Sedmička má z homolupovskýho pohledu v Žatci velký význam, říká spisovatel Aleš Stroukal

Žatec má další ,,nej”. Více než sedmi stovkám lidí se podařilo napsat román, Žatecký román, který byl v rámci oslav Dočesné zapsán do České knihy rekordů. Otcem myšlenky napsat v 777 lidech knihu, ve které bude každý navazovat na někoho z předchozích, je žatecký spisovatel Aleš Stroukal. O celém procesu vzniku unikátní knihy jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.

    • Kdy se ti v hlavě zrodil nápad napsat Žatecký román? Jaké byly jeho začátky?

10. 10. 2019, když jsem seděl na hajzlu.

    • Takhle přesně si to pamatuješ?

Ano, takhle přesně si to pamatuju. Před X lety jsem dělal Žateckou sedmu, a když to skončilo, prohlásil jsem doma, že už s nikým nikdy nic dělat nebudu. Že si budu dělat jen svoje věci sólo.

A tehdy jsem se vrátil z toho hajzlíku. Nevím, co mě tam osvítilo. Vylezl jsem ven, vůbec nic jsem nenaznačil a manželka, se kterou se známe léta letoucí, mi říká: ,,Ty chceš s někým něco psát?“. A já jsem odvětil: ,,Jak to víš?“. A ona: ,,To na tobě vidím. A s kým prosím tě?“. Já na to: ,,To až ti povím, tak se z toho zblázníš.“. Chtěla, abych jí jmenoval. To jsem řekl, že jmenovat nebudu, ale že to bude 777 lidí. Ona na to: ,,Ty jsi se po****!“. A já to zakončil: ,,Asi jo, ale jdu do toho!“.

    • Inspirací pro tebe byla tedy kniha Žatecká sedma? Nebo ses nechal inspirovat ještě někde jinde?

Inspirací byla Žatecká sedma. Vůbec první nápad byl, že uděláme 77 autorů, protože před tím jsme dělali sedm. Číslo 77 se tedy nabízelo. Zjistil jsem ale, že je to málo. Skončil jsem tedy na 7 777. To jsem si propočítal, že kdyby každý psal dva dny, budeme psát knihu padesát let, čehož bych se nedožil. Zvolil jsem kompromis.

    • Existuje nějaká podobná kniha s tolika autory?

Ne. Když jsem žádal o zápis do České knihy rekordů pelhřimovské agentury Dobrý den, muselo se to samozřejmě prověřit. Zjistili, že neexistuje, a proto se ji rozhodli zapsat. Sondoval jsem, že taková kniha neexistuje ani na světě. Až pomine vše okolo vydání knihy, pokusím se zjistit, co by stálo nechat knihu zapsat do Guinnessovy knihy rekordů. Údajně je to drahý ne jako kráva, ale několik krav. Kdyby se pod to ale někdo peněžně podepsal, půjdu do toho.

    • Jak jsi hledal spisovatele pro knihu? Bylo to těžké?

Ne, toho jsem se nebál od začátku. Dnes s nadšením jedu po Žatci a ukazuji si: nepsal, nepsal, nepsala, nepsal, nepsala,… Já těch lidí znám tolik, že by jich mohlo psát opravdu…

    • ...zmiňovaných 7 777?

No, kdyby se technicky povedlo, aby psali dva lidi denně a tys mi dělala sekretářku, která by telefonicky vše vyřídila, dokázal bych lidi sehnat. Autoři rozhodně problém nebyli.

    • Znáš tedy všech 777 autorů osobně?

Ne, ne, ne. Psali třeba dva kluci z Nepálu, které jsem v životě neviděl a ani neuvidím. Psali lidi, kteří se navázali zase na jiný lidi.

    • Byla to taková řetězová reakce…

Tak, tak. Řekl bych, že ze 777 lidí jich 77 neznám.

Já jsem si třeba jel opravit auto a kecáme, kecáme a říkal jsem, co zrovna dělám. A automechanik se chytá za hlavu, že to by teda nedal, že naposledy přečetl Malýho Bobše a nenapsal nikdy ani čárku. Já mu vysvětlil, že nesháním spisovatele, ale jen kamarády, co jsou ochotní naťuknout 777 úhozů do Wordu. Přišel jsem tam další den na kontrolu a pořád říkal, že by to nedal. A když jsem přišel potřetí, tak mi řekl: ,,Hele, my do toho s manželkou jdeme!“.

Psali lidi, kteří mi říkali, že nikdy nic nenapsali a sami sebe shazovali, že jsou úplně blbí. Ale nakonec do toho šli, což je super. Myslím, že na knihu budou velmi hrdí.

    • Dalo by se říci, že mají autoři Žateckého románu něco společného? Bylo nějaké kritérium?

Ze začátku bylo. Chtěl jsem, aby knihu psali lidé jenom ze Žatce, což jsem zjistil, že je časově neprůchodný. Lepší bylo, když se lidi nabalovali na lidi. Když jsem znal manžela, psala i jeho manželka nebo obráceně.

Pak bylo kritérium, že to nemusí být ani Žatečák, ale jen někdo, kdo byl v Žatci na chmelu nebo Žatec zná. Nakonec jsem se na to s prominutím úplně vyprd a bylo mi jedno, jestli autor vůbec ví, že Žatec existuje nebo neexistuje. Důležité bylo, že chce do knihy přispět.

    • Naťukl jsi Nepál. Autoři Žateckého románu žijí tedy po celém světě? Z jakých dalších zemí pocházejí?

Nevím, jestli vyjmenuju všechny. Psali děti mého kamaráda, který žije v Maďarsku. Také kamarádka, co žije desítky let v Itálii, a její manžel, co česky téměř neumí. Také lidi z Kanady nebo ze Skotska, jsou to Češi, ale už tam dlouho žijí. Psal i Kanaďan, co je Kanaďan, ale žije tady v Čechách. Pak i kamarád Čech z Austrálie, který ale ukecal Australana, aby taky přispěl. Napsal to anglicky a kamarád to přeložil. K tomu se nabalili zmiňovaní Nepálci. Pak už si další nevybavím. Určitě ale také lidi ze Slovenska.

    • Jaký je nejmladší a nejstarší autor knihy?

Nejmladší jsou dvě dvanáctileté holčiny Zoe Bílá a Alice Elettra Tichá Vidoni. A nejstarší je moje tchýňová, které bylo letos 95 let.

    • A najdeme v knize i známá jména, ku příkladu slavné osobnosti?

Ano, třeba manželé Inka Urbanová a Petr Urban, prezident České stomatologické komory Roman Šmucler, zpěvák Luděk Stecker, právník a spisovatel Milan Kindl, muzikálová hvězda Šárka Marková, moderátor Martin Hrdinka, Louňák Vláďa Drápal,  a taky Honza Dědek se svou přítelkyní Terezou Cibulkovou.

    • Jak dlouho trvalo knihu napsat?

Každý psal 777 úhozů ve Wordu. První příspěvek jsem napsal já 10. 10. 2019. Každý měl pak na svůj text dva dny. Když si to vynásobíš počtem autorů, vyjde ti, že jsme měli knihu dopsat ke konci roku 2023. Samozřejmě byly nějaké prodlevy. Hlavně ke konci, který dostal na starost syn Dominik. Ten měl kolem sebe asi dvacet lidí, se kterými měli knihu uzavřít. Když jsem věděl, že už máme vyhráno, netlačil jsem na pilu. Navíc vím, kolik toho Dominik má, takže jsem nepospíchal. Kniha se tedy dopsala někdy v březnu tohoto roku.

    • Které období v průběhu psaní knihy bylo nejkritičtější? Nastalo takové, že sis řekl, že se kniha zřejmě nedopíše?

V podstatě žádné takové období nebylo. Na začátku jsem se ale ještě neuměl vyrovnat s tím, že mi slíbili, že bude psát rodina v počtu pěti lidí a nakonec odevzdali příspěvků méně. Já měl najednou bordel v notách, jak se říká. Naučil jsem se s tím časem žít a měl jsem pro jistotu do zálohy lidičky, kteří stáli na startovní čáře a věděli, že můžu kdykoli písknout a oni musí začít psát. To se mi pak během pěti let několikrát vyplatilo. Stalo se třeba čtyřikrát/pětkrát, že mi do toho někdo hodil vidle a řekl, že si to rozmyslel.

