Je to práce za odměnu, říká nová ředitelka žateckého regionálního muzea Eva Butková

Rada Žatce, které je zřizovatelem Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci jmenovala do funkce nové ředitelky Evu Butkovou. Ta byla vybrána na základě řádného výběrového řízení. Oficiálně se funkce ředitelky ujala 15. 7. 2024. Proč se rozhodla ucházet o post ředitelky muzea, jaké byly její první kroky ve funkci a kam by se pod jejím vedením mělo muzeum ubírat? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

    • Jste novou ředitelkou Regionálnho muzea K. A. Polánka v Žatci. Mohla byste se v krátkosti našim čtenářům představit?

Jmenuji se Eva Butková. Pocházím z Podbořan a momentálně jsem obyvatelkou Staňkovic. Žatec ale znám, je mi velice blízký. Žila jsem tu a také studovala na obchodní akademii.

Dlouhodobě jsem působila na pozici státního zaměstnance úřadu práce. Posledních několik let jsem zastávala vedoucí pozici.

    • Co vás přivedlo k tomu se přihlásit do konkurzu na pozici ředitelky muzea?

Pocítila jsem vnitřní potřebu změny, protože jsem na úřadu práce byla osmnáct let, což je poměrně dlouhá doba. Řekla jsem si, že by bylo hezké se stále pohybovat v oblasti práce s lidmi, ale dávat jim něco hezkého, co pro mě bude mít přidanou hodnotu.

    • A když se naskytla tato výzva, neváhala jste…

Ano, je to zvláštní a možná trochu úsměvné, ale já si toto zaměstnání našla na úřadu práce.

    • Byla jste vlastně u zdroje…

Ano, byla jsem u zdroje a byla tam taková souhra zvláštních náhod. De facto jsem si říkala, že by bylo hezké pracovat v kulturní oblasti, protože by to splňovalo vše, co jsem si předsevzala. Působit a dělat něco hezkého pro ostatní lidi.

Člověk, který pracuje s druhými lidmi, ze sebe vždy něco předává, ale záleží vždy komu. Oblast kultury, kdy se střetávám s úplně jinými lidmi, je pro mě jako balzám. Toho si opravdu moc vážím.

    • Ale vy jste dříve v žateckém muzeu pracovala. Není to pro vás neznámé prostředí…

Ano, i to byl jeden z dalších důvodů, proč jsem se do výběrového řízení na pozici ředitelky přihlásila. Začala jsem pracovat v muzeu, když se otevírala Křížova vila v roce 2003. To bylo mé hlavní působiště. Byla to pro mě hezká zkušenost, protože když se vila otevírala, měli jsme možnost lidi pozvat na různé kulturní akce, nabídnout jim něco nového a unikátního. Sama Křížova vila je krásné a strategické místo. V mém srdci zůstala nadále.

    • Co bylo/bude vaším prvním krokem ve funkci ředitelky?

Určitě velkým krokem bylo, že jsem vstupovala do funkce ředitelky jako člověk, který není úplně z branže. Měla jsem sice zkušenost jako výstavní technik ve zmiňované Křížově vile, ale třeba pro kolegy to nebylo vůbec očekávané. Bývalá paní ředitelka zde působila velice dlouhou dobu a zanechala tu čitelnou a významnou stopu. Každá jsme ale jiná. Ona byla odborníkem, který zde vytvořil hezké zázemí pro návštěvníky ve všech třech budovách, ať jsou to papírny s expozicí průmyslu v Žatci nebo Křížova vila nebo hlavní budova muzea.

Naše připravované plány budou pak odrazem toho, co bych zase chtěla dělat já ze své pozice. Jsou to třeba úplně jiné věci, které ke mně patří a baví mě. Dívám se na to z pohledu obyčejného návštěvníka, který přijde do muzea a chce se něco dozvědět. Ráda bych se posnažila o to, abychom inovovali stálou expozici, která je tu ze 70. let. To je první krok, který budeme muset započít, protože to nebude vůbec jednoduchá cesta. Beru to ale jako výzvu.

Co se týče větších akcí, plánuji spolupráci se školami a se školkami. Ráda bych, aby žatečtí studenti a žáci měli povědomí o historii, vážili si svého města a podíleli se na kulturní zábavě pro veřejnost. Myslím si totiž, že pak člověk v sobě objeví patriota a rád se do města vrací nebo přiláká další návštěvníky.

Další mou myšlenkou je věnovat se ženám, které jsou časově vytížené. Tematiku si ponechám jako své know-how. Půjdeme směrem všímavosti a mindfulness, kdy se člověk na chvilku v dnešní digitální době zastaví a vydechne na nějakém hezkém místě nebo akci.

    • S tím vším jdou ruku v ruce finance. Už jste měla možnost se tím zabývat? Jak jste spokojená s finančním rozpočtem muzea? Je dostačující, nebo budete žádat o jeho navýšení?

V rámci příspěvkových organizací, které působí v Žatci, máme docela velký rozpočet. Je to logické, protože se staráme o tři budovy. Náklady na provoz těchto budov jsou poměrné vysoké.

Nicméně není to o tom, že bych se nesnažila rozpočet se zřizovatelem dále komunikovat. Záleží na projektech a na tom, co všechno dokážeme zřizovateli představit. Druhou stránkou věci jsou granty a dotace, které se nabízejí. Ty bych ráda určitě využila. Není to ovšem jednoduché a je potřeba je nastudovat. Ale chtěla bych se vydat i tímto směrem a využít své znalosti z ekonomie, kterou mám vystudovanou.

Momentálně se seznamuji se všemi věcmi a řeším veškeré provozní záležitosti, aby instituce mohla fungovat pro lidi navenek.

    • Co všechno má tedy ředitelka regionálního muzea na starost? Jak vypadají vaše první dny ve funkci?

První dny byly moc hezké. Jsem vděčná, že mě kolegové přivítali tak mile. To byl hezký vstup do nového zaměstnání. Muzeum je pro mě místem, kde se ještě dobře „dýchá“, protože neprochází procesem takové digitalizace jako státní správa nebo samospráva.

Co se týče mé činnost, tak je to momentálně jen administrativa. Manažerské a personální věci, se kterými se seznamuji. Naštěstí to pro mě není úplně neznámá oblast, koneckonců jsem dlouhou dobu administrativu taky vykonávala. Nicméně pořád tu je také kreativní a tvůrčí činnosti, kdy se podílím na tvorbě různých návrhů a akcí. Teď konkrétně spolupracuji s kolegy na konání Dnů evropského dědictví, které proběhnou 21. září a které jsou pro nás významnou akcí. To je pro mě výdech od papírování.

    • Jaká je Vaše koncepce a cíle? Kam by se mělo pod Vaším vedením muzeum ubírat?

Mým cílem je, aby návštěvník přišel a něco hezkého zažil. Aby se sem rád vracel a předával dál, co zde máme. Žatec je opravdu bohaté město na památky a já bych byla ráda, aby vše, co město nabízí, bylo sdílené. Aby zde mohl návštěvník strávit ne jen jedno odpoledne, ale aby si na Žatec udělal více času. Proto chci, abychom se pro návštěvníka spojili a kulturní dědictví, které tu máme, mu zprostředkovali.

    • Myslíte si, že to doteď nefungovalo?

Fungovalo, mým záměrem bylo a bude sdílet s ostatními subjekty, což se ostatně již děje, protože vznikl na radnici nový odbor Školství, UNESCO a kultura. Já tedy věřím, že všichni navážeme spolupráci a že se kulturní akce budou prolínat a zvát návštěvníky na něco zajímavého a nevšedního.

    • Máte nějaké vzorové muzeum u nás či v zahraničí, kterému byste se chtěla přiblížit, jehož směřování se vám líbí?

Dostala jsem několik tipů, abych se inspirovala tím, jak jsou nyní koncepčně řešeny nové expozice. Velice hezkou expozici mají například v Blatné, kde je návštěvník do expozici přímo vtažen tím, že zapojuje všechny smysly.

Moc se mi líbí, že v expozici předávají velké množství informací zábavným způsobem. Expozice je řešena formou šuplíčků, které může návštěvník objevovat. My máme například spoustu archeologických nálezů, které by se daly takto vystavit. Šuplíčky dávají také možnost variability a exponáty se dají v rámci nich měnit. Zároveň, pokud se chce návštěvník dozvědět něco víc, může použít aplikaci. To je dnes velký trend, protože chytré telefony má většina lidí. Je to i zábavné pro děti.

Zmíněné řešení bych chtěla implementovat i sem, aby návštěvník něco obdobného zažil. Aby expozice byla částečně variabilní, mohla se měnit a mohla obohacovat po nějaké době návštěvníky dál. Abychom třeba mohli vystavit nově zrestaurované nebo opravené sbírkové předměty.

Druhou výhodou je zapojení dětí, které potřebují mít expozici zábavnou. Ráda bych, aby měly z návštěvy muzea zážitek a zanechala v nich emoci, která jim přinese hezkou vzpomínku.

Jestli se nám to vše podaří, to se uvidí časem. A pak je tu pochopitelně finanční stránka věci. Nezbytnou součástí tedy určitě budou granty a dotace.

    • Kdy odhadujete tedy realizaci nové expozice?

V řádech několika let, určitě. Bude záležet, jestli půjdeme postupně, že budeme měnit místnost po místnosti, nebo budeme pracovat na celé expozici. Samozřejmě budeme muset spolupracovat s organizacemi, které se na tomto poli pohybují a již mají zkušenosti a mohou nám říci, jakých chyb se máme vyvarovat. To je totiž hodně důležité.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková