Spolek Flower Cat: pomoc, která nikdy nekončí

Krutost a lhostejnost vůči zvířatům je každodenní realitou. Kočičí spolek Flower Cat z Vroutku bojuje za záchranu opuštěných a týraných koček. Předsedkyně Jindřiška Vlasáková a její manžel již více než šest let pracují bez nároku na odměnu, po svých běžných zaměstnáních, a přesto zvládají stovky zásahů ročně.

„Přijde čas, kdy zločin spáchaný na zvířeti bude trestán stejně, jako zločin spáchaný na člověku.“ Leonardo Da Vinci

Vroutek - Krutost a lhostejnost lidí vůči zvířatům, nejen ke kočkám, je bohužel realitou dnešní doby. Vidíme ji ve zprávách, na sociálních sítích i v běžném životě. Kočičí spolek Flower Cat z. s. se rozhodl proti tomu aktivně bojovat – upozorňovat na případy týrání a opuštění zvířat, mluvit o nich veřejně a hledat řešení.

„Pět let jsme s manželem zachraňovali opuštěné kočky a zajišťovali jejich kastrace a léčbu jako jednotlivci, ze svých vlastních zdrojů. Více než rok už fungujeme jako oficiální spolek,“ říká předsedkyně spolku Jindřiška Vlasáková. „Pořád ale pracujeme jen ve dvou, po svých zaměstnáních, večerech a víkendech.“

Za tu dobu se podařilo vybudovat zázemí pro kočky, zřídit webové stránky a rozšířit působení o nové lokality s dobrovolníky, kteří se o svěřené kočky starají.

Každodenní provoz začíná velmi brzy. „Ranní úklid a krmení probíhá od 4 do 6 hodin. Pak se převléknu do pracovního oblečení a odcházím na osm až devět hodin do kanceláře, kde pracuji v HR oddělení německého korporátu. Po návratu z práce nás čeká další krmení, úklid, veterinární ošetření, adopce a kontroly. Kolem 22. hodiny bývá hotovo,“ popisuje chod spolku Jindřiška Vlasáková.

Spolek má největší radost z komunity lidí, která kolem něj vzniká. Často se jedná o případy, kdy někdo najde zraněnou nebo opuštěnou kočku a po zjištění, že obce a útulky nemají kapacity, obrátí se právě na Flower Cat. Pokud je to možné, koťata a zraněné kočky přijímají ihned, v jiných případech sestavují pořadník.

Jak to funguje v praxi Když se spolek dozví o zvířeti v nouzi, snaží se zapojit i lidi, kteří ho našli. „Někdy stačí, když u sebe kočku pár dní ponechají, než se uvolní místo, nebo ji odvezou na primární ošetření. Důležité je, že na to nejsou sami,“ vysvětluje předsedkyně.

Práce spolku zahrnuje i tzv. zdivočelé kočky. Ministerstvo zemědělství doporučuje tyto jedince odchytit, vykastrovat a vrátit na původní lokalitu. „U nás zůstávají asi deset dní po kastraci, dokud se nezotaví. Pak je vracíme zpět, pokud je to bezpečné,“ popisuje Vlasáková.

Podle zákona o ochraně zvířat proti týrání mají obce povinnost postarat se o toulavá zvířata, praxe však bývá jiná. Odchyt, převoz na veterinu, kastrace, krmení, léky a další péče leží většinou na bedrech spolku a dobrovolníků.

Nedávno spolek obdržel finanční podporu od města Vroutek (20 000 Kč) a od města Kryry (10 000 Kč). Zákon o ochraně zvířat proti týrání sice ukládá obcím povinnost postarat se o toulavá zvířata, praxe však bývá jiná. Náklady na odchyt, kastraci, léčbu a krmení většinou nese právě spolek a jeho dárci. „Máme velkou radost, že se nám podařilo navázat spolupráci s prvními městy, a věřím, že další budou následovat,“ do-dává předsedkyně.

A proč to všechno dělají? „Protože když někdo začne, další se přidají. Protože je fajn dělat něco dobrého. Protože můžeme a chceme být dobrými lidmi. Není to vždy lehké, ale stojí to za to.“