    • O čem vlastně ve výsledku kniha je? Jak bys ji popsal?

Já ji nazývám lehkou plytkou žateckou detektivkou.

    • Že by se z toho stala detektivka, jsem tedy netušila…

To jsem také netušil. V jiném rozhovoru se mě ptali, jestli je v knize nějaký mimozemšťan. A nečekali, že řeknu, že je. A taky se ptali, jestli je tam mrtvola. Říkám, že je. První byla nalezena v žateckých podzemních garážích, které tady ale nejsou. Nicméně v Žatci nejsou podzemní garáže, ale už v nich máme prvního mrtvýho (smích).

Samozřejmě jsou pasáže, které jsou nečitelné. Ne každý se se svým příspěvkem dokázal naplno vypořádat, aby vymyslel zápletku nebo novou postavu. Ani to nebylo potřeba. Někdo třeba jen napsal, že šli do hospody, dali si tři piva a odešli. Proč ne. To ale čtenáře ale nebaví tolik, jako když se vyšetřuje vražda.

    • A děj knihy se odehrává především na Žatecku?

Třeba na začátku byl Vilík ve Vladivostoku, protože se tam učil sládkem. Pak odletěl do Indie. Ale většinou se děj motá v České republice a zejména v Žatci.

    • Bylo potřeba proces vzniku knihy z tvé strany nějak korigovat? Musel jsi nějakému štafetovému autorovi zasahovat do jeho příspěvku?

Skoro vůbec ne. Jen jednou kamarádka předešla děj. Byla totiž postava, která byla těhotná, a když už se ji konečně někdo odvážil porodit, tak moje kamarádka napsala, že na chodbě v porodnici stál pán A, pán, B, pán C, pán D a tak dále. Já jí napsal, že pán C tam ale stát nemůže, protože sedí v letadle. Pak jsme to nějak zakamuflovali. Jen párkrát jsem našel nějakou takovou drobnost, chybičku.

    • Právě toho ses na začátku obával, aby se třeba nestalo, že někdo vzkřísí postavu, kterou jiný zabil…

To ano. Ty jsi třeba psala na začátku, takže sis dokázala přečíst děj před tím. Ale lidé, co psali na pozici 400 nebo 500 si nemohli přečíst všechno, co už bylo napsáno. Těm jsem posílal stručný zkrácený děj, pak už extra zkrácený děj a super extra zkrácený děj. Vypisoval jsem hlavní postavy a kapitoly, ve kterých byly zmíněné. Když chtěl na ně někdo navázat, přečetl si jen určité kapitoly. Dělal jsem na tom každý den, každou noc, abych svým spoluautorům co nejvíce pomohl.

    • Jak je kniha koncipovaná? Kolik má stran? A jak jsou tam příspěvky jednotlivých autorů uvedené?

Stránek bude mít 500, což mě docela překvapilo, protože je to docela bichle. A koncipované je to podle mě šalamounsky. Nechtěli jsme, aby pod každým příspěvkem bylo jméno. Příspěvky jsou tedy bez jmen a jsou oddělené mezerou. A každý příspěvek má svůj obrázek. Celou knihu ilustroval Tomi Reida.

Až kniha skončí, jsou seznamy. První je abecední seznam podle příjmení, vedle kterého je číslo jeho příspěvku. Pak je ještě jeden seznam, který je podle toho, jak jdou autoři za sebou.

V knížce je také poděkování lidem, kteří nám s knihou pomohli. Ti mají celou stránku. Stejně tak i sponzoři, kterých je hodně. Bohužel je i stránka, která je v černém rámečku, kde je vzpomínka na lidi, kteří do knihy přispěli svým textem, ale jejího vydání se nedožili.

    • Vraťme se ale k ilustracím. V knize jich je tedy 777?

