Smutnou historii si letos můžete připomenout jen individuálně

REGION — Letošní putování po stopách pochodu smrti vězňů koncentračních táborů bylo bohužel zrušeno. Nicméně zájemci u tuto smutnou část historie si mohou trasu z Údlic po Postoloprty projít individuálně. Kudy vedly poslední kroky několika stovek téměř zapomenutých lidských osudů?

Celkem 87 vězňů koncentračních táborů, mužů i žen, zlikvidovaly německé stráže při pochodech smrti v dubnu 1945 na 24 km mezi Údlicemi na Chomutovsku a Postoloprty na Lounsku. Připomněli jsme si místa, kde jsou oběti pochovány. Mnohá jsou zanedbaná, jiné zjevně dávno zapomenutá. V Evropě zahynulo na pochodech smrti v roce 1945 více než čtvrt miliónu obětí.

Letošní vzpomínkový pochod Údlice–Postoloprty byl plánovaný na neděli 19. dubna. Bylo nutné ho vzhledem k opatřením proti koronaviru pro veřejnost zrušit. Trasa by to byla krásná, malebným údolím Chomutovky. Nebýt těch strašných okolností a faktu, že se na ty události zapomnělo a někde snad ani nikdy nevzpomínalo. Průzkum trasy jsme provedli. A začínali jsme v Údlicích, kde jsme vloni vzpomínkový pochod skončili. U prvního hromadného hrobu 23 mužů — vězňů KT Buchenwald. Policejní hlášení velitelství stanice Údlice z 10. května 1946 uvádí k transportu smrti, který tudy prošel 18. dubna 1945: „Vězni, kteří nemohli jíti slabostí dále nebo vybočili z řady za účelem vykonávání tělesné potřeby, byli stříleni a kolbami pušek ubíjeni doprovázejícími SS–many. Mrtví byli zanecháni na cestě, bývalým starostům obcí nařízeno, aby byli zakopáni na židovských hřbitovech v místních obcích.“

Jejich památník na bývalém židovském hřbitově v Údlicích, kde oběti leží, dnes neexistuje. Někdo ho v devadesátých letech zlikvidoval včetně brány hřbitova, která byla ukradena. Je vypracován již návrh na jeho obnovu, v příštím roce se to doufejme podaří ve spolupráci Židovské obce a obce Údlice. Brána je již postavena nová. Snažíme se také o verifikaci jmen obětí, známe totiž jejich vězeňská čísla z exhumace.

Dále byli vězni hnáni na Přečáply, kde se na hřbitově u kostela má nacházet hrob rudoarmějky, je dnes zapomenut. Pochod smrti pokračoval dále na Nezabylice, kde je pohřbeno na bývalém židovském hřbitově v lesíku Hořenci dalších 34 mužů. Hrob je udržován, vede k němu pěkná naučná stezka a vycházková trasa, nedávno zřízená obcí Nezabylice. 

Neznámé oběti na další cestě na Velemyšleves

Další ubití na pochodu smrti se odehrálo ve Vysočanech. Dnes je zde opravený kostel, pěkný park a hotel, probíhají zde svatby a jiné oslavy. Policejní hlášení z května 1946 udává koncem dubna průchod tří transportů mužů od Chomutova k Postoloprtům: „Jeden z těchto transportovaných se pokusil ve Vysočanech o útěk, byl však doprovázející hlídkou a místními Němci dohoněn a v blízkosti farního kostela ubit. Prozatímní opravu náhrobku ve Vysočanech provedl nynější předseda MSK– Šebestián z Vysočan.“ Kde se tento náhrobek dnes nachází a kde hlavně leží tato oběť, není bohužel známo.

Pochody smrti pokračovaly dále cestou na Velemyšleves. Zde údajně koncem dubna jeden transport, tentokrát šlo asi o 300 zubožených a nemocných židovských žen, které sem stráže hnaly od Mostu, přenocoval a pokračoval dále k Postoloprtům. Trasa pochodů vedla dále na Mínice, Nehasice a Bítozeves. Transporty smrti tady hlásí další oběti z dubna 1945, ale ty zde podobně jako ve Vysočanech, nenajdete. Je možné, že proběhly exhumace jako tomu bylo v Údlicích, Nezabylicích a Postoloprtech. Některé dokumenty máme už připraveny v archivech, které jsou nyní bohužel uzavřeny. Snad se o tom poté dozvíme více. Pomohou nám i místní svými znalostmi?

