Důvěřují nám, proto zaměstnance podporujeme, říká tajemník Michael Straka

Michael Straka stojí v čele Městského úřadu Louny jako personální ředitel. Má pod sebou až 190 zaměstnanců. Je garantem toho, že pro občany Loun a přilehlých obcí fungují centrální úřady na místní úrovni. Ve funkci bude letos druhý rok. Lounský Press proto zhodnotil jeho práci a při této příležitosti jej vyzpovídal.

Za co jako tajemník zodpovídáte?

Odpovídám za výkon samosprávy, což je menší část celé agendy, a potom i za tu výrazně větší část státní. Louny jsou totiž takzvanou obcí s rozšířenou působností, zkráceně ORP, takže ob-last státní správy celého našeho obvodu tvoří velkou část mé agendy. Od toho, aby se vedly matriční knihy, prováděly se zápisy občanů do evidence obyvatel, vydával se OP a ŘP, vydávala se stavební povolení, přes projednání přestupků, až po vydávání nařízení obce jako prováděcích předpisů k zákonům nebo pořizování územního plánu obce. Zodpovídám za personální politiku, aby bylo dostatek kvalitních zaměstnanců a byli u nás spokojeni, byli produktivní a úřad fungoval.

Co naopak vaší prací není?

Nejsem politický náměstek ani politický tajemník, který by byl sekretářem politiků. Jsem vyšší úředník a po-stupuji podle zákona a předpisů, garantuji, že státní aparát na místní úrovni funguje a plní činnosti dané zákonem. Toto si někteří občané pletou. I Vy paní redaktorko, některé otázky, míříte spíš na politika, tím ale nejsem. Například investiční projekty jdou za politiky, nikoli mnou jako úředníkem. Mou prací tedy není zodpovídat se voličům, nejsem volen, ani přijímat zodpovědnost za sliby politiků.

Sám jste řekl, že jedním z úkolů je péče o zaměstnance úřadu. Jakou personální politiku razíte?

Naši personální politiku nedělám jenom já, pomáhá mi s tím spousta kolegů a kolegyň, ale převážně je zaměřená na vytváření pracovní pohody. Kdybych to měl lidově říct, tak v té práci trávíme víc než půlku našeho života, a přece si ji nebudeme znepříjemňovat.

Jak ji zpříjemňujete?

Snažíme se, aby naši zaměstnanci pochopili, že tu důvěru, která je v nás vkládaná, podporujeme spoustou benefitů, aktivitami, poradenstvím a příjemným přístupem. Chceme, aby věděli, že jsme tam pro ně. Po třiceti letech jsem třeba nechal vytvořit pro zaměstnance kuchyňku a relaxační místnost. Je to nezajímavá věc pro veřejnost, ale velká pro zaměstnance, to vám můžu říct. Vůbec nechápu, proč to nikdo přede mnou neudělal dřív.

Vy jste říkal, že jste ve funkci tajemníka dva roky. Je pracovní pohoda něco, co jste přinesl s sebou, nebo tam už byla dřív?

Já si myslím, že tam pohoda určitě byla. Nemůžu říct, že ty snahy něco zlepšit přede mnou nebyly, ale myslím si, že největší impuls jsem tomu dal já osobně. Došlo tam k nemilým tahanicím o to, jestli by zaměstnanci měli mít benefity nebo ne. Bylo to v době covidové pandemie a tenkrát zaměstnanci Městského úřadu v Lounech přišli o všechny benefity. Bývalo tu politické vedení, které se na zaměstnance úřadu, bez kterých by řada agend nefungovala, což by občané hlasitě kritizovali, dívala velmi shora. A to jsem to ještě pojmenoval velice slušně.

Jak velký je kolektiv Městského úřadu Louny?

Máme tam přibližně 150 kmenových lidí. Potom dalších 35 policistů, kteří patří pod direktorát kolektivní smlouvy, jež vznikla po založení odborové organizace, a je tam ještě městské in-formační centrum. Dohromady je to tak přibližně 190 lidí.

To je poměrně dost velký tým. Máte lidí dostatek?

Musím říct, že potom, co jsme zlepšili naše pracovní podmínky, se nám po-dařilo saturovat i ty neobsazené pozice. Ovšem jsou i pozice, a to je všude po celé České republice, které se zkrátka obsadit nedaří. Jsou to hlavně pozice na stavebních úřadech, které, když už se obsadí, lidé na nich dlouho nevydrží.

Čím to je?

Problematikou nepovedené digitalizace. Je kolem toho takový stres a frustrace jak ze strany odborné veřejnosti, tak i od úředníků nebo klientů, a každý už o tom ví. Kdo by se pak chtěl do takového prostředí hlásit? A co si budeme namlouvat, větší stavební firmy, které potřebují manažery na stavbách, mají úplně jiné možnosti odměňování. Samozřejmě tam může být i nějaká motivační část, nebo se o to můžeme aspoň snažit, ale v celku to úspěšnost nemá.

Jaké vlastnosti a dovednosti by podle Vás měl mít správný úředník?

Hlavně by měl chápat to prostředí, které je proklientské. To znamená, že to, co on vykonává, je primárně služba pro občany. Tomu musí přizpůsobit své chování a jednání. Zbytek ho naučíme.

Loajální a motivovaný zaměstnanec je touhou každého šéfa. Jak na to jdete Vy?

