,,Jsme odhodlaní zprovoznit observatoř v budově gymnázia," říkají studenti Tereza, Martin a Martin

Víte, že je v budově lounského gymnázia observatoř? Nefunkční a chátrající již desítky let, ale je. Letos se to trojice studentů rozhodla změnit. Tereza Votavová, Martin Burša a Martin Roubal, studenti kvinty (prváku), mají jasný cíl. Observatoř zrekonstruovat, pořídit nový dalekohled, založit astronomický kroužek a hlavně, udržet vše „při životě“! Podporu u vedení školy studenti mají.

Observatoř je v budově školy více než jedno celé století, ale bohužel je desítky let nefunkční. Navíc o její existenci neví každý. „Začalo to tím, že jsme se před dvěma lety pustili do astronomické olympiády. Do ní nás „zatáhl“ náš vážený pan učitel fyziky Drahomír Zrůst. Letos nám řekl, abychom se jí zúčastnili znovu. A tak jsme se do ní pustili společně, protože je toho opravdu hodně. Prošli jsme školní kolo a dostali jsme se do krajského kola. Když jsme zjistili, že máme pozorovat skvrny na slunci, došlo nám, že na to nemáme dalekohled. Zašli jsme za panem učitelem Zdeňkem Zákutným, který má tuhle hvězdárnu na starost, jestli nemá nějaký na půjčení. On nám řekl, že nemá, že už se všechno vyhodilo, ale že je ve škole hvězdárna. My jsme o ní věděli, věděli jsme i to, že není přístupná. Pan učitel nás sem vzal a řekl nám, že pokud si to tady opravíme, tak odtud můžeme pozorovat,“ popsali studenti začátky celé myšlenky.

Když do hvězdárny přišli, byla v hrozném stavu. Nebyly vidět stěny, celá místnost byla špinavá, na zdech pavučiny, všude nepořádek. Ukázalo se, že velkým problémem je střecha, protože se observatoř naposledy opravovala před šedesáti lety. Dvířka na pozorování dalekohledem nejdou otevřít, mají se posouvat do strany. Dalekohled se kdysi otáčel současně se dvířky automaticky, jenže už dávno odešel jeho motůrek a musí se s ním otáčet manuálně. Kopule se na začátku roku neotáčela vůbec. „Po těch šedesáti letech se nám ji podařilo roztočit, použili jsme hodně WD40, promazali jsme kolejnice, a povedlo se nám to,“ zářili studenti úsměvem a nadšením.A aby toho nebylo málo, tak dalekohled, vyrobený firmou Zeiss, je ve velmi špatném stavu. Navíc jediná opravna, kde by ho dokázali opravit, je bohužel až v Německu, nejdál od našich hranic, jak to jen jde. Pro studenty je nemožné tam nechat dalekohled opravit, protože by se cena pohybovala se všemi náklady a dopravou od půl milionu výše. „Je to tak starý dalekohled, že už na něj nejsou náhradní díly, v optice je zplesnivělá pryskyřice, nemáme kukátko, chybí několik dalších částí. Vyrobený byl roku 1910. S opravou by tak byl velký problém. Domluvili jsme se s vedením školy, že tento, dnes již historický dalekohled, by se zanechal ve škole jako muzejní exponát, podobné už se jen tak nevidí. Také už jsme hledali nové dalekohledy, které jsou mnohem menší, výkonnější, a cenově vycházejí na zhruba dvacet tisíc korun,“ přiblížili své plány studenti.

Na takové projekt ale studenti potřebují finanční prostředky, nejlépe od sponzorů. Finance by použili na opravu střechy, která je prvořadým a nejdůležitějším krokem. Dále by chtěli zakoupit nový dalekohled a zajistit, aby znova nedošlo k jeho chátrání. „K tomu jsme se domluvili, že od příštího školního roku ve škole založíme astronomický kroužek. Byl by pro nižší gympl – pátá až devátá třída. Na starosti bychom ho měli my tři, dohled by nám dělal pan učitel Zákutný. Kdyby to děti zajímalo, tak aby měly možnost si to vyzkoušet, pozorovat, dělali bychom jim různé programy, aby se něco naučili. Když to řekneme na rovinu, chtěli bychom je učit ,,ne rakousko-uherským stylem tzv. nalejvárny“, ale stylem bádání, aby je kroužek bavil, ale aby se u toho i něco dozvěděly. Chtěli bychom s nimi také jezdit do různých hvězdáren či planetárií. Počítáme s přibližně dvaceti dětmi, pro které by nemělo být zajištění výletu problém,“ přiblížili studenti.

