Vysouvací hlediště a nejmodernější technika. V Březně vyrostl kulturní dům, který nemá v okolí obdoby

BŘEZNO (soš) – „Mám pocit, že čím lépe se lidé mají, jako by jim tvrdla srdce. A to je škoda. Přála bych si, aby sem chodili lidé, kteří k sobě zase najdou cestu,“ vyslovila místostarostka Března Zdeňka Buzková přání pro další generace, které se budou setkávat ve zdejším novém kulturním domě. Obyvatelé obce se poprvé mohli seznámit s novou podobou budovy U Rybníčka v pátek odpoledne. Starosty obce Zdeňka Valenty, který se samozřejmě malé slavnosti též účastnil, jsem se zeptala, jak myšlenka na přestavbu původní oblíbené restaurace na multifunkční kulturní a společenský dům, který nemá v okolí obdoby, vznikla a na co všechno se mohou jeho návštěvníci těšit.

Slavnostní otevření proběhlo v komorním duchu jen s místními obyvateli. Proč?

My jsme hotovou stavbu převzali v říjnu 2020, ale po celou dobu jsme kvůli vládním opatřením bohužel nemohli nic uspořádat. Zároveň jsme cíleně nezveřejňovali fotky ani texty o tomto novém kulturním domě. Chtěli jsme privilegium prvního zhlédnutí umožnit nejprve místním občanům. Slavnostní otevření pro širší veřejnost bude někdy v dohledné době, až dojde ke kompletnímu rozvolnění opatření vlády.

Kdy a jak vznikla myšlenka na nový kulturní dům?

Jako vše dobré, vzniklo i toto naprostou náhodou. Starý kulturní sál s hospůdkou měl ošklivou plechovou střechu a já jsem chtěl nechat schválit výměnu za novou. Poptal jsem pokrývače, ten vylezl na půdu pod střechu a za 20 minut byl zpět. Divil jsem se, že to má tak rychle zaměřené, ale on mi řekl, že do toho nejde, protože se tam rozpadají krovy a rozjíždí se hambálkové stropy. A to byl v podstatě impuls k tomu nechat prověřit statika, jak to celé vypadá. Posudek byl samozřejmě špatný, jak se to celé rozpadalo, tak už i zdi byly nakřivo. A tak následovalo rozhodnutí, zda vyměnit celou střechu nebo ne. Považuji si toho, že se podařilo v zastupitelstvu najít shodu, schválit zbourání staré hospody a vybudovat tento kulturní stánek. Od nápadu přes schvalovací procesy, tvorbu projektu, územní souhlas, stavební povolení až po realizaci uplynulo zhruba čtyři a půl roku. To je skvělý výsledek, neboť jiné stavby tohoto rozsahu trvají i 5 až 8 let.

Co v novém kulturním domě návštěvníci najdou?

Při tvorbě projektu jsme dali dohromady veškeré naše zkušenosti. Sám jsem v mládí závodně tancoval, to byl jeden z poznatků. Při projektování jsme navrhli sál o kapacitě 220 lidí. Proč 220? Toto je neuvěřitelná odpovědnost rozhodnout, protože nikdo dopředu neví, jestli je to dobře nebo špatně. Ale já vycházel z toho, že na starém sále jsme měli 180 lidí a při rozrůstání vesnice je 220 na běžný provoz akorát. Takže vznikl hlavní sál s kapacitou 220 míst včetně balkónu, který se zrodil právě při konzultacích nad projektem. Pak jsme samozřejmě chtěli jeviště. A když jeviště, tak rovnou s vybavení pro poloprofesionální divadlo, které si zde hravě může v budoucnu udělat domovskou scénu.

Protože jsme vozili děti do kina třeba do Jirkova, tak jsme dali do požadavků, že tam chceme promítací plátno, tak aby mohly děti na promítání sem k nám domů. Když už bylo plátno, tak jsme přemýšleli, že by nebylo pohodlné skládat židle do roviny, ale že by měli diváci také dobře vidět. Tak jme rozhodli o tom, že tu bude vysouvací hlediště, které je schované pod zemí. Z tanečního parketu tak do deseti minut vyjede 62 pohodlných sedaček na malý koncert, divadlo, kino… Sál je kompletně vybavený zvukovou a osvětlovací technikou, takže třeba kapely, které sem přijedou vystupovat, si přivezou nástroje, napíchnou se do zásuvky a používají třeba naše mixážní pulty. Je to opravdu vynikající nejmodernější výbava.

A co ostatní prostory?

