Sparta versus Slavia: Co vy na to?

Tento rozhovor jsem nosil v  hlavě dlouho. Otázkou bylo, kdy do toho prásknout a jaké koně zvolit. Znám se z obou stran s mraky lidmi, ale tito následující dva byli nakonec vyvolení. Povedu tedy rozhovor s Karlem „Řízkem“ Řezáčem a s Tondou „Tolem“ Lopatou. Slávia proti Spartě a naopak.

Ahoj Karle, ahoj Tondo.

Karel: Čágo, Aldo.Tonda: Čágo, Aldo.(od teď Karel = K a Tonda = T)

Kluci, je fandovství, myslím tím tedy v českém fotbale dědičné?

K: Ano, ale není to pravidlem. Mého tátu fotbal nezajímal.

T: Tak v mém případě určitě. Můj táta byl velký fanda sportu, a ještě větší fanda Sparty. Někdy okolo mého pátého roku života mi vzal do Litvínova na hokej, jasně že tam hrála Sparta, no a cca v šesti jsem si zasloužil a byl vzat do fotbalového chrámu na Letnou. Moje fandovství tím bylo jasně dané. Táta mi letos v únoru umřel, dovol mi, prosím, Aldo, abych mu ještě jednou za to touto cestou tam nahoru poděkoval. Tati, díky moc, že jsi byl Sparťan, a i já jsem jím díky tobě. Myslím na tebe!

Já v tom mám totiž bordel. Poslyšte: Můj táta byl zarytý slávista a já měl za to, že se mu jako první syn mám postavit, to je přírodní zákon u lvů i tygrů, že jo? Logicky se mi pak narodil brácha slávista. Potuď dobrý. Ale pak přišla vnoučata.

K: Znám případy, kdy děda, otec i syn fandí stejnému klubu a pak jsou případy vzdoru, kdy je otec slávista a syn sparťan.

T: Na to ti, Aldo, můžu říci asi tak dvě věci. To, že ses postavil otci a začal fandit Spartě, bylo jedno z tvých nejrozumnějších rozhodnutí. Ale pak jsi coby otec zklamal. Tohle přeci milující táta svým dětem nemůže udělat, že je nechá fandit špatnému klubu!

No právě: a bráchovo děti po něm slávisti a moje děti slávisti po mým tátovi, tak to mi DNA nebere. Pojďme ale představit ty vaše dva nesmiřitelné kluby.

T: Počátky fotbalové Sparty se datují k 16. 11. 1893. Sparta sice není nejstarší fotbalový klub v Čechách, ale v Praze rozhodně ano. Doufám, že Řízek bude také mluvit o fotbale, a ne o cyklistech, protože cyklistika opravdu není fotbal!

K: SK Slavia Praha je nejstarší český sportovní klub založený roku 1892. Jeho barvy jsou červená a bílá. Bílá symbolizuje čistotu sportovní myšlenky a čestného boje, v němž protivník není nepřítelem, ale uznávaným soupeřem. Červená je symbolem srdce, které vkládáme do svých zápasů. Hvězda v bílém poli představuje stále novou naději, která povznáší mysl a sílí ducha i v chmurných obdobích nezdaru a neúspěchu.

Čí klub má více titulů mistrů republiky a kolik?

T: Tak to je nad slunce jasný. Více titulů, konkrétně 38 má nejslavnější, největší český a nejstarší pražský fotbalový klub AC Sparta Praha.

K: Bohužel Sparta a to 38. Otázkou je kolik si jich zasloužila…

Čtenáře budou určitě zajímat nejznámější hráči Sparty a Slávie, tak sem s nimi!

K: Josef Bican, František Plánička, Antonín Puč, František Veselý, Karel Jarolím, Ivo Knoflíček, Luboš Kubík, Pavel Kuka, Vladimír Šmicer, Karel Poborský, Patrik Berger.

T: Těch hráčů je hrozně moc. Z těch, které jsem na vlastní oči neviděl, to byl například Vlasta Burian. Z těch, které jsem na vlastní oči viděl, to byl sparťan století Andrej Kvašňák, i když bohužel už ne v rudém dresu. A zmínil bych ještě držitele zlatého míče Pavla Nedvěda a za mě dva nejlepší hráče v historii Sparty Honzu Bergera a Tomáše Rosického.

A nejznámější trenéři?

K: John William Madden, František Cipro, Karel Jarolím, Jiří Trpišovský.

T: Jednoznačně Václav Ježek.

Pánové, já už jsem to prozradil na začátku našeho rozhovoru, že fandím Spartě, ale když hraje Slávia mezistátní zápas, tak fandím Slávii. To u vás asi nehrozí, že jo? Ale proč?

T: Ano, nehrozí. A proč? Protože SPARTA!

K: Máš pravdu, nehrozí, protože Sparta byla protěžovaný klub (ale to by bylo na delší povídání). Respektuji ji jako soupeře, ale nemám ji rád.

V sedmdesátých letech Sparta spadla do druhé ligy, pamatuju si to podle toho, že když si chlapi kupovali cigarety značky Sparta, tak jim trafikant nabízel, zda si dají ty druholigový. Stalo se to i Slávii?

K: Ano celkem 3x, naposledy v roce 1963.

T: Když Sparta spadla v roce 1975 do druhé ligy, bylo mi deset let, a i když chlapi nebrečí, já tenkrát v posteli brečel, hodně jsem brečel. Ale hned následující rok Sparta postoupila do ligy a já nikdy nezapomenu na zápas s Duklou Bánská Bystrica. Sparta musela vyhrát, aby postup v posledním kole měla ve svých rukou. Vyhrála tenkrát 3:2, i když už 3:0 vedla. Na Letné se tehdá tísnilo 36 000 diváků a dva z nich nesli příjmení Lopata. Můj táta a já.

Jezdíte na všechny klubové zápasy nebo jenom na ty, které hraje váš tým doma?

T: Jelikož jsem majitel permanentky, tak domácí zápasy jsou samozřejmostí. Z venkovních Plzeň, Teplice, Jablonec, Liberec, Budějovice, Bohemka, Dukla, slavia (ano, malé s).

K: Aktivně jsem jezdíval, kromě domácích zápasů, když Slávia hrála na Spartě, Bohemce, Dukle, Žižkově, v Teplicích anebo v Blšanech.A když hraje Slávia nebo Sparta o postup v nějaké pohárové soutěži, jezdíte fandit i za hranice našeho státu?

Kde jste byli například fandit?

K: Jezdíval jsem jen na domácí zápasy.

T: Pohárové výjezdy jsou svátek. Samozřejmě, že jezdíme. Jen je to dost limitované množstvím dovolené, protože poháry se hrají v týdnu a každý výjezd jsou minimálně dva dny dovolené. Někdy tři i čtyři. Těch výjezdů bylo hodně, ale kdybych se měl zmínit o těch nejpovedenějších, tak to byl určitě výjezd v roce 2016 do Milána na San Siro, kdy jsme s naším fanklubem dokázali vypravit autobus ze Žatce se šedesáti fans a tak trošku neskromně se pochválím, bylo to celé v mé režii. No a jako druhý bych zmínil výjezd, vlastně výlet (nejeli jsme, ale letěli) do Skotského Glasgow na Rangers v listopadu 2023.

Na derby dvou S jezdíte asi vždycky, pokud vám to zdravotní stav dovolí, je to tak?

T: Samozřejmě že jezdíme. Je ale obrovský rozdíl, jestli se hraje ve fotbalovém chrámu na Letné, nebo v nejodpornější stavbě na světě. Zrovna teď nedávno, 8. března se hrálo 313 derby u nás na Letné a výsledek 2:0 pro Spartu hovoří za vše.

K: Hele já už jsem takový fotbalový a hospodský gaučák a na derby jsem byl naposledy před 10 lety.

Máte v Žatci nějakou hospodu či restauraci, která je vyhraněna čistě sparťansky či slávisticky?

K: Nemáme.

T: Tak takové zařízení samozřejmě máme. Je to Pivnice Lucerna. Majitel a servír Zdeněk „Hofík“ Hofreiter je velký sparťan a člen našeho Fanclubu.

Jak si vzájemně jako kluby nadáváte? Jsou nějaké ustálené hlášky?

K: Dříve byl pokřik Sparta buz.. parta, teď se křičí Smrt Spartě. Ne těm fotbalistům, ale tomu klubu.

T: To, že Slavii nemusím, a mám k ní nepřekonatelný odpor, ještě neznamená, že bych jejich fanouškům nadával. Prostě to beru tak, že je spousta lidí, kteří se holt nepovedli a mají nevyléčitelnou úchylku.

