Z cest po Čechách J. Hiekové, 4. díl

Po prohlídce Chodského hradu jsme zamířili ke kostelu Narození Panny Marie na hlavním, Mírovém náměstí. Pochází z doby vzniku města a věž, při něm stojící, tvoří typickou dominantu Domažlic. Je to dvanáctipatrová rozhledna, 56 metrů vysoká, s průměrem 8 metrů, šířkou zdí 2,5 metru a její vrchol je odchýlen o 59 centimetrů. Jsou v ní umístěny čtyři zvony. Největší je Zikmund, nejstarší Advent, dále Marie a umíráček Jan.

 Původně věž sloužila jako městská hláska. V 15. století k ní byl připojen kostel Narození Panny Marie, který byl, z původně jednolodního, rozšířen na trojlodní. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1385. Je však nepochybně starší, o čemž svědčí nápis z roku 1111, vyrytý nad klenbovým obloukem nad kruchtou. Kostel v roce 1747 vyhořel a v následujících létech byl barokně přestavěn. Uvnitř je skvostný oltář se sochou Panny Marie s Ježíškem. Klenby kostela vyzdobil freskami, v roce 1756, plzeňský rokokový malíř František Julius Lux. Poseděli jsme si chvíli v krásném interiéru kostela a nasáli jeho klidnou atmosféru. Po té jsme se rozhodli zajít do jedné z cukráren na zmrzlinu. Přestože můj manžel zmrzlinu miluje, tentokrát zaprotestoval. "Vy se nepůjdete podívat nahoru na věž?" Já s Maruškou a Pepou jsme odpověděli, že jeden výstup na věž na Chodském hradu nám bohatě stačil a další už absolvovat nemusíme. Prohlásil, že jde tedy sám. My jsme si na něj počkali u zmrzlinky. Vrátil se s úsměvem na rtech. Nejen proto, že se mu naskytl krásný výhled na město a jeho okolí, ale i pro-to, že nás překonal. Na rozdíl od nás, kteří jsme vyšlápli na věž hradu pouhých 100 schodů, on zvládl vystoupat na ochoz kostelní věže o 94 schodů více.

  Po náročných výstupech jsme usoudili, že se musíme trochu občerstvit. A kam jinam, než do místního pivovaru. Tradice vaření piva ve městě trvala, s některými přestávkami, od poloviny 14. století až do roku 1996. Tehdy byl pivovar uzavřen. V roce 2020 se město rozhodlo opravit historickou budovu humnové sladovny z konce 19. století a obnovilo v ní vaření piva. První várku posvětil místní pan vikář v doprovodu pana kaplana a sládkové zazvonili na kostelní věži na zvon Advent, který se v dějinách k tomuto účelu využíval. Byla to prý velmi dojemná událost. Pivovárek je moderně zařízen a je v něm milá obsluha. My jsme se však usadili na zahrádce venku, proto-že bylo hezké počasí. Dali jsme si boršč s výborným měkoučkým chlebem s křupavou kůrčičkou, který pečou přímo v pivovaru. Samozřejmě jsme ochutnali i místní lahodné pivečko. Při hodování jsme si naplánovali další putování. Los padl na Trhanov, na místo které kdysi vyměnil Lomikar za domažlický hrad. J. Hieková