naučil pouze poukazovat na to, co je ještě špatně a co je potřeba odstranit. V podstatě nejsem schopen popsat asi 95 procent chvály ani na půl stránky, zatímco těch zbývajících 5 procent problémů bych byl schopen popsat na 3 stránky. Teď se překonám a řeknu, že buďme rádi za naší krásnou halu. Kdo sem přijde, jenom nám jí závidí. Máme zde skvělé zázemí, kde máme kancelář, klubovnu a kuchyňku. A těch pět procent jsou jenom prkotiny. Žádné problémy, protože problémy jsou jenom v národním hospodářství. Jinak jsou to nepodstatné maličkosti. A kdo mi nevěří, že máme krásnou halu, ať se přijde do ní podívat. Ještě bych pochválil spolupráci s vedením haly. Ty prkotiny, které občas vzniknou, vždy společně vyřešíme ke spokojenosti všech. Vždy se nějak domluvíme jako lidi.

A co bafuňářská práce?

Hodně času jsem trávil v uplynulé sezóně na hale. Vždy bylo něco potřeba zorganizovat. Naštěstí, manželka má doma moji fotku, aby věděla, že jsem to já, kdo přišel v půl deváté na večeři. Do 15 hodin v práci, pak na chvilku domů a do haly. No a k tomu ještě přes 25 sobot nebo nedělí, kdy jsme pořádali v Podbořanech turnaje. Postupem času se do organizační práce podařilo zapojit i další členy spolku, a snad to tak bude i do budoucna. V únoru jsem byl vyšťavený a řekl jsem, že v červnu končím. A dokonce jsem se na to těšil. Hmmm, jak šel čas a bylo potřeba začít připravovat věci na novou sezónu, nějak to odhodlání končit ze mě vyprchalo. Ale na druhou stranu doufám, že budou procesy ve spolku nastavené tak, že mně to bude stát méně času.

Umíte si představit život bez florbalu?

Blíží se den, kdy budu žít bez florbalu. Již 15 let jsem florbalovým Hejtmanem Ústeckého kraje, to také zabírá nějaký čas. Ještě před covidem jsem byl předsedou celostátní disciplinární komise a taky delegátem, kde jsem víkend co víkend objížděl 2 až 3 utkání nejvyšších florbalových soutěží jak mužů, tak žen. Toho jsem se už zbavil. Ze začátku jsem měl obavy, ale rychle jsem zjistil, že se bez toho dá v pohodě žít. A určitě se dá žít i bez dalších florbalových funkcí. Vždyť já dnes ani nevím, co se čepuje na Rozcestí či na Slovance. A nestíhám sledovat, co všechno máme na zahradě vysazené a jak to roste. Doufám v úspěšný nástup mladé generace i na poli bafuňářském, který je zatím bohužel hodně pozvolný. Potřebovali bychom větší pomoc z řad rodičů. Ideální by bylo, kdyby se každý rok zapojili do trenérské práce tak dva až tři rodiče a do organizační složky alespoň dva rodiče. To ale závisí na našich organizačních schopnostech, ale také na volném čase, kterého v dnešní době není nikdy dost.

Děkuji za rozhovor.

Alla Želinská 

(foto: L. Helásková)