Většinu ryb pouštím zpátky do vody, říká Zdeněk Klein

Denisa Bukvajová zpovídá osobnosti našeho regionu: Pod pojmem rybaření jsem si osobně vždy představovala dlouhé klidné sezení u rybářského prutu. Rybolov má svá pevná pravidla a často zažije rybář i velký adrenalin. Přesvědčil mě o tom můj dnešní respondent, lounský rodák Zdeněk KLEIN, který rybaří už od dětství.

Příští rok v květnu oslaví Zdeněk šedesáté čtvrté narozeniny. Svému koníčku se tedy věnuje už přes padesát let. Rybařit jste začínal s tatínkem. Kam jste tenkrát chodili?

Jezdívali jsme na motorce s batohem na zádech k Ohři do Vršovic a ještě do Zaječic k rybníku. Dnes už mám loviště na jiných místech.

Na co jste tehdy chytali?

Pamatuji si , že jsme dělali všelijaká těsta. Chytali jsme i na těstoviny, na chleba nebo na žížaly.

Kam jezdíte v současnosti? A na jak dlouho?

Mám partu kamarádů, se kterými vyrážíme většinou na týden nebo na prodloužený víkend. Často jezdíme do Kostelce nad Labem, k Mostu na propadliny, občas na Nechranickou přehradu nebo do Hracholusk. S manželkou jezdíme do Týna nad Vltavou, kde je soutok Lužnice s Vltavou. Tam většinou trávíme týden naší dovolené. Přes den výletujeme a večer si sednu k vodě. Dříve jsme jezdili hodně do Hněvkovic na přehradu. Ale časem se tady bohužel z veřejných pozemků staly soukromé, tím pádem se na hodně míst už nedostaneme.

Tak mě napadá. Byl jste někdy i na jiné dovolené než na rybách?

Nechám se umluvit na Wellness na dva nebo na tři dny. Ale většinou veškerá dovolená padne na rybaření.

Jaké ryby převážně chytáte?

Lovím většinou kapry. Ale když 16. června začne sezóna dravců, tak jsou to hlavně sumci. Dravce můžeme chytat až do konce roku.

Které ryby, kromě sumce, ještě patří mezi dravce? Myslím v Čechách.

Například je to štika, candát, okoun. Kaprařina a lov dravců se asi velmi liší.

Můžete to trošku přiblížit?

Kaprařinu někdo nazývá bobkařinou. To je právě ta situace, když jen sedíte na břehu a vypadá to, že neděláte vůbec nic. Zatímco dravce chytáme většinou z lodi.

Na jakou návnadu dravce chytáte?

Většinou na živou nástražní rybičku. Chytám si je vždy předem a jezdím pro ně do Touchovic k rybníku. Samozřejmě mám od obce povolenku. Když to nestihnu, nalovím si je až na místě. Na odchyt nástražních rybiček potřebujete jen malý háček, spláveček nebo brčko. Další dobrou nástrahou bývá rousnice. Mám štěstí, že rybaření chytlo i mého vnuka, který už to bravurně ovládá. Když má čas, tak mi s lovením návnad hodně pomáhá.

Může se vůbec lovit celý den?

Jsou revíry, kde se může chytat 24 hodin. V dalších můžete chytat například od čtyř ranních hodin do půlnoci. Je to různé.

Na začátku jsem naznačila, že Váš koníček může být i pořádné napětí. Kdy jste naposledy zažil adrenalin na lovu?

Určitě to bylo tehdy, když jsem chytil svého největšího sumce. Měřil 125 centimetrů a měl asi 17 kilogramů. V živé paměti mám ale jiný zážitek. Jak už jsem říkal, v létě si vždy pronajímáme se ženou chatu na Lužnici. Nebylo tomu jinak ani letos. Když jsme tam v létě přijeli, říkám manželce, že si vezmu lehčí prut a půjdu na lodičku zkusit chytit nějakou menší rybičku. Podotýkám, že lehký prut se používá třeba na pstruhy. Jel jsem jen ke druhému břehu. Na třetí nához se chytila ryba jako hrom. Vláčela mě asi tři čtvrtě hodiny po řece. Byla celou dobu u dna, takže jsem jí ani neviděl. Ale podle zkušeností majitele chaty a mých to byl sumec mezi 150 až 180 centimetry. Ten se totiž přilepí ke dnu a kličkuje po něm. Samozřejmě zvítězil, protože jsem měl slabý vlasec, takže sumec ho urval. Poté pětačtyřiceti minutové přetahované jsem se klepal jako osika, byl jsem zpocený, měl jsem sucho v puse, zkrátka pravý adrenalin. Téměř jsem nemohl vylézt z loďky. Věděl jsem, že vlasec to nemůže vydržet a tudíž rybu nevyndám, ale chtěl jsem jí aspoň zahlédnout. Můj cíl je rybu vidět, změřit a hodit zpátky. Devadesát procent ryb vracím zpět, ať si plují dál. Pustil jsem i toho 125 centimetrového sumce.

Kolik si vlastně rybář může vzít ryb, které nachytá? Odchyt je určitě regulovaný?

Ano, musíte si psát docházku a zaznamenat ryby, které si vezmete. To znamená, že do povolenky si napíšete datum, číslo revíru, druh ryby, kolik měří a váží. Denně si můžete ulovit 2 šlechtěné ryby. Šlechtěné ryby, pro ty, kdo by nevěděl, jsou kapr, sumec, candát, štika. Pak jsou takzvané bílé ryby, neboli plevelné ryby, například karas. Těch můžete za den odchytit maximálně 7 kilogramů ryb.

Máte vysněný úlovek, který se Vám ještě nepodařil?

Je to právě ten 180 centimetrový sumec. Kde se sumec vyskytuje, jaké je jeho prostředí? Tahle krásná ryba se většinou schovává na dně v nějakém doupěti, kde jsou napadané větve.

K rybářství se přisuzuje trpělivost. Máte tuto vlastnost?

Každý rybář by ji měl mít. Někdy se stává, že jsme týden u vody a nevidíme ani jednu rybu. Je špatné počasí, zkrátka se nedaří.

Rybolovu se věnujete přes půl století. Můžete si tedy dovolit porovnávat. Co se změnilo od dob Vašeho dětství?

Teď je opravdu hodně rybářů a jsou všude. Když jedeme ve třech ve čtyřech, často se stává, že si ani nemáme kam sednout. Rybář sedí vedle rybáře. Naštěstí už máme svoje místa, kde si sedneme vždy. Podle pravidel bychom měli mít pruty od sebe 3 metry, což se snažíme dodržovat. Pak si dokážete představit, jak velký prostor zabereme. Na současné situaci mě ještě mrzí, jak se někteří rybáři chovají. K rybolovu patřil odjakživa klid. Dneska si ke břehu partička přiveze basy piv, opije se a chová se hlučně. O odpadcích, které tam zanechá, ani nemluvím. Pochopitelně se nejedná jen o rybáře. Dalším alarmujícím jevem, který bych chtěl zmínit je, že někteří lovci ryby doslova drancují. Z toho je mi opravdu smutno. Bohužel z toho nevidím žádné východisko. Existuje sice rybářská stráž, ale ta by musela sedět všude a stále.

V nynější době hodně rezonuje téma klimatických změn. Vnímáte je?

Změny v počasí jsou opravdu velké.

Zažíváme teď mnohem silnější a častější bouřky. A je také mnohem větší teplo. Sedět přes den u vody na sluníčku se kvůli horku téměř už nedá. Máme ale výhodu, že můžeme kdykoliv do té vody vlézt a zchladit se. V p o s l e d n í c h l e t e c h d ě l á r y b á ř ů m vrásky vydra říční, která se z devadesáti procent živí rybami.

Je to problém i našeho regionu?

U nás na severu potíže s vydrami zatím nemáme. Aspoň já jsem se s tím v mém okolí nesetkal. Vydru jsem párkrát viděl. Bylo to na jihu Čech na Lužnici. Severních Čech, stejně jako celé Evropy, se týkají nesnáze s kormorány. Hlavní problém je v tom, že kormorán velký se vrhne i na větší rybu, na kterou nestačí. Třeba do ní jen klovne a už tím ji poškodí. Bohužel ryba po takovém střetu většinou uhyne.

Co se finanční stránky týče, vyplatí se být rybářem? Nebo do Vašeho koníčka spíše investujete?

Jako většina hobby v dnešní době, tak i rybaření stojí hodně peněz. Kupuji si roční celosvazovou povolenku, která mi stačí na revíry, kam už léta jezdíme. Povolenka stojí něco kolem čtyř tisíc korun. Rybářský lístek mám doživotní, ten mě vyšel na tisíc korun. K tomu přičtěte návnady, náčiní, zázemí, které si vozíme sebou, a už vidíte, že o návratnosti v podobě nachytaných ryb nemůže být řeč.

Byl jste někdy chytat v zahraničí?

Nebyl. Jsem věrný Čechám. Když na jih, tak maximální do Českých Budějovic. A přiznám se, že mě lov mimo republiku ani neláká. Rád se podívám v televizi třeba na Jakuba Vágnera, jak chytá rybí velikány v Americe nebo v Africe, a to mi úplně stačí.

Dostáváme se k poslední osobnější otázce. Rodina Vás podporuje nebo si musíte čas na rybolov spíše vybojovat?

Řeknu to takticky. Rodina mě velmi podporuje – za určitých podmínek. Například v loňském roce touto dobou mi manželka jasně vysvětlila, že než mi začnou ryby, tak musí být hotová nová podlaha v obývacím pokoji a v ložnici a hlavně, že musí být vymalováno. Zkrátka je třeba, abych nejprve vykázal práci doma, a pak si mohu jet za rybami. Když to shrnu, tak od ledna do dubna opravdu makám na domě a od května už mě doma téměř nevidí.

Moc Vám děkuji za rozhovor.