Na hřbitově v obci Mínice pochoval údajně Rudolf Fric tři oběti pochodu smrti zastřelené na křižovatce Chomutov–Postoloprty a Žatec–Most. Dále na trase byli v obci Nehasice „... zastřeleni tři muži, z nichž jeden klečíc prosil, aby jej zastřelili... Dva z nich byli zabetonováni do silniční vozovky nad Nehasicemi u letiště a třetí zakopán nedaleko při silnici na poli“. Oběti v Bítozevsi udává hlášení velitelství Postoloprty. Jeden muž ubitý na pochodu byl pohřben v Bítozevsi „asi 150 metrů od hostince „Na Koze“, na levé straně státní silnice k Chomutovu... a za usedlostí č.p. 22 se nachází jeden hrob, ve kterém jsou pochovány dvě zastřelené ženy, které vysílením klesly... byly jednoduše neznámým SS–manem zastřeleny.“

Dnes se poblíž místního hostince v Bítozevsi nachází pomník padlým. Další hrob, ve kterém je pochována „hladem vysílená a zemřelá žena“ byl na křižovatce okresních silnic Bítozeves–Semenkovice–Vyškov. Na úseku mezi Bítozevsí a Seménkovicemi vás navíc zaskočí téměř kilometrová černá skládka. Ostatně jich po cestě bylo víc, tato byla zdaleka nejrozsáhlejší.

Smrt v lednicích pivovaru v Postoloprtech

Blížíme se k cíli tohoto úseku trasy, k Postoloprtům. Tady čekala na vězně smrt z nejhorších. Přes noc je stráže nahnaly do pivovarských lednic a „...do rána jich jednak vysílením a zimou asi deset zemřelo.“ Tyto ubohé oběti mají dnes hrob a důstojný pomník na židovském hřbitově v Postoloprtech.

Byly tady pochovávány i další oběti z války z řad rudoarmějců. Nedaleko byl v osadě Bažantnici rozsáhlý pracovní tábor pro židovské míšence a manžele židovek pro celý protektorát. Bývalý židovský hřbitov v Postoloprtech, zlikvidovaný nacisty, je však z ochranných důvodů zamčený, k pomníku se nikdo jen tak nepodívá. Na dotaz, kde se hřbitov nachází, místní odvětili, že neví, že zde vůbec je. Ještě vloni instalovaná tabule u vchodu hřbitova, informující o jeho obnově, byla odcizena.

Dále mužský transport smrti pokračoval na Terezín a hned za Postoloprty zanechal hrob jednoho muže u cesty do lesa Vinice — najdete tam dnes jen jednu z černých skládek. Byl však zřejmě pochován v Lenešicích. Další společný hrob 10 mužů měl být v kaštanové aleji při odbočce na samotu Seník, našla jsem zde jen malý kámen s křížkem, možná bývalé místo společného hrobu. Z dokumentů v archivech a s pomocí místních lidí se snad dozvíme brzy více.

Jak udávají shodně policejní hlášení i svědectví přeživších, byly stráže pochodů smrti, které likvidaci vězňů nemilosrdně prováděly, z řad německého wehrmachtu a SS, podporované místními německými civilisty z řad Hitlerovy mládeže a Volksturmu, tzv. domobrany. V loňském ročníku vzpomínkových pochodů jsme připomněli předchozí neméně hrůzný úsek pochodu smrti. Na 18 km trase z Hory Sv. Šebestiána do Chomutova se nacházelo 217 obětí, převážně zlikvidovaných v noci ze 17. na 18. dubna na pochodu smrti vězňů z poboček KT Buchenwald. Další oběti byly z dubnových železničních transportů z KT Buchenwald, včetně nedalekého Března u Chomutova, kde bylo pohřbeno během několika dnů zastávky transportu 286 vězňů. Tato strašná bilance si zaslouží naši pozornost. Jejich připomínku chceme udržet nebo, kde je to potřeba, vybudovat či obnovit.