S Tomim Reidou, se kterým jsme byli domluvení na ilustracích, jsme nevěděli, jestli do knihy přispěje jedním obrázkem nebo jich nakreslí sedm nebo 77. On za mnou z vlastní iniciativy přišel, že udělá obrazový doprovod ke každému příspěvku, což mě příjemně překvapilo. Bylo to hodně náročný nejen pro něho, ale také pro mě. Nicméně dostal za to certifikát, že vytvořil nejvíce ilustrací v jedné knize. Stejně jako my se i on dostal do České knihy rekordů.

A ještě abychom nezapomněli. Třetí certifikát dostal i můj syn Dominik Stroukal, který dokázal na obálku knihy dostat 777 jmen všech autorů. Na obálce ještě spolupracoval Tomi Reida, který vytvořil takové EKG Žatce, které vychází z tužky prostrčené v kosti, kterou drží postava Rudy Pivrnce od ilustrátora Petra Urbana.

    • Prosím tě, proč zrovna číslo 777? Co máš pořád s těma sedmičkama?

Sedmičky nejsou můj nápad. Sedmičky jsou myslím tehdejší nápad Jirky Vaníčka. Když se v Žatci našel hrob nejstaršího pivaře, našel se i pivní tácek, na němž bylo sedm čárek. Od té doby v Žatci vznikla sedmičková soustava. Když se podíváš, na Chmelovém majáku je sedm chmelničních sloupů, vedle před Chmelařským muzeem taky, máme pivo Sedmý schod a tak dále. Sedmička má z homolupovskýho pohledu v Žatci velký význam.

A já jsem v tomhle ohledu trochu jetej. Když mne manželka pošle koupit brambory nebo rajčata, koupím jich sedm, čtrnáct nebo dvacet jedna (smích).

    • Kniha už je pokřtěná, ale ještě oficiálně nevyšla. Jak je to možný?

Kniha je zapsána do České knihy rekordů. Když už jsme byli na pódiu při letošní Dočesné, chtěli jsme lidem ukázat, že si kniha zaslouží trochu toho piva na pokřtění. Bylo to v podstatě jenom jako. Takové symbolické pokřtění, protože ještě nevyšla.

Určitě ji pokřtíme, až oficiálně vyjde, ale jen v úzkém kruhu, protože kdyby se měli sejít všichni autoři a jejich doprovod, nešlo by to zorganizovat. Už takhle to bude těžké.

    • Kdy tedy kniha vyjde?

Myslíme si, že vyjde někdy na přelomu října/listopadu. Já pak všem autorům napíšu, že kniha vyšla a můžete se pro ni zastavit.

    • Každý autor, který přispěl do knihy, na ni má nárok?

Ano, každý autor to dopředu věděl. Když se pustil do psaní, měl poslat drobný obnos a v tom byla záruka zapsání jeho jména do knihy a obdržení jednoho výtisku.

    • A bude kniha distribuována i někam dál třeba do knihkupectví?

Samozřejmě. Zatím půjde do našeho žateckého knihkupectví na náměstí Svobody. A mám kamarády, kteří ukecají své známé knihkupce, kteří si vezmou knížku k sobě na prodej.

Přemýšlíme, jestli bude výtisk tisíc kusů, ale přijde mi to teď nějak málo. Možná uděláme 1 200 nebo 1 300.

    • Kdo knihu vydá?

Poprvé, co vydávám knihu, mi nebude dělat typografa Dominik, ale bude jím kamarád František Tylšar. Ten vydává léta letoucí Literáty na trati, povídky z železnice. A Žatecký román bude tisknout nakladatelství, které právě Literáty na trati vydává, jmenuje se Epika.

    • Budou tvrdé desky?

Budou tvrdé desky. Na nich bude obal se 777 jmény. Bude to bichle a bude vypadat opravdu majestátně.

    • Už se ti v hlavě rodí nějaký další plán na knihu? Máš ty konkrétně něco rozepsaného?

Já si musím dát velký voraz. Někdy to totiž bylo hodně náročné. Lidi si totiž myslí, že nejhorší bylo sehnat autory, ale pro mě byla nejhorší logistika.

Teď mám plán vydat si svoje básničky. Bude to jen taková milá knížka pro mě v nákladu sto nebo dvě stě kusů. Mám sepsané i povídky trapasů ze života. Pak i povídky, které mi ale zatím nikam nezapadají. Uvidíme.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková