Rychlé šípy obsadily statek. V Radíčevsi se opět tábořilo!

Bratrstvo kočičí pracky a Velcí Vontové, Černí Jezdci, Široko, ježek v kleci… Ti všichni a mnozí další Foglarovi hrdinové obydleli první srpnový týden Kolouchův dvůr v Radíčevsi u Žatce.

Probíhal tam totiž již druhý turnus příměstského tábora, letos na téma Rychlé šípy. Táborníci, jejichž věkové rozpětí bylo poměrně široké – od čtyř do dvanácti let – se skvěle doplňovali a spolu s vedoucími Drahuškou Kolouchovou a Janou Kaňovskou, instruktorkami i jedno odpoledne s vlastními rodiči pobyt na farmě užili.

Od pondělí do pátku se scházeli ráno ve Šťastné stodole na Kolouchově dvoře, kde už jako Bratrstvo kočičí pracky a Velcí Vontové každý den začínali rozcvičkou, hledali poklad, soutěžili a získávali bobříky, pečovali o zvířata a chod farmy a dostávali odznaky – listy vzácného stromu gingo, jinanu dvoulaločného, a za ně si mohli koupit dobrotu ve vlastním „obchodě“… Zkrátka téma „Rychlé šípy“ se prolínalo veškerými aktivitami, hrami a tvořením.

Nechyběly jízdy na koních, ale i kydání, nastýlaní ve stáji, krmení slepic, mazlení s kůzlaty a králíky, osvěžení v zahradním bazéně, výroba mýdla i farmářský pětiboj…

Na závěr týdne táborníci pozvali rodiče na společné posezení u vychlazeného občerstvení a grilování ve stínu (místo táborového ohně, který v 36° odpoledni nepřipadal v úvahu), předvedli taneční vystoupení a večer zakončili stezkou odvahy, kde do svých zápisníků od tajemného Široka nakonec dostali posledního bobříka spolu s medailí. Z Bratrstva kočičí pracky a Velkých Vontů se tak staly Rychlé šípy.

„Děkuji všem, kdo pomáhali s chodem tábora, který byl již poosmé a tento rok byl pohodovější, protože jsem měla hodně pomocnic z řad bývalých táborníků, holky dospěly a zvládly vše na jedničku. Také mojí rodině, obzvlášť mamince Drahušce Šťastné za ty neskutečně výborné pomazánky,“ shrnula Drahomíra Kolouchová.