Mladý žatecký autor Jan Karas vydal svoji první sbírku básní

S Honzou Karasem jsme se potkali v Kavárně s Duší na náměstí Svobody v Žatci. Místo to bylo příhodné, protože jeho prvotina, kniha básní s názvem Tajemství noci, dává nahlédnout hluboko do jeho duše. Kniha vznikala v letech 2019 - 2021, tedy v době kdy se společenskými poměry otřásla celosvětová koronovirová epidemie. A právě během této koronovirové epidemie, kdy jedna uzávěra střídala druhou, byly zavřené školy, začal Honza psát více a více, až to vydalo na celou sbírku. Jak mladý autor svou knihu vydal? Plánuje vydat další knihu? A co by chtěl dělat po maturitě?

Ahoj Honzo, v září ti vyšla tvoje první kniha básní s názvem Tajemství noci, jak tě ve tvých sedmnácti letech napadlo, že bys mohl vydat knihu?

Vlastně jsem chtěl vydat knihu od malička, už když jsem byl malý, tak jsem si slepoval papíry a psal jsem tam různé věci, aby to vypadalo jako knížka. A potom jsem začal psát básničky a tak jsem na internetu hledal, jestli se dá vydat knížka, až jsem se dostal jsem na vydavatelství Pointa, které se zaměřuje na skupinové financování, tzv. crowdfunding. Takže jsem to zkusil a zjistil jsem, že to jde.

Takže jsi to podnikl na vlastní pěst, sám sis to vymyslel, napsal a naplánoval? Jak jsi se vlastně dostal ke psaní básní?

Ano. Na začátku o tom nikdo nevěděl, ani nikdo z rodiny. To vydavatelství jsem si našel sám na internetu. Hodně čtu a mám rád básničky. Mám rád Seiferta a Edgara Allana Poea. A teď jsem si oblíbil ještě J. W. Goetheho a Lermontova. Z českých autorů čtu ještě Ortena a Halase nebo Březinu. Na Seifertovi se mi líbí třeba to, že píše hezky a krásně se to čte. Jeho tvorba je pro děti i pro dospělé, zkrátka pro každého.

Kolik jsi potřeboval vybrat na knihu peněz a za jak dlouho se ta částka vybrala?

Potřeboval jsem vybrat asi 47 tisíc korun a částku se podařilo vybrat za týden. A když jsem vybral ty peníze, tak nakladatelství Pointa mi řeklo, že to vydá. Buď se to vydá samonákladem nebo to jde do předprodeje a tam si potom najdu všechny kolegy jako redaktora, sazeče, grafika a ilustrátora. Oni si za to řeknou nějakou cenu a ta částka se potom vybírá. A když se to vybere, tak mohou začít pracovat na té knížce. Člověk si taky může zvolit, jakou chce vazbu a papír. Papír byl letos nedostatkový, takže tím se to trochu zdrželo.

Takže jsi si mohl vybrat svůj tým, který se podílel na vydání tvé knihy? Jak jsi se dostal ke svým spolupracovníkům?

Ano, všechny spolupracovníky jsem si našel, například ilustrátorku Romanu Bejdovou jsem našel tak, že se mi líbily její ukázky ilustrací a měla tam i malý medailonek. S většinou spolupracovníků komunikuji přes email a jsem s nimi v kontaktu do teď.

A pro koho je určena tvoje kniha Tajemství noci?

Myslím si, že to spíš osloví mojí generaci, která zažívá a zažívala podobné myšlenky a pocity jako já. A myslím si, že by to mohlo oslovit i generaci našich rodičů, aby pochopili, čím mladý člověk prochází. Knihu jsem dopsal letos v lednu a začal jsem ji psát v březnu 2020, když byla ta první velká uzávěra kvůli koronaviru. Byl jsem doma a nemohl jsem chodit do školy, tak jsem psal básně.

Tak to je hezké, protože většina mladých lidí seděla doma u počítačů nebo koukala do mobilů a ty jsi psal básně...Kde vlastně bereš náměty na svoje básně?

Tak to je různé. Někdy stačí, že se podívám z okna a něco mě napadne. Takhle jsem napsal třeba báseň O mracích. Většinou mě napadnou jeden dva verše, a ty si napíšu do poznámek na papír nebo do počítače, to nemusím aspoň přepisovat. (smích) Když mě to zaujme, tak potom napíšu celou báseň. Někdy napíšu i více básní najednou. Moje kniha je hodně ovlivněná právě tím koronavirem. Všechno bylo uzavřené a izolované. Myslím si, že ten koronavirus se na mladé generaci podepsal víc, než se myslelo. Bylo to dost ostrý. Ještě teď ve škole doháníme některé věci z doby koronaviru.

Knihu Tajemství noci jsi dopisoval za poměrně dramatických okolností, co se vloni v září vlastně stalo?

Vloni v září jsem byl účastníkem autonehody. Jeli jsme z chaty autem domů, byli jsme na hlavní a nedali nám z vedlejší silnice přednost. Měl jsem posunuté dva obratle, pohmožděný hrudník a naražená žebra. Měsíc jsem byl doma, ale každý den mě bolela hlava. A nemohl jsem se ani dívat na televizi, ani jsem nemohl číst. Takže jsem se nemohl učit. Když se to nelepšilo, tak jsem šel do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Tam mi udělali vyšetření a začalo se to zlepšovat. Tam jsem dopsal knihu Tajemství noci a začal jsem psát druhou knihu básní.

Kolik básní je vlastně ve tvé sbírce Tajemství noci? Jak to s knihou postupovalo, když jsi vybral potřebnou částku?

Napsal jsem do ní asi 60 básní, ale 20 jsem jich ubral, takže ve sbírce je celkem 40 básní. S výběrem mi pomáhali známí a kamarádi, kteří mi básně známkovali, a na základě toho jsem některé básně vyřadil. Když jsem šel s knihou letos v lednu do předprodeje, tak už jsem to měl napsané, ale potom jsem ještě půlku vymazal. Takže půlka z toho, co tam mělo být, tam není. (smích) V červenci jsem byl v v tiskárně v Havlíčkově Brodě, a pak jsem byl v srpnu v Praze, kde jsem už podepsal nějaké výtisky. Takže celkově to trvalo asi půl roku.

Jsi ve třetím ročníku na gymnáziu v Žatci. Co bys chtěl dělat po maturitě? Na jakou vysokou školu se budeš hlásit?

Už asi od deseti let mám v plánu jít na sportovního komentátora, takže bych chtěl jít na sportovní žurnalistiku. Od čtyř let jsem dělal fotbal a do toho jsem plaval a hrál tenis. Plavání jsem začal už ve dvou letech, protože moje maminka trénovala kojence a tatínek je trenérem plavání. V deseti letech jsem se rozhodl, že uberu jeden sport, protože se to nedalo všechno stíhat. Z plavání jsem chodil rovnou na fotbal. Tak jsem v deseti letech skončil s fotbalem. Potom jsem plaval a hrál tenis a to jsem vydržel do té doby, než jsem šel na gymnázium. A potom už mi zbyl jenom tenis, který hraju dodnes. Vloni jsem měl to zranění, tak mě to trochu přibrzdilo, ale s juniory jsme se dostali do 1. ligy.

Takže kdy myslíš, že bychom se mohli těšit na tvou druhou knížku?

Tak kdyby to šlo podle plánu, tak by to bylo asi v lednu 2024. V červenci příštího roku bych šel zase do předprodeje, a potom se to bude zase půl roku dělat, já budu ještě případně psát. Takže v lednu 2024 by to mohlo vyjít. Knihu už mám prakticky dopsanou, ale musím teď chvíli počkat. Kontaktoval jsem zase ty stejné lidi, kteří mi pomáhali s mojí první knihou. A když to půjde, tak se zase domluvím s nakladatelstvím Pointa. Takže uvidíme.

Tak ať se ti všechno s tvojí druhou knížkou básní podaří. Děkuji za rozhovor.

Foto: pointa.cz