Zesnulého sólistu vyprovázel i soubor Skejušan

CHOMUTOV (tos) — Pestré rusínské lidové kroje se minulý pátek před polednem mísily se smuteční černí hostů v obřadní síni hlavního chomutovského hřbitova. Rodina, přátelé, známí a také kolegové z chomutovského folklórního souboru Skejušan se sem přišli naposledy rozloučit se spoluzakladatelem tohoto tělesa Janem Malcovským. Ten po krátké nemoci skonal 20. srpna, pouhých pět dnů před svými jedenadevadesátými narozeninami. Rakev s ostatky zemřelého pak za zpěvu náboženských písní všichni pozůstalí spolu s knězem doprovodili až k rodinnému hrobu, kde zesnulý našel místo svého posledního odpočinku.

Jan Malcovský se narodil 25. srpna 1929 jako šesté dítě do zemědělské rodiny ve Skejuši v Rumunsku. Tam jeho předkové odešli za vlády Marie Terezie jako kolonisté z území budoucího Československa. Ve dvou letech mu zemřel otec, kterého o pět později následovala i maminka. Jako sirotka si jej vzal do výchovy nejstarší bratr Michal. U něj prožil své dětství a počátek mládí. V roce 1947 se ze Skejuše vrátil do Československa jako reemigrant a byl přidělen na práci v lese. Po čase se usadil v Chomutově, kde pracoval ve Válcovnách trub jako valcíř.

Ve 22 letech se oženil s Marií Marťákovou, která rovněž pochází ze Skejuše a žila v té době v Troskotovicích na Moravě. Tam se za ní přestěhoval a v roce 1954 se jim narodil syn Jan.

Ve svých 26 letech musel Jan Malcovský starší jako nový občan republiky absolvovat dvouletou základní vojenskou službu v Žilině. Po jejím skončení se vrátil za rodinou do Troskotovic a pracoval v Brně jako stavební dělník. V roce 1957 se s manželkou a synem přestěhoval zpět do Chomutova a začal opět pracovat ve Válcovnách trub jako valcíř, kde působil až do svého odchodu do důchodu. V roce 1962 se jim narodil druhý syn Jiří. Společně s manželkou oba syny vychovali a žili v překrásném a spokojeném manželství plných 69 let, během nichž se dočkali čtyř vnoučat.

V důchodovém věku se Jan Malcovský věnoval zahrádce, která byla jeho koníčkem, rodině, kterou nadevše miloval, a svému milovanému folklóru, který ho nabíjel životní energií. Stál u založení souboru Skejušan, v němž celých 30 let účinkoval. Soubor má bezpočet scének v rusínském jazyce, kde vystupoval v hlavní roli. Byl nenapodobitelným zpěvákem, dovedl tančit a rozesmát publikum jak na pódiu, tak i po skončení vystoupení. Členové Skejušanu mohou potvrdit, že pro něj nebyl problém tančit s mladými hudebníky kupříkladu ze Slovenska až do rána. „Znal písničky a scénky v rusínštině a v kostele dovedl zpívat všechny písně ve staroslověnštině. Byl věřícím člověkem, kde mu duchovní útěchou byla každá mše svatá,“ zaznělo mimo jiné ve smuteční řeči.

Ta končila slovy, která by jako svůj odkaz bezpochyby rád zanechal leckdo z nás: „Jedním slovem byl poctivý, pracovitý, laskavý člověk, který nikomu na světě neublížil. O svoji rodinu se vzorně a láskyplně staral. Odešel nepopsatelně dobrý, laskavý a starostlivý člověk — manžel, tatínek a především neskonale milující dědeček.“

Foto: Pozůstalí a členové Skejušanu vyprovázejí pohřební vůz s ostatky Jana Malcovského na poslední cestě. Za zmínku stojí zvláštní atmosférický úkaz: Zatímco do začátku obřadu se nebesa spíše chmuřila, jakmile průvod za pohřebním vozem vyšel, začalo svítit slunce. Foto: Tomáš SKŘIPSKÝ