Seznamte se: mladí podbořanští chovatelé Ema a Vašek

Oba mají k chovatelství blízko i díky starším sourozencům.

Jednatel základní organizace Českého svazu chovatelů Podbořany Bohuslav Potůček představuje také čtenářům Regionu mladé chovatele. Tentokrát nás blíže seznámí s Emou Příkopovou a Vaškem Gasperem, kteří doplňují již celou osmičku mladých chovatelů místní organizace. Oba si vybrali ne zrovna lehké plemeno pro své začátky. Jak u Emy (plemeno Siamský žlutý v zakrslé formě), tak u Vaška (Hedvábnička) se nejedná o nic snadného. „Přeji jim, aby se jim dařilo a nenechali se ničím odradit. Emu znám díky její sestře, která je u nás o 1,5 roku déle. Vašek s námi strávil svůj čas již na třech akcích pořádaných naší základní organizací, a to díky svému bratrovi Vojtovi,“ říká Bohuslav Potůček na úvod rozhovoru.

Emo, Vašku, v kolika letech jste se začali zajímat o chov drobného zvířectva?

E.: Abych byla upřímná, zvířátka máme doma od malička. První morčata jsem začala chovat ve třech letech. Když mi bylo pět let, pořídili jsme si první zakrslé králíky, které máme dodnes.

V.: Od malička se pohybuji v našem rodinném hospodářství, a tak mi jsou zvířata opravdu blízká. O chovatelství jako takové jsem se začal více zajímat až ve svých 10 letech.

Je někdo ve vaší rodině organizovaným chovatelem?

E.: Kdysi v mládí byl u chovatelů tatínek. V dnešní době je u chovatelů, a to přímo zde v Podbořanech, moje starší sestra Elen. Již úspěšná chovatelka.

V.: Ano, druhým rokem je ve vaší základní organizaci můj starší bratr Vojta, který už má za sebou i výstavní zkušenosti.

Pro jaké plemeno jste se rozhodli?

E.: Zhlédla jsem se v chovu zakrslých králíků a konkrétně jsem si vybrala plemeno Siamský žlutý, které se zde ne příliš snadno shání. Sehnat je pro mne byla velká výzva, ale do začátku mám 1.1, což je pár. A já jsem spokojená.

V.: Rozhodl jsem se jako můj starší bratr pro chov drůbeže. Konkrétně pro plemeno Hedvábnička, a to z toho důvodu, že se mi líbí jejich hedvábné peří a chlupaté nohy. Prostě Hedvábnička se mi líbí jako celek.

Jaké jsou vaše cíle?

E.: Budu se snažit o kvalitní odchovy, o to abych byla úspěšná a pokusila se získat i nejeden pohár na výstavách různých úrovní.

V.: Tak jako každý, kdo se v tomto koníčku a volnočasové aktivitě – chovatelství pohybuje, mám své cíle jasné. Rád bych se stal úspěšným chovatelem a byl přínosem podbořanské organizaci.

Jaký je váš názor na přístup základní organizace směrem k vám?

E.: Jelikož jsem byla letos prakticky v červnu nově přijata a skoro nikoho v základní organizaci neznám kromě pár lidí z blízkého okolí, a to konkrétně přátelé Tomešovi, tak nemohu na tuto otázku plnohodnotně odpovědět. Ale věřím, že je pohodový a přátelský :-) .

V.: Díky bratrovi jsem už absolvoval loňskou výstavu v Podbořanech, kde jsem po výstavě pomáhal u drůbeže s úklidem krmítek z voliér. Poté jsem s Podbořanskou základní organizací absolvoval společný zájezd do Lysé a letos v květnu jsem se též ukázal na propagační akci v Radonicích. A jsem moc rád, že př. Potůček se o mne po mém zájmu přijít sem ihned začal zajímat, což je určitě super. A z toho, co jsem měl možnost už vidět, jsou tam i další fajn lidi.

„Oběma mladým chovatelům přeji jen to nejlepší. Pevnou vůli, podporu rodiny, vytrvalost, pokoru a hlavně pracovitost, bez které nic nefunguje. U zvířat to platí dvojnásob,“ shrnul B. Potůček.