Daniel Dongres ze Žatce: desetiletý herec, který si užívá svět filmu

Je mu teprve deset let, ale před kamerou už má zkušenosti, které by leckdo nečekal. Daniel Dongres ze Žatce se objevil v reklamách, videoklipech i dvou filmech – ztvárnil malého Franze Kafku ve snímku Franz slavné režisérky Agnieszky Holland a Jardu v aktuálním rodinném filmu Cukrkandl. Nyní natáčí seriál. O tom, jak zvládá natáčení, co ho na filmování baví a koho ze štábu si oblíbil, mluví v rozhovoru plném dětské upřímnosti.

O hraní a natáčení

    • Pamatuješ si, kdy jsi poprvé stál před kamerou?

Jo, bylo to v lese, když jsem natáčel reklamu pro Kooperativu. To byla ta s tou kadibudkou.

    • Kolik ti bylo let?

To mi bylo osm.

    • Jak ses k herectví vlastně dostal?

Mamka našla na facebooku inzerát, že do nějaké agentury hledají kluka ve věku osm až deset let. Zeptala se mě, jestli bych to nechtěl zkusit, tak jsem to zkusil. Do agentury jsme se zaregistrovali a přišla nabídka na hraní v reklamě Kooperativy. Chtěl jsem a šel na casting. Z toho jsem postoupil do druhého kola na kamerovky, a ty jsem vyhrál a šel natáčet.

    • Co tě na natáčení nejvíc baví?

Parta a lidi okolo – natáčecí štáb a herci.

    • A je něco, co tě naopak moc nebaví?

Škola. To je takový můj slabší koníček.

    • To je mi jasné, ale myslela jsem, jestli tě něco štve na natáčení?

Čekání. A taky ranní vstávání. Někdy se natáčí třeba už od šesti ráno.

    • Čekání na co?

Třeba, když přijdu, řeknu jen co se stalo a pak zase odejdu a čekám, než ostatní herci dojedou svoje texty. Na to máme i značky. Řeknou, že mám přijít z jedné místnosti do druhý, kde je značka, na kterou si musím stoupnout, nebo je tam ještě značka, kde se musím zastavit.

A čeká se taky, když někdo zkazí záběr, neřekl něco správně, nebo že je špatný objektiv a musí se vyměnit. A nastavení kamer trvá taky hrozně dlouho.

    • V jakých filmech tě můžeme vidět? A co tam hraješ?

Začnu tím starším, a to je Franz. Tam hraju malýho Kafku. Jsem tam takovej ňouma. Novější film je film Cukrkandl, kde hraju postavu Jardy, který patří do party malých kluků, kteří se snaží hlavní hrdince pomoc a nakonec ten případ fakt vyřeší.

    • To je film, který teď běží v kinech, je to tak?

Jo, oba filmy jsou v kinech.

    • Byl ses na sebe v kině podívat?

Jo, byly i předpremiéry a premiéry.

    • Jaké to bylo hrát ve filmu Franz? A jaká byla spolupráce s režisérkou Agnieszkou Holland?

No, bylo to skvělý! Agnieszka je strašně fajn. Jestli bude točit další takové podobné filmy, tak by to bylo fakt dobrý.

    • A když to srovnáš, které natáčení tě bavilo víc? Franz nebo Cukrkandl?

Cukrkandl, protože tam byly děti a víc jsme si tam sedli jako parta. U Franze to bylo takové, že přijedete, odtočíte a jedete domů. Natáčel jsem v Praze a Kuřimi. Cukrkandl se ale natáčel na více místech – v Luhačovicích, v Bratislavě, Úštěku a takhle daleko, takže jsme tam i spali na hotelech se štábem. Víc jsme se viděli. U Franze jsem neměl ani žádného kamaráda, ale u Cukrkandlu jsem měl čtyři kamarády!

    • A Franz je spíš vážnější film a Cukrkandl byl větší legrace, že jo?

Je volnější. Franz není moc pro děti, řekl bych 16+.

    • V obou filmech jsi měl na sobě dobové kostýmy. Jak se v nich hrálo?

Dobře. Jsou pohodlný. Nevadí mi to.

V Cukrkandlu nám dali hned první natáčecí den kostýmy, ale řekli, že jsou nějaký moc čistý. Řekli nám, ať se vyválíme v trávě, aby se zašpinily, protože jsme hráli venkovský děti.

    • Stává se, že natáčíte třeba letní scény v zimě a naopak?

Když jsem natáčel scénu, kdy mě táta hodí do vody, venku bylo asi pět stupňů. A taky jsem třeba natáčel v červenci vánoční reklamu. To bylo strašný horko a já měl zimní bundu, šálu a rukavice. Nebo jsem natáčel videoklip proti domácímu násilí a bylo to uprostřed brdských lesů, byla hrozná zima a já měl na sobě jen mikinu. Točilo se v zimě a bylo určitě mínus! Do poslední chvíle jsem ale na sobě měl bundu a pak se řeklo ,,akce“ a já ji odhodil a šel na to.

    • Co tě nejvíc překvapilo na filmovém natáčení?

Že se to jede tolikrát.

    • Když třeba něco pokazíš?

Ne, i když se nic nepokazí. Jeden záběr se jede třeba dvacetkrát, aby se vybral ten nejlepší.

    • Byl jsi někdy nervózní před kamerou?

Ne. Já nejsem nervózní.

    • Ani když jsi natáčel poprvé?

Asi vás to překvapí, ale ne.

    • Musíš se texty učit dlouho, nebo ti to jde rychle?

No, záleží jak co. Třeba na jeden casting jsem se měl učit takovou šílenou větu, a to mi moc nešlo.

    • Jaká věta to byla?

,,To je sonifikátor biodat funguje na principu měření fluktuací mikroproudu vyskytujícího se na povrchu mycetálií konvertuje biologický procesy na něco jako hudbu.“

    • Ale ty si pořád tu větu pamatuješ! A stalo se ti, že jsi text zapomněl? Co jsi pak dělal?

Nestalo se mi to asi nikdy. Stalo se, že mi to vypadlo. Mám třeba na den čtyři obrazy a na každý se mám učit jiný věty. Když to spletu, řeknou, že nevadí, že to sjedeme ještě jednou. Pak to řeknu správně.

    • A jedeš to celé od začátku?

Ne, to mi třeba Saša Rašilov nahodí a já tu větu řeknu správně.

    • Máš nějakého oblíbeného herce nebo herečku, na koho se chceš podobat?

Já mám strašně rád Jiřího Lábuse. Nevím, prostě jsem si ho nějak oblíbil.

    • A s ním jsi někde hrál?

Jo, právě v tom Cukrkandlu. A herečku mám rád Terezu Rambu. Ta tam taky hrála.

    • Měl jsi s nimi nějaký záběr?

S Jiřím Lábusem bohužel ne, protože on hraje ducha a viděla ho pouze hlavní hrdinka Anička. Potkal jsem ho jen v karavanu. Ale s Terezou Rambou jsem hrál hodně. 

Polabí 2025 - Daniel Dongres, Saša Rašilov, Johana Matoušková, Václav Vydra, Mia Klimková v serálu Polabí - Foto Instagram Mia Klimková

O reklamách a pohádkách

    • Hraje se jinak ve filmu a v reklamě? Je v tom rozdíl?

U reklamy jste strašně krátkou dobu. Hned se s těmi lidmi loučíte. U filmu jste třeba měsíc. Dýl se vidíte.

    • Jak dlouho jsi tedy natáčel Franze a Cukrkandl?

Franze jsem natáčel osm dní a Cukrkandl jsem natáčel dvacet jedna dní.

    • Míváš šanci si někdy něco při natáčení sám vymyslet?

Teď natáčím seriál Polabí a tam je jim vlastně jedno, co řeknu. Musím říct tu větu, ale je jedno jak. Třeba si tam něco přidám. Když nemám žádný text, řeknou mi, ať si tam klidně něco řeknu.

    • Co je to za seriál? Co tam hraješ?

To je seriál, co teď běží na Primě. Vyměnili mě tam s jedním klukem. Hraju místo něj. Je to syn té hlavní dvojice – Saši Rašilova a Johany Matouškové. Budu tam od 35. dílu před Vánoci. 

O volném čase a koníčcích

    • Když zrovna netočíš, co nejradši děláš?

Když nenatáčím a mám volný víkend, což se stává málokdy, tak si pozvu kámoše, nebo hrajeme na zahradě fotbal. Taky rád hraju hry.

    • Hraješ fotbal – na jakém postu?

Nejradši mám útočníka, ale trenér mě někdy dá na pravý nebo levý křídlo nebo do záloh.

    • A kdyby sis měl vybrat: fotbal nebo herectví?

Herectví.

    • Co tě víc unaví? Když trénuješ fotbal nebo natáčení?

Trénink. Natáčení mě nabíjí.

    • Máš nějaký sportovní vzor?

Já fandím Spartě, takže Lukáš Haraslín a Ángelo Preciado. 

Cukrkandl (2025) - Daniel Dongres jako Jarda (vlevo) - Photo © Bio Illusion Jakub R. Špůr

O dramaťáku a škole

    • Chodíš taky do dramaťáku do žatecké ZUŠky – co vás tam učí?

Nacvičujeme divadelní hry nebo scénky, který si vymyslíme. Každý přihodí nápad, a když se chytne, napíše se scénář, na kterým se všichni podílíme.

Teď nacvičujeme Děti z Bullerbynu. Vystupovaly jsme i třeba několikrát s Machem a Šebestovou.

    • Jak dlouho chodíš do dramaťáku?

Čtyři roky.

    • Co na to říkají spolužáci, že hraješ ve filmech?

Nic.

    • Byli třeba na nějakém tvém filmu v kině?

Jo, my jsme udělali takovou sešlost, kdy jsme na promítání Cukrkandlu v Žatci pozvali asi třicet lidí a mezi nimi byli i moji kamarádi.

    • Pomáhá ti hraní i ve škole, třeba při čtení?

To ne, ale líp si pamatuju. Když jsem se učil text na Franze, trvalo mi to. A teď mi to jde líp. Ale ještě nejsem na té úrovni, jak přijde herec na scénu a řekne: ,,Jé, co točíme? Jo, tohle. Jo, dobrý. Už to umím.“.

    • A jak to máš vlastně se školou, když natáčíš několik dní?

Musím si to dodělat. I během natáčení třeba mezi obrazy musím dodělávat školu.

Na závěr

    • V čem by sis chtěl jednou zahrát? Je nějaká vysněná role?

Hlavní roli bych si chtěl zahrát.

    • A spíš záporáka, nebo dobráka?

Dobráka. Já když hraju nějakýho záporáka, tak se mi strašně smějou oči.

    • Máš nějaký herecký sen?

Až budu velkej, chtěl bych jít do Hollywoodu, ale uvidíme.

    • Co bys poradil dětem, které by taky chtěly hrát ve filmu?

Nebát se toho! Když se to nepovede, ať jdou do toho znovu a zkouší to. Ať chodí na dramaťák, kde je naučí líp hrát. Prostě to nevzdávat.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková