Vzpomínky ožily: Domov pro seniory v Žatci slaví 70 let

Žatec - V Domově pro seniory v Žatci se v sobotu 22. února odehrálo jedinečné vzpomínkové setkání. Projektový den, organizovaný spolkem A dál?, přilákal bývalé i současné zaměstnance, klienty domova i veřejnost. Společně sdíleli své příběhy a pomáhali skládat mozaiku historie tohoto zařízení, které už sedm desetiletí poskytuje péči seniorům. Jako součást setkání proběhlo zaznamenání vzpomínek, tvořivá dílna i posezení v kavárně nad starými fotografiemi. Nechyběla i „Tajná truhla“, do které kdokoliv mohl vhodit anonymně svoji vzpomínku na život nebo práci v domově. Vzkazy budou použity na výstavě při oslavách 70 let výročí Domova pro seniory v kapucínském klášteře 20. června.

,,Jak si tady povídáme, tak už vím, že nejhezčí zážitky klienti i zaměstnankyně domova mají z cest a účasti na různých soutěžích, které se pořádaly a pořádají v jiných domovech. Proto jsme si společně vytvořili koláž auto-busu, který je na tyto akce vozil,” s úsměvem popsala atmosféru tvořivé dílny Eva Sladká ze spolku A dál?.

Důležitou součástí dne bylo nahrávání a zapisování příběhů pamětníků, kterého se ujala Monika Klímová ze spolku. Mezi pamětníky byla i Helena Tomešová, která v domově začala pracovat jako sestra v 80. letech a zůstala tam až do důchodu. „Začínala jsem v době, kdy byly pokoje pěti či šestilůžkové a soukromí moc nebylo. Sestry tehdy dělaly všechno - od zdravotní péče po běžné domácí práce. Pracovali jsme jako rodina, zaměstnanci i obyvatelé domova byli propojení,” zavzpomínala Tomešová.

Helena Tomešová, bývalá zaměstnankyně Domova pro seniory, se s námi podělila o vzpomínky:

Jak jste se dostala k práci v domově důchodců? Co vás k tomu přivedlo?

Začínala jsem v Domově pracovat jako sestra v roce 1984 nebo 1985. Bylo to ve dvou etapách. Během velké re-konstrukce jsem odešla pracovat do domova v Lounech, ale po rekonstrukci jsem se vrátila do Žatce a zůstala až do důchodu. Jinou práci jsem si ani neuměla představit. Chtěla jsem pomáhat lidem a v domově jsem cítila, že moje práce má smysl.

Domov pro seniory byl založen v roce 1955. Pamatujete si ho v té době, v 60. letech?

Ano, jeptišky tady skončily v polovině 50. let, ale ještě v roce 1967 jsem je potkávala ve městě, když jsem jezdila s kočárkem. Některé z nich tady zůstaly, byly už starší a žily v ústraní.

Jak vypadal domov v době, kdy jste nastoupila? Změnil se od té doby hodně?

Určitě! Tehdejší domov byl úplně jiný - budovy byly staré, pokoje byly velké, společné a prostředí působilo stroze. Bylo to spíše ubytování než skutečný domov, jak ho známe dnes. To je jako nebe a dudy, velký rozdíl!

Jaký byl vztah mezi zaměstnanci a obyvateli domova?

Byli jsme jako rodina. Zaměstnanci i obyvatelé drželi při sobě, navzájem si pomáhali. Dostávali jsme a dávali jsme si dárky k narozeninám, k Vánocům.

Na koho ráda vzpomínáte?

Třeba na zahradníka pana Součka, který měl i svou dílnu a byl velký kutil. Nebo paní kuchařky, jako byla Šárka, která byla přísná na diety a zavedla i nové recepty.

Utkvěl se vám v paměti nějaký okamžik?

Nastupovala jsem do své první služby – a naproti vchodu viselo parte… paní Helena Botková… to se mi zarylo do paměti na celý život. Byli to Slováci, její pan ji dlouho přežil. Stejně tak nikdy nezapomenu na paní, obyvatelku domova, která zde neměla žádnou rodinu, navštěvovala evangelický kostel, a když zemřela, doprovodily jsme ji na poslední cestě my – pět sester. Bylo to smutné, ale zároveň krásné v tom, že nebyla sama.

Co bylo nejtěžší na vaší práci? A co nejlepší?

Nejtěžší bylo psychicky zvládnout bolest obyvatel a jejich odchody. Nejlepší byl dobrý kolektiv a vzájemná pomoc.

Oslavy 70 let zdaleka nekončí. Zaznamenané příběhy budou součástí speciální brožury o historii domova, kterou spolek ve spoluprací s Domovém připravuje a která bude pokřtěna 20. června. „Jsme moc rádi, že se mladí iniciativní lidé ze spolku A dál? nám pomáhají pátrat po historii domova a zachovat ji pro budoucí generace. Kdyby někdo měl ještě fotografie či vzpomínky, cokoliv, budeme rádi, když se ozve co nejdříve,” vzkazuje ředitel domova Petr Antoni.