Lubenecká škola vychovává osobnosti už 80 let

Při slavnostním zahájení byl také jeden z nestarších pedagogů Dominik Kašpar, který zde učil od roku 1953. Od ředitele Josefa Bindra dostal květiny stejně jako nejstarší absolventka školy Marie Porschová, rozená Cifrainová. Osmdesáti sedmileté ženě v paměti ulpěli hlavně dobří učitelé. „Nejraději jsem měla český jazyk a dějepis. Když vyprávěl pan učitel Gál, jehož jsme měli na oba předměty, tak poslouchali i největší lajdáci. A zaujmout uměl taky pan učitel Pour, který přišel po něm,“ zavzpomínala. „Měla jsem jen jedničky a dvojky. Moje vysvědčení je tady taky vyvěšeno. Bohužel v roce 1938, začátkem deváté třídy, jsme museli z pohraničí utéct, takže jsem devítiletku končila už v osmé třídě,“ podotkla stále čilá důchodkyně. Recept na pedagogické úspěchy prozradil dosavadní představitel instituce. „S malou přestávkou zde působím přes třicet let. A vždy tu byl vynikající kolektiv zaměstnanců. Pracovat v takové atmosféře je dar a radost, že i naše děti pak dokážou to, co by jinde nedokázaly,“ přednesl ve svém projevu Josef Bindr. Důkazem jsou ceny z nejrůznějších soutěží a „olympiád“. Celkem se jich od roku 2004 zúčastnilo 200 jednotlivců a 104 družstev. Získali 43 prvních, 57 druhých a 48 třetích míst na všech úrovních, včetně dalších umístění. Přesto krásnou, dobře vybavenou a v hezkém prostředí se nacházející školu trápí nenaplněné učebny. „Snažíme se vychovávat osobnosti, ne průměr. Proto je škoda, že někteří rodiče z Lubence a okolí pro vzdělání svých dětí naší školu nevyužívají, a raději je posílají jinam,“ postěžoval si ředitel Bindr. Přejme tedy lubeneckému vzdělávacímu ústavu, aby zdárně vyřešil všechny své problémy. A slovy J. A. Komenského zdařile pokračoval v „otvírání“ rozumu chytrých kluků a holek.