Čtyři strakáči vyrazili do světa

Nyní se jí podařilo odchovat první čtyři „strakatá“ štěňata a vyslala je dobývat svět. Krasavice Auda zamířila k novým majitelům do Brna, baviče Alibabu neboli Alíka si vybrali v Ústí nad Labem, výstavní talent Alby šel do Slanýho a klučinu Aldu si dali pod stromeček u Náchoda.

Celý příběh ale nebyl bez komplikací. První pokusy o krytí 3,5 leté feny Bely z Luční ulice se nezdařily. Jeden z „nápadníků“ se jí nezamlouval a při druhém připuštění už bylo po ovulaci. Nakonec se úkolu se ctí zhostil až zkušený desetiletý pes jménem Cvrček z Kraje krkavce, který pochází ještě z původní ústavní linie Horákova laboratorního psa. „je to nejlepší varianta, protože když se strakáč dožije deseti let, je to známka toho, že má zdravé geny a není nositelem  genetických vad,“ dává nahlédnout do  plemenné psí kuchyně Vychytilová. Problémy ovšem nastaly s porodem, který pro zdravotní potíže musel proběhout císařským řezem až v Postoloprtech.

Další krytí může fenka absolvovat nejdříve na jaře 2014 a za svůj život může vrhnout maximálně 21 štěňat, naposledy ve věku 7 let. Nikdy se nesmí opakovat krytí stejným psem. Strakatí „voříšci s rodokmenem“ jsou živí a přátelští psi a takové valstnosti mívají podle chovatelky z Krásného Dvora i jejich majitelé. Jsou aktivní, zakládají občanská sdružení, propagují ryze české plemeno, setkávají se, pořádají hromadné regionální procházky (v červnu by měla proběhnout i v krásném Dvoře)… „Záchrana plemene je fajn, ale nejlepší na tom jsou lidi okolo. Jsou fajn, prostě strakatí lidi,“ usmívá se Vychytilová. Pouze by přivítala více spřízněných duší v okrese Louny, podle dostupných informací zde chovají strakáče jen v Holedeči.  Českých strakatých půs je v ČR čipovaných okolo 1400 jedinců, ale chovných je evidováno je něco okolo stovky.