Vzadu se nachází rovněž plně vybavené kostymérny. Před vstupem do hlavního sálu i na balkón je foyer s barovým pultem, kde bude možné se občerstvit. Když projdete hlavním vstupem, nachází se tam dvě prosklená místa v podlaze – na tom místě stál sklep původní hospody. Chtěli jsme tu na ni zanechat vzpomínku. Odkaz na původní historii je také v nohách baru a stolků ve foyer, na které byly použity původní opracované krovy. V přízemí máme umělecké dílo od pana Sládka, který sem jezdí na sochařská sympózia. Na toto dílo opět využil trámy z původních krovů. Takže tu máme tři vzpomínkové artefakty na tu historii budovy, která nám sloužila, dobře sloužila a snad tato bude sloužit dalších 50 let. Nechybí ani restaurace v přízemí, která otevře tento týden. K tomu dali zastupitelé další požadavek – bowling, takže se v ní nachází dvě bowlingové dráhy. Zachovali jsme i venkovní posezení na terasách a pandemie nám ukázala i důležitost výdejního okénka. To se hodí i pro návštěvníky koupaliště, kteří tak nemusí vcházet dovnitř, ale objednají si v kiosku u restaurace.

Budova je patrová. Co na příchozí čeká ve druhém nadzemním podlaží?

V prvním patře máme na jedné straně zrcadlový sál. Předpokládám, že sem zavítají děti ze školy, ženy třeba na jógu nebo jiné cvičení. K tomuto nápadu nás inspiroval jeden místní občan, který studuje balet v Praze a už je v této profesi docela významný. Na druhé straně je 60místný vybavený malý sál. Tam se dají dělat svatby, rodinné oslavy, firemní školení. Je tam i projektor atd. A hlavně kdyby byl program na hlavním sále a svatba na malém sále, tak se zamknou jedny dveře, na sál se bude chodit hlavním vchodem a ten malý sál má sólo přístup zvenku z druhé strany. Sociální zázemí je též v každém patře takže se zde mohou konat naprosto nezávisle dvě akce. Snažili jsme se zkrátka domyslet každý detail.

Na kolik stavba vyšla? Získali jste nějaké dotace?

Celkové náklady byly 105 miliónů korun. Žádali jsme od od dotaci z IROPu, tam dávali maximálně 20 miliónů a nedostali jsme nic. A protože to byla velice potřebná a důležitá investice, tak jsme do toho šli ze svých peněz. Lidé si musí uvědomit, že když se podívají za obec, tak tam máme velikánskou černou díru. Tento kulturák je z uhlí, které bylo v té díře; a my jsme z něj získali peníze. A že je dobře, že jsme je neprojedli, ale postavili za ně něco užitečného.

Provozovatelem kulturního domu bude obec?

Ano. Zase ze zkušenosti s provozováním starého kulturního domu a hospody jsme se rozhodli, že hospoda s bowlingem budou v pronájmu a zbytek jsme si nechali jako obec ve své režii.

Do obce jezdí hodně návštěvníků i na koupaliště, neplánujete i jeho renovaci?

Tato obec historicky si dala několik priorit. Jednou z nich byla třeba příprava parcel pro rodinné domy – to se nám podařilo. U lesíku je jich 27. Nakupovali jsme pozemky v době, kdy je nikdo nechtěl, takže dnes máme zhruba 50 dalších na zasíťování. Dále jsme chtěli zrekonstruovat základní školu. Nikdy jsme ji neměli pod jednou střechou a teď se to podařilo. Tyto dvě věci spolu souvisí, protože musíte mít parcely, abyste mohli navýšit počet obyvatel na 16 nebo 17 stovek a pak naplnili onu školu. Rybník už bych rád přenechal k řešení budoucímu vedení obce, které by mohlo využít nějakých dotačních titulů. Dnes se třeba hodně podporují projekty na zachycování vody v přírodě. Určitě by bylo skvělé mít tu plnohodnotné koupaliště tak, aby z něj šlo vybírat vstupné, až se sem budou sjíždět lidé z okolí. Obci by to zase přineslo nějaké peníze do rozpočtu. Záleží samozřejmě také na tom, jak se na to budou dívat místní. Kritici tu jsou, jako všude, ale většina obyvatel je ráda, že tu mají plno vyžití od sportovišť, přes tříkilometrovou in–line dráhu, po tento nový kulturní stánek. A spokojenost místních lidí pro mě vždy byla hlavním cílem.

Děkuji za rozhovor.

Soňa ŠÍMOVÁ

Foto: Soňa ŠÍMOVÁ