Město Jirkov zdárně dokončilo renovaci chátrající 176 let staré budovy synagogy

JIRKOV (soš) — „Jsem nadšený. Jak jinak se to dá vyjádřit? Protože tato synagoga si to po všech anabázích, kterými prošla, dočkala toho nejlepšího — opravy,“ netajil se radostí z nově zrekonstruované jirkovské synagogy Michael Lichtenstein, předseda Židovské obce Teplice a místopředseda Federace židovských obcí ČR. Ten si ji stejně jako mnoho jirkovských občanů pamatuje jako sběrnu surovin. 176 let stará budova bude nyní sloužit jako kulturní stánek. Při slavnostním otevření ve středu minulého týdne zazněla hudba od učitelů ZUŠ Jirkov, přednáška o židovských svátcích a první návštěvníci mohli ochutnat také košer víno z Chrámců.

„Město Jirkov zakoupilo synagogu v roce 2016 a na přelomu roku 2018 a 2019 jsme nechali zpracovat projekt na její renovaci. Té se dočkala i přilehlá zahrada. Celkové náklady na opravu byly přes osm miliónů korun, polovinu jsme získali jako dotaci od ministerstva pro místní rozvoj,“ shrnula starostka Jirkova Darina Kováčová, která se ujala úvodního proslovu a přestřižení pásky při slavnostním otevření.

Poté si již první návštěvníci mohli prohlédnout, jak se rekonstrukce budovy podařila. „My jsme úplně nerespektovali původní vzhled, protože jsme neměli dostatek dokumentů, abychom renovovali věrohodně. Nebylo to ani cílem, chtěli jsme se přiblížit původní podobě, ale zároveň přidat něco našeho — například vitráž, nebo lustr. Ty tu měly být původně tři v různých výškách, ale vzhledem k tomu, jak je budova velká a k jakým bude sloužit účelům, je tu nakonec jeden. Budova má tak zajímavě propojenou historii s odkazem na 21. století a hlavně získala nový život,“ říká starostka Jirkova.

Klasicistní synagoga byla dostavěna v roce 1847. Stěny interiéru zdobily ornamentální malby. Podle některých pramenů se ještě v roce 1938 v synagoze židé scházeli. Válku přežila bez úhony, přestože se ji za Křišťálové noci pokusili zapálit výrostci. Po válce ale židovský svatostánek už jenom chátral. „Řekl bych, že bolševici Němcům v Sudetech tímto způsobem dehonestace zdatně konkurovali. Udělat ze synagogy sklad sběrných surovin, to snad ani lépe vymyslet nešlo. Vnitřek vypadal jako někde ve stáji, veškeré prvky interiéru byly zničené, budova chátrala,“ popsal původní stav před renovací architekt Ivo Suslik, který pracuje pro židovskou obec a podle kterého se oprava povedla. „Je to hezká stavba a myslím, že se podařilo z toho hrůzostrašného stavu odvést kus práce. Důležité je, že se stavbu podařilo dostat do současného dění, že v ní bude probíhat bohatý kulturní život, ale zároveň připomínat minulost,” dodal.

V synagoze a přilehlé zahradě s dřevěným pódiem by se měly odehrávat výstavy, koncerty, divadelní představení, ale mohla by také sloužit jako další prostor pro oddávání.

„Památek, které by ještě zasluhovaly záchranu, je hrozně moc. Třeba hřbitov u Loun. Ale dovolím si říci, že ty na Chomutovsku, Lounsku a Podbořansku jsou ve velice slušném stavu,“ dodal Michael Lichtenstein. Architekt Suslik pak přidal i pozvánku na další zajímavá místa: „Podařilo se nám zrekonstruovat hřbitov v Hřivčicích u Peruce, ten byl celý v rozvalinách, a protože je v polích, je stále terčem vandalů, což obnáší každoročně nemalé částky na opravy.

Nechal jsem zde vyhotovit také památník in memorian pro ty, kteří zahynuli v koncentračních táborech a nemohou tak mít na hřbitově svůj hrob. V lounské obřadní síni je zase výstava s osudy lounských židovských rodin. Místní hřbitov je díky své poloze také v mnohem lepším stavu.“

Foto: Soňa ŠÍMOVÁ