Jaký je podle vás největší fotbalový úspěch Sparty a Slávie?

T: Každá trofej, liga, národní pohár jsou velké úspěchy, ale asi největší je dělené třetí místo v nultém ročníku ligy mistrů.

K: 21 titulů, vítěz středoevropského poháru roku 1938 a semifinále poháru UEFA 1996.

Tak jako fandíte Slávii a Spartě ve fotbale, fandíte těmto svým klubům i v jiných sportech, například ve volejbale, basketu či hlavně v hokeji?

K: Ne.

T: Ano. Jednou Sparťan, navždy Sparťan. Třeba i sparťanské akvabely mají mou podporu. Ještě jsem je na živo neviděl, bude to ale možná tím, že neexistují.

Kdo jsou současní majitelé vašich klubů? A jsou to lidé na správných místech?

T: Dle mého názoru současný majitel Sparty Daniel Křetinský mužem na svém místě je. Ať je to, jak je to, naše kluby peníze bossů a sponzorů potřebují.

K: Pavel Tykač. Je to fanoušek Slavie, takže za mě OK.

Když je hráč Slávie, potažmo Sparty, ve svém klubu velmi úspěšný, většinou ho klub prodá do nějakého bohatšího, známějšího a fotbalově úspěšnějšího evropského klubu. Za jaké slavné mančafty kopali či kopou dnes již bývalí hráči Sparty a Slávie?

K: Kopali za FC Liverpool a Atletico Madrid, Manchester United, Benficu Lisabon a kopou za Westham United.

T: Spousta hráčů Sparty se v zahraničí prosadila, ale silnou stopu zanechali Pavel Nedvěd v Juventusu, Petr Čech v Chelsea a Tomáš Rosický v Arsenálu. Honzu Bergera chtěl dokonce Real Madrid, ale jeho smůla byla, že rozdával fotbalovou radost v totalitním Československu a tento přestup mu nebyl umožněn.

Sledujete i ženský fotbal? Tam jsou také fanynky slávistky a sparťanky?

T: Ženský fotbal samozřejmě sleduji také, ale ne tak pečlivě jako ten mužský. A co se týče fotbalových fanynek, tak v porovnání, kolik jich chodilo na fotbal třeba před 40 lety jich je v současnosti násobně více a to výrazně.

K: Nesleduji, je to na mě pomalé a nedochází tam ani na výměnu dresů.

Už jste se někdy, i když třeba ne přímo cíleně, dostali do nějaké rvačky nebo aspoň pošťuchování a slovných výpadů mezi oběma kluby mimo stadión?

K: Já se neperu, ale jednou jsem se zúčastnil hromadné bitky před stadionem. Jinak popichování a slovní výpady zažívám často, a to mám rád.

T: Naštěstí tuhle zkušenost nemám a pevně věřím, že ani nikdy mít nebudu. Rvačky opravdu ne.

Hráli jste sami někdy fotbal? Myslím tím registrovaně, jako zda jste kopali za žáky dorost nebo dokonce snad i nějakou ligu či divizi?

T: Fotbal jsem registrovaně hrál a úplný kopyto jsem nebyl. Občas jsem dal i nějaký gól. Svého času, když jsem hrál v Mostě, jsem chodil do práce jen 3 dny v týdnu na 6 hodin. To byly krásné časy. Pak jsem kopal v Žatci a měl tu čest poznat nejlepší fotbalovou partu, s kterou jsme z kraje postoupili do Divize. Poté Kadaň a opět postup z kraje do Divize. Končil jsem někdy okolo čtyřicátého roku v Blažimy. Díky fotbalu jsem poznal spoustu lidí a našel i opravdové kamarády.

K: Ne.

Vyjmenujte tři podle vás nejdůležitější české fotbalisty celé historie, děkuji.

K: Josef Bican, Josef Masopust, Pavel Nedvěd.

T: Vyjmenuji čtyři - Masopust, Nedvěd, Berger a Rosický.

A tři absolutně podle vás nejlepší fotbalisty světa.

T: Edson Arantes do Nascimento, Maradona, Messi.

K: Pelé, Diego Maradona, Lionel Messi.Krásná shoda na závěr.

Moc vám díky, pánové, za rozhovor.