Především je to tím prostředím, které se, doufám, zlepšuje. Ostatně tam je vždycky co zlepšovat. Vytvoříte nějaký relaxační koutek, novou kuchyňku, vyměníte starý koberec, vymalujete, zvolíte příjemný nábytek, který kancelář rozsvítí nebo zlepšíte pracovní pomůcky. To je základ. A pak jsou tady benefity.

Když jsem si porovnávala benefity z dalších městských úřadů v regionu, tak váš výčet byl na první pohled bohatší... Jak to, že u vás to jde a jinde ne?

Můj nejužší tým sleduje trendy, je lidský a velmi inspirativní. Snažíme se, aby ten vějíř byl co nejširší. Začnu tře-ba kvalifikačními dohodami. Nám ne-vadí, když uchazeči nemají vysokou školu nebo z ní byli vyhozeni. Pokud se zapracují, tak jim nabídnu zvýšení kvalifikace kvalifikační dohodou. A pokud zaměstnavatel uzná, že zaměstnanec má pro úřad význam, tak ho podpoříme. Umožníme mu třeba studijní volno, nebo popřípadě zaplatíme poplatky, které jsou s tím spojeny. Ono studovat při zaměstnání a být ještě úředník je docela řehole. Pak máme tradiční benefity, jako třeba příspěvky na stravování nebo benefiční karty, kde je přibližně 16 800 Kč na volnočasové aktivity. Někdo to vyčerpá na léky, někdo na pleny pro miminko, jiný na dovolenou. Dále je tam příspěvek na důchodové připojištění, který činí 1300 Kč měsíčně. Může se v rodině zaměstnance vyskytnout i onkologické onemocnění, úmrtí nebo jiná civilizační choroba, a na to zase cílí skupinové životní pojištění. To má komerční hodnotu kolem 40 tisíc Kč. Ocitne-li se náš zaměstnanec v životní tísni, máme pro něj příspěvek v nouzi. Pak jsou tu teambuildingové aktivity, pohybové aktivity, soutěže, divadelní vystoupení ve Vrchlického divadle v Lounech, víkendové bruslení a tak dále.

Teambuilding je pro vás očividně velmi důležitý. Kam třeba vyrážíte?

Vyrážíme třeba na Ranou nebo na Oblík nebo jsme byli i na Kounovských řadách. Někam se dokonce vracíme, uděláme si táborák, popovídáme si. K tomu poslednímu neotřelému benefitu patří i psychologická péče, kdy na úřadě máme podnikového psychologa. A to bych rád zdůraznil, že to opravdu máme jako jediný městský úřad v republice.

Koho to napadlo?

Napadlo to pana tajemníka, tedy mě. Ve spolupráci s odborovou organizací jsme se dohodli na určitých procesech a od začátku letošního roku jsme to našim kolegyním a kolegům zajistili. Sezení jsou využívána a lidé si to pochvalují.

Co stálo za tím nápadem? Vycítili jste společně, že je v současné době situace taková, že právě psycholog je něco, co lidé v práci potřebují?

Doba postcovidová přinášela různé problémy. Společnost je určitým způsobem roztříštěná, je vidět i polarizace názorů, problémy v rodinách i na pracovišti, a to všechno znamená obrovskou zátěž pro zaměstnance. Při svém nástupu jsem také zcela otevře-ně říkám řešil šikanu na pracovišti. A to je něco, co já absolutně a striktně potírám, ať jde o kohokoli! Pojmenuji to a řeším to. Do toho přijde rozčílený klient a už máte na krajíčku. A není lehké najít někde v okolí psychologa. Někdy na něj čekáte půl nebo tři čtvrtě roku. Pro někoho to může být i finančně nedostupné, a tak mě napadlo, že najít podnikového psychologa by bylo přínosné. A povedlo se. Zaměstnanci za mnou sami chodí a jejich zpětná vazba je pro mě víc než nějaké anonymní ankety.

Na jak rozsáhlou psychologickou pomoc mají zaměstnanci nárok?

Jednotlivé odbory chodí na opakovaný workshop. Ten je nastavený tak, aby se s paní psycholožkou nejdřív seznámili, došlo k rozvoji určitých aktivit, vnímání pracovního okolí a aby ti zaměstnanci byli schopni odhalit šikanu nebo manipulaci. Účelem je také naučit je komunikovat s problematickými a frustrovanými klienty nebo odrážet nátlakové aktivity ze strany kolegů, politiků a nadřízených. Po absolvování workshopu mají možnost se objednat na individuální schůzku, která probíhá mimo záznam. Zaměstnavatel ani nemá vědět, co jeho podřízený řeší, protože to je interní věc mezi klientem a psychologem.

Jak se zaměstnanci na všechny ty benefity dívají?

Jak už jsem řekl, já se s nimi pravidelně scházím u příležitosti jejich narozenin nebo životních výročí. Nebo sami požádají o návštěvu a přijdou. Je to taková zpětná vazba, kde se dozvídáme, co si o benefitech myslí, co by mohlo být lepší a podobně. Spousta aktivit, které pořádáme, byla vymyšlená a realizovaná právě na základě tohoto sezení.

Jak se vám daří naplňovat vaši představu o funkci tajemníka?

Mou touhou je, aby byl Městský úřad Louny nejlepším zaměstnavatelem v Ústeckém kraji. Aby zaměstnanci měli důvěru, zůstávali zde spokojení. Noví zájemci, aby se hlásili, u pohovorů aby se stály řady. Noví kolegové, aby u nás zažili úspěch a snovou kariéru. Jsme na začátku téhle mé vize, ale daří se ji pomalu naplňovat.

Děkuji za rozhovor.

Lucie Steklá