„Pěstounství začíná tam, kde přebývá láska“

Pěstounství není jen o pomoci dětem, které neměly v životě štěstí na vlastní rodinu – je především o odvaze otevřít srdce a nabídnout domov i lásku. V Ústeckém kraji se do podpory pěstounství aktivně zapojuje organizace Náhradní rodiny Ústeckého kraje, o. p. s., která spustila nový projekt zaměřený na osvětu a získávání nových pěstounů. O tom, jak vznikla píseň Zlatá srdce, proč chystají konferenci pro pedagogy a jak chtějí měnit pohled veřejnosti na pěstounskou péči, jsme hovořili s Karolinou Novotnou, koordinátorkou rozvojových aktivit a doprovázející sociální pracovnicí organizace.

Můžete přiblížit, v čem spočívá nový projekt na podporu získávání pěstounů a jak konkrétně pomáhá?

Děkuji za otázku, pokusím se co nejlépe představit, o co jde. Organizace NÁHRADNÍ RODINY ÚSTECKÉHO KRAJE je dlouhodobým a aktivním členem Pracovní skupiny pro propagaci pěstounské péče. Tato pracovní skupina je vedena zástupci Krajského úřadu Ústeckého kraje a jejími členy jsou organizace i úřady, které se zaměřují na oblast náhradní rodinné péče. Společně vymýšlíme aktivity, které by mohly pomoci k šíření povědomí o problematice a zejména potřebnosti pěstounství. Jedná se o nejrůznější Dny pěstounství pořádané ve městech napříč naším kraje, které jsou koncipovány jako rodinné akce se spoustou zábavy, ale zároveň protkané užitečnými informacemi. V letošním roce se nám otevřely nové možnosti prostřednictvím pilotního dotačního programu ústeckého kraje na podporu prorodinných aktivit. A zde se již dostáváme konkrétně k našemu projektu, na který se ptáte. Jedná se o projekt Propagace náhradní rodinné péče v ústeckém kraji. V rámci něho jsme dostali finanční podporu na tři poměrně velké projekty, o kterých se dále zmiňujeme. Jedná se o natočení studiové verze a zároveň videoklipu naší autorské písně Zlatá srdce, dále je to konference zacílená na pedagogy a další osoby přímo pracující s dětmi z pěstounské péče zejména ve školách a dále vydání tištěné informační příručky pro zájemce o náhradní rodinnou péči "Průvodce náhradní rodinnou péči v ústeckém kraji".

Jak vznikl nápad vytvořit písničku „Zlatá srdce“ a kdo se na ní podílel?

Nápad se složením naší autorské písně, kterou jsme si původně pracovně nazvali jako "Hymna pěstounů" vznikl na jaře roku 2023. Plánovali jsme právě první velký Den pěstounství v Lounech, kam jsme se svým vystoupením pozvali spoustu místních spolků a přemýšleli jsme, čím bychom do programu mohli přispět my a co natrénovat s dětmi z pěstounských rodin. Oslovila jsem tak mého dědečka a současně kolegyně poprosila svou babičku, zadali jim zhruba zadání, co by ta píseň měla říci, aby oslovila veřejnost a zároveň sloužila jako poděkování stávajícím pěstounům. A vyhrála to babička, paní Hana Jenčíková, její text byl perfektní a zároveň dobře rytmický pro píseň. Ani dědeček nepřišel zkrátka a jeho text využíváme jako báseň. V další fázi jsme oslovili lounského hudebníka Paula Grundzu, jestli s námi do toho půjde a on šel! Složil hudbu, text si lehce upravil a skutečně jsme s písní v září 2023 předstoupili před publikum a jedno oko nezůstalo suché. No a protože jsme chtěli, aby píseň dále žila a hlavně trvale sloužila svému účelu, rozhodli jsme se pro natočení studiové verze a zároveň videoklipu. A moc se to povedlo!

Jak ji přijali pěstouni a děti?

Začnu dětmi, byly nadšené a hlavně moc šikovné, zpívají refrén písně, který byly schopny se v poměrně krátkém časovém horizontu naučit. Píseň je velmi chytlavá. Pěstouni vždy stojí pod pódiem a je z jejich tváří lze vyčíst hluboké dojetí.

Má píseň i širší ambici oslovit veřejnost a motivovat nové zájemce o pěstounství?

Ano, jak už jsem říkala, přišlo nám skvělé, že by píseň mohla sloužit k propagaci pěstounské péče trvale. Je velmi osobní a vychází z ní atmosféra, která je neporovnatelná například s psaným textem, letáčky či jinými propagačními materiály. Premiéra písně je plánovaná na pořádané konferenci a dále bude šířena skrze platformy, jako je facebook, webové stránky naší organizace a Krajského úřadu ústeckého kraje, na youtube a podobně.

Jak probíhají vaše přednášky na školách a co se snažíte pedagogům přiblížit?

Plánované přednášky do škol se vlivem několika okolností převtělily právě do blížící se konference, která se uskuteční dne 19. listopadu v Lounech. Mimo této "velké" akce pořádáme několik dílčích přednášek ve vytipovaných školách napříč naším krajem. Zde to funguje hodně diskusní formou a probírají se konkrétní případy. Nabízíme do škol využití našeho autorského programu "Cesta k pěstounství". Ta citlivým a pro děti srozumitelným způsobem vysvětluje co to pěstounská péče je a vede k zamyšlení, co mohou děti, které nevyrůstají ve vlastní rodině, prožívat.

S jakou reakcí se setkáváte od pedagogů a žáků?

Z přednášek máme vždy dobrý pocit, pro pedagogy i žáky je to určité zpestření, děti jsou přirozeně zvídavé a věříme, že společná setkání mají svůj pozitivní dopad. Děti rozvíjejí svou empatii, otevíráme různá témata, lámeme předsudky a stereotypy o rodinných systémech a vysvětlujeme, proč se některé děti mohou chovat někdy zvláštním a nepochopitelným způsobem. Uvítáme zájemce ze strany škol a jsme schopni připravit přednášku pro pedagogy a děti na míru.

Na co se mohou pedagogové těšit na listopadové konferenci?

Její příprava je právě v procesu a pozvánky na ni byly koncem minulého týdne rozeslány do základních škol z Loun a okolí. Přizvali jsme několik skvělých přednášejících a chceme, aby celá konference působila jako kom-plex informací vedoucích k zamyšlení, bude protkaná praktickým workshopem o sebepéči pro pedagogy a sociál-ní pracovníky a opřená o podpůrná řešení a návaznou spolupráci. Bude to takový balíček sloužící k pochopení i správnému uchopení specifik dětí vy-růstajících v náhradní rodinné péči.

Jaká témata považujete za klíčová v souvislosti se vzděláváním dětí v náhradní rodinné péči?

Skvělá otázka. Naším cílem je poukázat zejména na vliv traumatizace dětí na jejich celkovém fungování a vnímání světa. Stěžejním tématem je tedy trauma v blízkých vztazích, citová deprivace a s tím související možné problémy v psychické, emoční a sociální oblasti. Jde nám o pochopení toho, že dítě, které se dostane do pěstounské péče, si často nese velmi těžkou zátěž z raného dětství a vlivem těžkého životního příběhu se naučilo využívat ob-ranné strategie, které jsou však často obtížně uchopitelné v běžném fungování. Cílem je, abychom se naučili vnímat děti v širším kontextu jejich životních příběhů. Zároveň, ale vnímáme, že práce s dětmi je velmi náročná a každý, kdo dává kus sebe a podílí se na výchově dětí, by měl v první řadě umět opečovat sám sebe. Ať už jsou to náhradní rodiče, pedagogové, sociální pracovníci. Jejich práce je obdivuhodná leč vysilující a sebepéče je základní silou každého z nás. Očekávám, že bude z řad pedagogů zájem velký. Stanovili jsme si však maximální kapacitu třicet účastníků, abychom dokázali udržet dynamiku skupiny.

Co bude obsahem připravované brožury a komu je určena?

Informační příručka bude vycházet z původní verze, kterou jsme vydali v roce 2014. Je však třeba jí řádně zaktualizovat a reagovat na současné systémové změny, bude obsahovat potřebné informace o náhradní rodinné péči, tedy její druhy, zákonné ukotvení, kdo a jak se může stát náhradním rodičem, jeho práva a povinnosti, jednotlivé fáze a období související s procesem, příběhy pěstounů a kontakty na všechny související subjekty, úřady, organizace pracující s náhradními rodinami v Ústeckém kraji. Zkrátka všechny důležité souvislosti, jak se říká, v kostce. Již z názvu vyplývá, že je určena všem zájemcům o náhradní rodinnou péči jako ucelený komplex informací.

Bude dostupná pouze v tištěné podobě, nebo i online?

Dobrá otázka. Příručka bude dostupná v tištěné verzi a ke stažení, aby byla plošněji dostupná.

Jak funguje váš charitativní skládek a kdo jej může využívat?

Tady v Lounech nemáme oficiální sklad pěstounů, protože k tomu nejsme kapacitně vybavení, ani prostorem ani personálním zajištěním. Ale jelikož se na nás obraceli lidé z veřejnosti nebo i někteří podnikatelé a ptali se nás, jestli nevyužijeme oblečení pro děti z pěstounských rodin, tak jsme se nějak neformálně s kolegyněmi domluvily, že je škoda, této nabídky nevyužít. A tak se z nás v rámci volného času staly upotřebitelky všeho, co se dá, neustálé tahání tašek, třídění, komu by se mohlo co hodit. Cílem je, aby oblečení putovalo do náhradních rodin a ještě posloužilo. Jelikož jsme parta nadšenců, napadlo nás se přidat dne 30. září na Úterní odpolední bazárek konaný v prostorách Chameleon XXL - prostor pro oslavy. Ve chvíli, kdy jsme zveřejnili letáček, se spustila lavina nabídek od dárců, kteří věnovali své oblečení pro děti ale i dospělé, často velmi hezké, kvalitní a značkové. Na bazárku jsme ho poté prodávali za opravdu symbolické ceny a z výtěžku budeme financovat aktivity pro děti vyrůstající v pěstounských rodinách, naše společné výlety, odměny pro děti, apod. Neprodané oblečení jsme zčásti opět uskladnily, zčásti věnovaly do Dětského domova v Žatci, do Dobrošatníku v Podbořanech, něco cíleně do rodin či ženám do azylového domu, věci, které byly již pro nějaký flíček neprodejné jsme ekologicky zlikvidovaly vložením do nádob k tomu určených, třeba i ty své využití ještě najdou. I když byla tato akce časově, distribučně i svalově náročná, nevzdáváme se a zase se uvidíme dne 28. říj-na na dalším úterním bazárku. Tímto vyzývám čtenáře, aby nás podpořili svou návštěvou a nákupem.

Kde všude v kraji mohou pěstouni vyhledat poradnu a jaké služby tam najdou?

Pobočky máme ve městě Louny, Žatec, Podbořany, Ústí nad Labem a Varnsdorf. Působnost však máme v celém Ústeckém kraji a tak do rodin dojíždíme téměř kamkoliv. Naší specializací je náhradní rodinná péče, konkrétně doprovázení pěstounů, které poskytujeme již od roku 2013. Pracujeme s dětmi, dospělými, jsme součástí širšího systému podpory. Poskytujeme pěstounským rodinám služby vyplývající z uzavřených dohod o výkonu pěstounské péče, jedná se zejména o poradenství, jsme s rodinami v osobním styku minimálně jedenkrát za dva měsíce, zajišťujeme jim vzdělávací setkání s odborníky na potřebná témata, poskytujeme nebo zprostředkováváme odbornou pomoc jako je například psychoterapie, pomáháme s uplatněním nároku na oddych, který pěstouni mají, jedná se například o tábory, podporujeme náhradní rodinu při kontaktech s původní rodinou dítěte, tak aby to bylo bezpečné a v zájmu dítěte, zajišťujeme doprovod na různé instituce nebo krátkodobé hlídání dětí po dobu řešení osobních záležitostí pěstounů, v neposlední řadě jsou to klubové akce, různá setkání, výlety, aktivity pro děti, apod. Ta škála pomoci a podpory je opravdu široká.

 Jak časté je využívání poraden?

Poměrně časté, každá poradna je zá-roveň pracovištěm všech sociálních pracovníků, takže právě odtud probíhá plánování služeb, komunikace s klienty i úřady, ale i osobní jednání, asistované kontakty, dny otevřených dveří, organizační setkání, psychoterapie, zároveň je to prostor pro krátkodobé hlídání dětí. Někdy bychom potřebovali, aby byly poradny nafukovací.

Co byste chtěli, aby si veřejnost od-nesla, když se řekne „náhradní rodina“?

První, co mě napadá, že se lidé nehlásí do evidence osob vhodných stát se pěstouny pro peníze, tak jak někdy ve společnosti panuje. Ta práce je opravdu velmi náročná, je to životní rozhodnutí, které Vám může převrátit život vzhůru nohama. Zároveň je stále velká potřeba pěstounů, takových, kteří by zajistili dětem stabilní, podnětné a láskyplné prostředí. Je to poměrně těžká otázka, za sebe můžu říct, že to vnímám jako vzájemnou společenskou pomoc tam, kde je potřeba, aby vyrůstaly spokojené děti, potažmo budoucí dospělí. Je to prostor, kde je možné "léčit" zranění na dětské duši a ukázat, že je možné do života vkročit tou správnou nohou. Vždycky budou nějaké vzestupy a pády, ale myslím si, že kdokoliv je ochoten pozitivně ovlivnit děti, věnovat se jim, je to pro mě výjimečný člověk a hrdina.

