Vzpomínky na bývalé učitele a zklamání z Žatce

Na sraz spolužáků, kteří z velké většiny společně nastoupili do první třídy na Švehlovu základní školu (dnešní ZŠ P. Bezruče) po skončení druhé světové války v roce 1945, se bývalí absolventi dostavili opět v hojném počtu. V pátek 23. června tak společně zavzpomínali nejen na svá školní léta, ale hlavně se opět setkali se svými přáteli.

Všichni se nejprve prošli centrem města a pak následovala zábava v jedné z žateckých restaurací.

„Byli jsme první poválečný ročník, s nostalgií a úctou vzpomínáme na našeho učitele z první třídy Maťátka i učitelky Štěpánkovou a Kadlecovou. Ředitelem školy byl tenkrát pan Švácha,“ vzpomíná Jaroslav Kuneš a dodává: „V první třidě nás učitel Maťátko vzal na pěší pochod do Sádku, tam jsme si dali na nádraží limonádu a zpátky jeli vlakem. Další výlet, na který rádi vzpomínáme byl do Hřenska na Pravčickou bránu, jeli jsme tenkrát i lodí. Pan učitel na nás byl dost přísný, občas přiletěla i facka, třeba když jsme rozbili okno, ale byl spravedlivý a naučil.“

Vladimír Kabát zase vzpomíná na paní učitelku Štěpánkovou: „Byla na nás moc hodná, patřila mezi starousedlíky, její manžel byl ředitelem gymnázia. Chodili jsem jí o pracovní výchovu pomáhat na zahrádku.“

A jak se Žatec za ty roky v jejich očích změnil? „Žatec se hodně změnil. Vzpomínám na Anděl, tam se tancovalo. Lidé každý podvečer korzovali po městě. Všude se hrálo a město žilo, dnes tu není nic,“ sdílí své zklamaní Eva Kratinová (Fricová). Spokojený není ani Vladimír Kabát: „Vypadá to tu „pěkně“, byl jsem se projít Obloukovou ulicí a na náměstí Chelčického, všude byli lidé, kteří dělají hluk a nepořádek. Také mě mrzí, že na místě nádherné kavárny v hotelu Zlatý lev, do které jsem chodil s děvčaty, je teď drogerie.“

„Je nám líto, že zbourali Střelnici, máme na ní hezké vzpomínky, je škoda, jak tato budova dopadla. Vždy jsme se procházeli po městě a nic nám nebylo dost dobré. Nyní tu nic není, město nežije,“ je ze Žatce zklamaná i Dáša Kholová (Vopatová) a uzavírá: „Vždy se, ale těšíme až se setkáme. Už předem hlídáme, kdy bude další sraz a kdo přijede.“