Na pozvání z Podbořan: koncert v Mariánských Lázních okouzlil

Večer plný krásných hlasů i hudebních momentů nabídl slavnostní koncert Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně, který se odehrál poslední březnový pátek večer ve Společenském domě Casino. Na pozvání hobojisty Kirilla Burdaleva jsem mohla být u toho – a znovu se přesvědčit, jak silný zážitek živá klasická hudba dokáže nabídnout.

Program večera s názvem Zlaté árie opery a operety byl doslova oslavou opery a operety. Pod taktovkou dirigenta Martina Peschíka zazněly slavné árie, duety i orchestrální skladby z děl, která si získávají publikum napříč generacemi. Návštěvníci si mohli vychutnat melodie z oper jako Rusalka, Tosca, Prodaná nevěsta či Traviata, ale i z oblíbených operet Cikánský baron, Země úsměvů nebo Čardášová princezna.

Výjimečný výkon předvedli sólisté Gabriela Kopperová-Čápová a Josef Moravec, kteří dokázali s lehkostí přenést emoce jednotlivých skladeb až do poslední řady sálu.

Samotný orchestr patří k nejstarším v Čechách – jeho historie sahá až do roku 1821 a je neodmyslitelně spjata s lázeňskou tradicí Mariánských Lázní. Dnes má za sebou nejen pravidelné symfonické a abonentní koncerty, ale i vystoupení na kolonádě či spolupráci s prestižními hudebními školami a sólisty z celé Evropy. Významnou součástí jeho činnosti je také dlouholetá vazba na Chopinův festival.

Pro mě ale měl koncert ještě osobnější rozměr. V orchestru už deset let působí Kirill Burdalev, který zároveň vyučuje hru na flétnu, klarinet, saxofon a hoboj v Základní umělecké škole Podbořany. Právě na jeho pozvání jsem do Mariánských Lázní přijela.

Zajímavé je, že tentokrát se představil hned na dva nástroje – hoboj i lesní roh. Většinu skladeb odehrál na hoboj, v několika pasážích pak usedl k anglickému rohu, jehož sametový zvuk vynikl zejména v árii „Měsíčku na nebi hlubokém“. Jak sám dodává, právě anglický roh je mu blízký – rád na něj hraje například Largo z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka, které patří k nejznámějším sólovým partům pro tento nástroj.

Když jsme spolu před devíti lety dělali rozhovor, vzpomínal na své začátky v orchestru: skloubit dvě zaměstnání nebylo jednoduché. Do Mariánských Lázní tehdy dojížděl z Podbořan nejprve vlakem, později si kvůli náročným přesunům udělal řidičský průkaz a začal jezdit autem. „Hraní v orchestru mě naplňuje, takhle jsem to chtěl,“ říkal tehdy. Dnes je zřejmé, že to byla správná volba.

Koncert potvrdil, že klasická hudba má stále své pevné místo a dokáže oslovit i dnešního posluchače. Spojení orchestru, výborných sólistů a nadčasového repertoáru vytvořilo atmosféru, která byla nejen slavnostní, ale především hluboce lidská.

A pro mě osobně to byl večer, který měl i rozměr setkání – s hudbou, která dojímá, a s lidmi, kteří jí dávají život. 

Foto: Alla Želinská

Foto: Jiří Pužej