Studenti jsou na rekonstrukci připraveni. Firmu na opravu střechy už mají zařízenou, řemeslník čeká na příhodné klimatické podmínky, aby mohl na střechu vylézt a zjistit rozsah škod a navrhnout opravy. Až se zjistí, co je vše poškozené a jak velkou opravu střecha potřebuje, bude známa cena opravy. Problém je na střeše se ztrouchnivělými trámy a místy s plechy. To způsobuje, že do prostoru observatoře zatéká. Proto studenti také původní dalekohled přikryli, aby se nepoškodil ještě víc. Navíc je tu problém s elektřinou, která potřebuje opravit. Na tom už se ale naštěstí pracuje. „Momentálně je naším největším cílem sehnat sponzory, případně zkusit nějaký fond či dotaci. Jinak nemáme jak do školy peníze sehnat. Věříme, že by třeba bývalí studenti gymnázia či příznivci školy mohli opravu observatoře podpořit,“ dodali Tereza a oba Martinové. K těmto účelům zvažují studenti založení transparentního účtu, kam by lidé mohli přispívat. Důležité bude také oslovit veřejnost prostřednictvím médií a sociálních sítí, mladší ale i starší generaci. Lidí, kteří vědí, že tady hvězdárna je a fungovala a fungovat by opět mohla, je dost, další to zjistí a třeba je naše snaha ji obnovit zaujme. Pozorování přes dalekohled v dnešní době nabízí nové možnosti. Technologie a počítačové programy nabízí řadu možností. Dalekohled by byl umístěný v hvězdárně, pozorování by probíhalo prostřednictvím počítače. „Určitě chceme, aby observatoř zůstala ve škole zachovaná pro další generace. Mrzí nás, že dříve byla školní observatoř chloubou Loun, byly jsme jednou z mála škol, která ji měla. Dokonce ten, kdo to v Lounech projektoval, dělal i Ondřejovskou observatoř v Praze.

Na stránkách školy je sice propagována, ale funkční a přístupná není už řadu let, což je velká škoda. Věříme, že pokud se zprovozní a začne se v ní pracovat, bude to mít velmi pozitivní dopad na studenty i veřejnost. Pokud se do projektu pořádně zakousneme, dotáhneme ho do konce. Přidali bychom se tak k dalším městům v republice, kde observatoř funguje, jako jsou Teplice, Havlíčkův Brod či Žatec. Ta se tím pyšní. Nesouhlasíme s argumentem světelného smogu, že kvůli němu stejně nepůjde z observatoře nic pozorovat. Na světelném smogu se pracuje, možnosti jsou, takže by to mělo jít. Když to jde v jiných městech, proč by to nemohlo jít u nás. Třeba Teplice nebo Žatec jsou větší města než Louny a hvězdárny tam fungují, takže jsme přesvědčeni, že to půjde i u nás.

Tereza a Martinové nejsou první studenti, kteří se snaží o obnovu observatoře. Jsou ale první, kteří mají velké odhodlání to dotáhnout do konce. Během let, kdy observatoř nefunguje, se už několik skupinek, vždy ve třech lidech, pokoušelo hvězdárnu obnovit, ale nikdy to nevyšlo. „My jsme ta skupinka, která to chce dotáhnout,“ říkají současní studenti odhodlaně. U poválečné obnovy hvězdárny byli také tři - Pavel Majer, Jiří Jelen a Mirek Fix. Začali po osvobození, v roce 1950 ji zprovoznili a současně vznikl astronomický kroužek. Vše fungovalo do roku 1965. Jak studenti říkají, je jim líto nechat hvězdárnu dál chátrat a trouchnivět. „Nevěříme, že v dalších letech se najde někdo, kdo by ji chtěl opravit, zprovoznit a dál udržet. Proto doufáme, že v udržení pomůže astronomický kroužek, aby astronomie na škole dál žila.

Problém je i v současné generaci dětí, které tráví hodně času doma, zájem o kroužky opadá, ale my to chceme změnit. Chceme jim ukázat, že ne všechno si musí najít na internetu, ale že si třeba fotku měsíce mohou žáci udělat sami. Chceme je zaujmout zábavnou formou, naučit je fungovat ve skupinkách i komunikovat, vždyť kroužky mají být prostorem pro oddych a zábavu, ne nudu a únavu. Chceme dělat soutěže, kvízy a pořádat diskuze. Těšíme se na to ?. Když se s tím něco teď nezačne dělat, bude to tady chátrat dál a bude to ještě větší problém. Je škoda, že se toho nikdo nechytil dříve. Po opravě střechy to tady bude chtít pár úprav, aby to tady bylo útulné a dětem se tady líbilo. A bude to fajn!“ dodávají studenti.

A jak se tohle nadšené trio vůbec dalo dohromady? Jednou před dvěma lety Martin B. přišel za Terezou, jestli nechce jít na astronomickou olympiádu, a ona souhlasila. Navíc k tomu vyhrála. A bylo to něco, protože Martin je jedničkář a Tereza trojkařka. Úspěch jí potěšil natolik, že to Martinovi připomínala celý rok. Letos se k nim přidal Martin R. a také byl na olympiádě nejlepší z nich. ,,Jsme teď taková partička, debatujeme cestou do školy i ze školy. A tak jsme se domluvili, že půjdeme pozorovat. Pak jsme zjistili, že vlastně nemáme dalekohled….a jsme tady,“ loučí se studenti. (lus)