 Jak by mohl každý z nás pomoci – i když se třeba nestane pěstounem?

Každý z nás může pomoci tím, že bude o pěstounství mluvit, šířit o něm pozitivní informace a bořit předsudky, které kolem něj panují. I tím můžeme ovlivnit své okolí a třeba inspirovat ně-koho, kdo o tom uvažuje. Důležité je také podporovat pěstouny ve svém okolí a ukazovat, že jejich práce má smysl. Pomoc může mít mnoho podob – i sdílením příběhů, zapojením do osvětových akcí nebo podporou neziskových organizací, které s pěstouny pracují.

Co je podle vás to nejkrásnější na pěstounství?

Uvědomit si, že děti si nesou velký batoh naložený genetickou výbavou, vztahem mámy k dítěti už po čas těhotenství, péči a přijetím už v tom nejzranitelnějším období a vůbec vším, často velmi ošklivým, co je v životě potkalo. Pokud má někdo odvahu jít po boku dítěte, které si nese těžký ba-toh života, a trpělivě z cesty odstraňovat jeho balvany – je vítán. Nejkrásnější je, když se lidé nerozhodnou pro pěstounství, protože jim něco chybí, ale protože jim něco přebývá, a to je láska, kterou chtějí rozdávat.

Jakou roli hraje rodina v životě dítěte, které zažilo těžký začátek?

Nezaměnitelnou, rodina, pocit, že někam patřím, že nejsem od podstaty špatný člověk, že mě někdo přijímá takového, jaký jsem, že mi pomáhá léčit má traumata, že mi dává novou zkušenost, že mohu někomu důvěřovat, po-cit bezpečí...je toho tolik.

Kdy máte pocit, že vaše práce má největší smysl?

Opět hluboké zamyšlení. Určitě to není každodenní boj s papíry – to sice patří k práci, ale smysl v tom člověk hledá těžko :-) ale naopak, když cítím napojení, důvěru ze strany pěstounů i dětí. Hodně ze své práce čerpám i do osobního života, mou hlavní hodnotou jsou vztahy, vztahy s rodinou, s přáteli. Takže mě každé smysluplné setkání nabíjí, to že sdílíme, společně přemýšlíme nad věcmi a máme společné zážitky, cítíme se být pro sebe navzájem důležití. Vždycky mám radost, když mohu sama za sebe říct, že to byl kus dobře odvedené sociální práce, když pracujeme na nějaké potřebě ve spolupráci s dalšími zaangažovanými a každý může do případu vnést to, co může a to, co umí a vzejde z toho něco, co prostě člověk, ví, že se povedlo. To je nepřenositelný pocit, to se musí cítit někde hluboko uvnitř.

Jaká je situace v Ústeckém kraji – kolik dětí čeká na náhradní rodinu a kolik pěstounů chybí?

Neznáme přesná čísla pro tento rok. Z údajů ke konci minulého roku Krajský úřad ústeckého kraje uvádí 1 146 dětí v evidenci, pro které bylo jen v našem kraji vyhledáváno umístění do pěstounské péče. K tomu si lze odvodit přímou úměrou počet potřebných pěstounů. Pokud vycházíme z údajů o volných kapacitách pěstounů na přechodnou dobu žijících v našem kraji, tak k 30. září z celkového počtu 59 pěstounů na přechodnou dobu je volná kapacita pro umístění dalšího dítěte 0. Takže je zřejmé, že pěstounů, zejména dlouhodobých, je stále velký nedostatek. To nás vrací k otázce, proč se takto aktivně zapojujeme do propagace pěstounské péče. Snažíme se o zvyšování informovanosti laické i odborné veřejnosti o problematice náhradní rodinné péče a tím i zvyšování počtu žadatelů o náhradní rodinnou péči.

Co byste vzkázali lidem, kteří o pěstounství třeba zatím jen uvažují?

Jste na dobré cestě, samotná myšlenka je důležitá, protože myšlenka se může přetavit v čin. Zjišťujte si informace, sledujte tematické dokumentární pořady, např. Plné hnízdo a přijďte se o pěstounství pobavit. A hlavně, na pěstounství nikdy nejste sami. Rádi Vás uvidíme na některé z našich akcí. Jsme na facebooku Náhradní rodiny ústeckého kraje nebo www.nruk.cz. Děkujeme všem, komu není osud dětí lhostejný.