Vzácná socha se vrátí na své místo u Stebna. V kůlně přečkala šedesát let

Psal se rok 1958. Bylo před Vánoci a mladičký František Jelínek, toho času mechanik letounů v základní vojenské službě, dostal propustku domů do Stebna na svátky. Čekalo ho radostné přijetí rodičů, když mu táta vyprávěl novinky ze vsi, řekl i jednu zvláštní, co ho trápila. Sochu odpočívajícího Ježíše Krista, která stávala na podstavci na návrší mezi dvěma kaštany nad Stebnem u silážních jam už několik století, nějací opilí mladíci srazili z fundamentu a poničili. Rozbitá ležela v příkopu. Ještě ten večer se František spolu s otcem vydal na to místo, aby zachránil, co se dalo...

Tady začal příběh vzácného díla, které má v krajině morální i historickou hodnotu a které Okrašlovací spolek Stebno 2020 chce vrátit na původní místo. Sochu Odpočívajícího Ježíše – Ecce homo – jim daroval místní František Václav Jelínek, o němž je úvod našeho vyprávění, vášnivý myslivec, básník, badatel i chovatel psů.

„Mám skvělou zprávu. Po přečtení vašeho článku se nám přihlásil občan Stebna, který měl u sebe ve stodole původní sochu z roku 1770, již ukryli společně se svým otcem před 60 lety po řádění vandalů. Je velmi poničená, ale dle názoru restaurátorů je v dobrém stavu a dá se opravit. Jedná se o vzácný kus zvaný Ecce homo. Necháme ji převézt do restaurátorské dílny,“ sdělil nám před rokem radostnou zprávu Tomáš Ratiborský z Okrašlovacího spolku Stebno 2020.

Nyní již o skulpturu Odpočívajícího Ježíše pečují restaurátoři. „Po dohodě s památkáři ji chceme vrátit na původní místo, abychom zdejší krajinu zachovali v podobě, ve které tu byla kolem roku 1770. Půjde o poměrně náročnou záležitost. Celkové náklady na opravu činí podle rozpočtu restaurátorské dílny cca 100 tisíc korun,“ dodal T. Ratiborský. Spolu s ním jsme se vydali za panem Jelínkem, který se o záchranu sochy před 60 lety postaral. Šedesát let v suchu ve stodole u Jelínků pískovcové dílo uchránilo před kyselými dešti 70. a 80. let minulého století a proto je kámen v překvapivě dobrém stavu, shodli se odborníci.

„Jsem velice rád, že to nakonec dobře do-padlo a socha bude zachráněna. Přiznám se, že ležela schována příliš dlouho, ale byly to složité časy a pořád jsem se bál, že ještě nepřišel ten správný čas…“ svěřuje se jednaosmdesátiletý František Václav Jelínek, vystudovaný inženýr agronom, sečtělý moudrý pan, který nepotrpí na tituly a tím svým Ing. se nerad chlubí.

„Abych vám dopověděl ten příběh z roku 1958… Šli jsme s otcem za panem Janoutem, u kterého jsme to chtěli schovat do bezpečí. On se ale bál s tím jet ve dne. Prý že ať přijedeme večer. A věděl proč. Za šera jsme tedy ty části sochy narvali do káry (chyběla hlava, tu jsme tenkrát nenašli) a přivezli k němu. Ve dveřích se objevila paní Janoutová: „Co chcete?“, my: „Vezeme sochu…“ „Žádnou nechci. A ven!“ ona na to. Tak jsme ji uskladnili v kůlně u nás na dvoře. Tu hlavu jsem později našel, asi za rok, a také ukryl. Kluci si s ní možná hráli fot-bal…“ vzpomíná František Jelínek.

V roce 1963 se oženil, šel pracovat na okresní zemědělskou správu do Loun jakožto vystudovaný agronom – specialista. „Okamžitě jsem dostal byt, manželka byla kantorkou ve škole, učila matiku a fyziku. V Cítolibech tehdy opravovali sochy, strašně mě to zajímalo a bavilo, přihlásil jsem se tam dokonce do učení a měl jsem vidinu, že si tu „svoji“ sochu sám opravím. Možná bych ji i dokázal spravit, ale váhal jsem, jestli to nebude lepší nechat na odbornících,“ vypráví pan Jelínek.

Socha nakonec přečkala v kůlně šedesát let. Když se František Jelínek loni v létě dozvěděl, že členové Okrašlovacího spolku Stebno 2020 nechali opravit litinový kříž s ukřižovaným Ježíšem a plánují ho osadit a vysvětit na místě sochy na návrší u cesty ze Stebna na Blatno, rozhodl se povědět jim o ukryté soše a předat ji do dobrých rukou. „Mám pro vás dvě zprávy,“ řekl tehdy Tomáši Ratiborskému. „Našel jsem tu sochu Ježíše Krista, je ve stodole.“ „To je úžasná zpráva,“ reagoval Ratiborský. „No jo, ale já ji tam mám už šedesát let...“ zněla odpověď.

Litinový kříž na původním místě sochy Ježíše členové spolku nechali vysvětit loni 26. srpna. Kříž opravili restaurátoři, manželé Jahodovi z Kozojed. Nový sakrální objekt byl vysvěcen katolickým farářem Richardem Polákem z Kralovic. „Chceme křížek ale z pískovcového podstavce sundat a místo něj umístit původní sochu Ecce homo, kterou František Jelínek vlastně zachránil a dochoval ji tak pro budoucí generace,“ říká Tomáš Ratiborský.

„Trochu mě mrzí, že jsem to neudělal dřív, ale už to tak je. Teď se těším, že se toto krásné historické dílo vrátí na své místo,“ dodal František Václav Jelínek.

Pískovcová socha Odpočívajícího Ježíše Krista stávala na podstavci ze stejné horniny, na návrší mezi dvěma kaštany nad Stebnem u silážních jam od roku 1770. Ikonografický motiv Odpočívajícího Ježíše Krista se v Čechách objevuje až v 15. století, ale v Evropě je znám dříve. První zmínka o místě, kde Ježíš před ukřižováním odpočíval, je v rukopise z přelomu 12. a 13. století. Teologové se však nikdy neshodli, které místo je pravé. Podle některých zpráv seděl Kristus na patníku, jindy na ležícím kříži nebo přímo na zemi. Postupně vzniklo ve Svaté zemi mnoho míst jako součást prosperující poutní turistiky.

Socha odpočívajícího Ježíše Krista bývá také někdy nepřesně nazývána Ecce homo. Latinská slova Ecce homo znamenají „Ejhle (Hleďte, Tu je) člověk“ a podle Janova evangelia je pronesl římský prokurátor Pi-lát v Jeruzalémě k davu, kterému zmučeného Ježíše nechal ukázat. Nejčastěji je zobrazena sedící mužskou postavou s hlavou podepřenou pravou rukou.

V České republice je registrováno nejméně 22 památkově chráněných soch s výjevem Ecce homo. Najdeme je například v Chlumci, Šternberku, Rané, ale také ve Skupicích, byť tam se nejedná o památkově chráněné dílo.