Sokolí farma Skupiny ČEZ: Letos se do světa rozletí 22 mláďat

Sokolí farma Skupiny ČEZ: Letos se do světa rozletí 22 mláďat Sečteno, podtrženo a okroužkováno; sokolí budky umístěné na výškových stavbách Skupiny ČEZ tak může opustit 22 letošních sokolíků. Z 12 hnízdících párů jich v tomto roce bylo úspěšných sedm, a to hned třikrát se čtyřčaty. Dvakrát se na svět proklubala trojčata a dvakrát dvojčata. Tradičně přitom nezklamaly páry z komínů v Teplárně Trmice, bývalé výtopně ČEZ Teplárenské v Proboštově či Elektrárně Ledvice. Letos vůbec poprvé se k nim přidal s dvojčaty i pár z Elektrárny Poříčí. Jeden pár, a to z chladicí věže Paroplynového cyklu Počerady, se bohužel rozpadnul. Takzvaná Sokolí farma Skupiny ČEZ zahrnuje 12 lokalit, a to Dětmarovice, Dukovany, Ledvice, Mělník, Počerady, Poříčí, Proboštov, Prunéřov, Temelín, Třeboradice, Tušimice a Trmice.

„Je to pořád jako na houpačce, jednou tady, jindy tam. Sokol stěhovavý je ovšem dlouhověký druh a neúspěšná zahnízdění v jednotlivých letech jsou v této životní strategii běžná,“ konstatoval na úvod ornitolog Václav Beran, jinak také zoolog a kurátor sbírky Oblastního muzea v Ústí nad Labem a výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s. Velice ho přitom mrzí, že sokolí ikona Ledvík, v roce 2017 vůbec první okroužkované a pojmenované mládě ze „sokolí farmy“ Skupiny ČEZ, skončila doživotně v Záchranné stanici Falco Dolní Týnec. „Přišel někde k úrazu, měl zlomené křídlo a pošramocený pařát. Naštěstí byl objeven ještě živý, a tak se ho snad podaří i zachránit. Bohužel lítat už nebude.“ Nicméně jeho bavorská partnerka Rexa tím pro letošek osiřela, takže Paroplynový cyklus Počerady rovná se nula mláďat. Nebojím se, že by si nenašla nového partnera, ale pokud „uloví“ nějakého mlaďocha, tak pro jeho prvotní nezkušenost ani příští rok ještě s mláďaty moc nepočítám. Ale kdo ví…“

Ornitolog dále kvitoval, že se zadařilo sokolímu páru z ochozu komína v Elektrárně Poříčí. „Tady jsme na obsazení budky, kterou zatím obývaly jen poštolky, čekali dlouhých deset let. Stalo se tak vloni, ale pár, právě pro svou nezkušenost, ještě mláďata nedochoval, samice snesla pouze vejce. Letos už vyvedl dvojčata, bráchu se ségrou. Další dvojčata přišla na svět v Elektrárně Ledvice. Zde bylo zajímavé, že jedno z mláďat leželo na ochozu a bylo už nějakou dobu mrtvé. Podle mne ho z budky vyhodili sami rodiče, když zjistili, že je neduživé či nějak nemocné.“

Trojčata má pár z Elektrárny Tušimice a také z areálu Energotrans Třeboradice u Prahy. Tam se na ochoz komína vrátil pár po roční pauze. Vloni totiž nepřijal kvůli rekonstrukci komína dočasné přemístění budky na severní stěnu kotelny. I když se stále v areálu zdržoval, mladé nevyvedl.

Letos vůbec první kroužkovací štací ornitologa Berana byla Jaderná elektrárna Dukovany se čtyřčaty. „Jsou důkazem toho, že hnízdění může být úspěšné i po rozpadu původního dlouholetého páru. Také zde totiž nastaly před dvěma lety komplikace, když se první samice nevrátila z lovu a někde tudíž zahynula. Osiřelý samec sice nezvládl lovit a zároveň zahřívat vejce, ovšem brzy si našel novou partnerku. Již vloni pár vyvedl tři a letos dokonce čtyři mláďata.“ V budce na ochozu jednoho ze dvou ventilačních komínů se tak již od roku 2020 podařilo sokolům vysedět 18 mláďat. Jaderná elektrárna Temelín ovšem zůstává za stejné období na loňském čísle šest. „Letos bylo v budce jen jedno neporušené vejce, buď bylo zastydlé nebo neoplozené,“ doplnil ornitolog.

Další nic pak letos patří elektrárnám Dětmarovice, Prunéřov a Mělník (dnes Teplárna Energotrans). Podle Václava Berana se v těchto lokalitách sokolí páry vyskytovaly, ale jimi obsazené budky zely prázdnotou. Respektive byly bez vajec. Velkou záhadou je přitom pro ornitologa „mělnický“ pár. Zde dvakrát za sebou samice tvrdojšívě zahřívala bez výsledku vejce až do konce května. Letos už byla budka bez vajec. „Opravdu nevím, k jakému zlomu tam došlo. Všeobecně u všech letos neúspěšných párů se však domnívám, že vždy jeden z nich, možná i oba, již ve svému postarším věku nemá takový sexuální apetit jako dřív, možná je už i neplodný. Bude to tedy časem o generační obměně. Může se stát to, že jeden z partnerů si najde nový mladší protějšek, nebo dojde, až ji objeví, k souboji o budku mezi novým a starým párem. A tím jsme vlastně opět na začátku – koloběh života řízený přírodou je nemilosrdný,“ uzavírá Václav Beran.

Od počátku 21. století, kdy se sokolí populace začala vzpamatovávat z předchozího nadměrného používání pesticidů v zemědělství, čímž se ocitla na hranici vyhubení (v 70. a ještě i v 80. letech 20. století nebyl na území tehdejšího Československa zaznamenán žádný hnízdící pár), se z původních 25 v České republice nově evidovaných hnízdících párů zvýšil do roku 2011 jejich počet zhruba na 70. V současné době jich je už více než 140, a to i díky sokolíkům, kteří se vyklubali na svět na výškových stavbách Skupiny ČEZ. Spolupráce energetiků s ornitology z ALKA Wildlife začala již v roce 2011, kdy byla instalována vůbec první hliníková budka na výškových průmyslových stavbách v ČR na ochozu chladicí věže v Elektrárně Tušimice. Od té doby bylo na výškových stavbách ČEZ vyvedeno minimálně 206 mláďat. Letos k nim přibude dalších 22.

Takzvaná Sokolí farma Skupiny ČEZ zahrnuje 12 lokalit, a to Dětmarovice, Dukovany, Ledvice, Mělník, Počerady, Poříčí, Proboštov, Prunéřov, Temelín, Třeboradice, Tušimice a Trmice. Pochopitelně ne vždy jsou v daném roce všechna zahnízdění úspěšná, navíc každoroční počet mláďat byl odvislý i podle toho, kolik lokalit (přibývaly postupně) bylo zrovna osazeno sokolími budkami. Sledování „energetických“ sokolích párů ornitology z ALKA Wildlife finančně podporuje Skupina ČEZ prostřednictvím Nadace ČEZ v rámci grantu Podpora regionů. V období 2015 – 2025 se jednalo o celkem 2 295 000 korun na případný nákup fotopastí, budek, speciální optiky, cestovní náklady a podobně.