Tomáš cestu ke stolnímu fotbálku našel na střední škole, s desítkami dalších hraje ligovou soutěž, je kapitánem české reprezenta

Fotbálek jsem začal hrát jako středoškolák ve Sklípku, v hospodě naproti lounskému gymnáziu, které jsem navštěvoval. Docela nám to s kamarádem šlo. Jednou tam přijela firma Nordcup, udělala turnaj a nábor. Domluvili jsme se a udělali družstvo, jmenovali jsme se Sklípkani Louny. Od té doby hrajeme.

Kolik lidí a týmů v Lounech fotbálek hraje? V jaké soutěži je můžeme nyní vidět a s kolika soupeři?

V severních Čechách se nyní hraje pod hlavičkou Foosball severní Čechy 1. Liga FSČ. Minimální počet hráčů do ligové soutěže jsou čtyři. Hraje se systémem doma-venku. Začíná se v září, končí v květnu. Na konci sezóny na posledním krajském turnaji proběhne vyhlášení ligové soutěže a předání cen a trofejí. Z Loun hrají tři týmy – Brooklyn Louny, Soudek Louny a Havrani Louny. Celkem ligu hraje dvanáct týmů, jsou z Mostu, Bíliny, Duchcova či Bečova. V lize hraje přibližně sto lidí. V Lounech kolem pětadvaceti.

Jednou měsíčně se koná velký turnaj. Sejdou se všichni hráči fotbálku a hrají sami za sebe. Těchto turnajů je deset, na konci je určen vítěz. Ligovým hracím dnem je neděle v pět hodin odpoledne. Vedle ligy se také hraje ligový pohár, družstva se losují z jednoho koše, kdo prohraje, vypadává. Systém hry je na dva vítězné do šesti vstřelených gólů. V ligovém zápase se hraje podle určitého klíče a her v ligovém zápase je deset. V průběhu soutěže se sbírají body, vítězí nejlepší.

Jedná se o druhý ročník Leonhart ligy pod hlavičkou Foosball Severní Čechy. Ligu jsme založili s Honzou Pátkem z Mostu a Lukášem Raisem z Bíliny. Jako aktivní hráči máme přehled, hlubší vztah ke hře a snažíme se foosball dělat (na rozdíl od našeho předchůdce) co nejlépe. Druhý ročník ligy je za půlkou, žádné problémy zatím nenastaly, na krajské poháry chodí dost dvojic, takže vládne zatím spokojenost. Uvidíme, na konci sezóny. Stoly jsou všechny stejné, jsou stabilnější a hra na nich je dle mého názoru i o něco zábavnější, než na stolech, na kterých se hrálo dříve.

Mezinárodní federace stolního fotbalu uznává pět stolů. Nyní hrajeme na stolech Leonhart německé výroby, který je jedním z nich.

Stolní fotbal se hraje po celém světě a má jit velkou tradici. Jeho vznik je směřován tuším do Francie, kde po první světové válce fungoval v rámci rehabilitace rukou. Jedním z nejstarších výrobců stolního fotbalu byla švýcarská firma Kicker. Poté se tato hra velmi rychle rozšířila především do Německa a Belgie, kde byla v roce 1950 založena foosballová liga. Roku 1976 vznikla Evropská unie stolního fotbalu (ETSU) a v roce 1998 byla založena Česká foosbalová organizace, která je dnes členem Mezinárodní fotbálkové asociace (ITSF). V dubnu 1999 se v Praze konalo první mistrovství ČR.

Jednou do roka se koná mistrovství světa na každém mezinárodně uznávaném stole. Jednou za dva roky je pořádán World Cup, který se hraje na všech uznaných stolech najednou a střídá se u nich. Mistrovství světa na Leonhartech se v roce 2015 zúčastnilo přes padesát hráčů z naší republiky.

V Lounech máme klubovnu, kde se scházíme a mají do ní přístup jen hráči. Trénuje se pravidelně každý čtvrtek. Hráči se tu scházejí a hrají mezi sebou. Někdo trénuje sám. Při tréninku ve dvojicích je to jiné, protihráči vám hru znepříjemňují, naučíte se taktiku, do hlavy se vám ukládají obrazce a vše máte časem zautomatizované.

Za českou reprezentaci hraji střídavě od roku 2012, přes rok jsem jejím kapitánem. V žebříčku hráčů České republiky jsem byl nejlépe na třetím místě. Hrál jsem v Paříži, Lucemburku, Turíně i v Berlíně. Každý turnaj byla jiná zkušenost.

Já raději trénuji sám. Podle mě je to nejlepší. Tréninkem získávám jistotu do ruky a trénuji jednotlivé střely, či přihrávky.

Základními jsou „stahovačka“, „snake“ a „pinshot“ plus kombinace na útočné řadě. Dříve jsem hrál stahovačku, ale odneslo to moje rameno a ta střela patrně nedosahovala zdaleka kvality, jako můj nynější snake. Byl jsem s ním docela rychle úspěšný, i když se mi kamarád z bývalého týmu František Mildorf pořád smál, že to skoro neletí a že nechápe, jak tím můžu dávat góly. Snake je dle mě strašně jednoduchý. Je to střela, u které se nejrychleji naučíte trefovat celé spektrum brány, což je třeba u stahovačky dle mě mnohem obtížnější. Pořád vymýšlím nové způsoby jeho zahrávání, je jich kupodivu strašně moc a na každého soupeře platí něco jiného. Pro začátečníky bych uvedl pouze to, že se snake skládá ze dvou pohybů. Ve chvíli, kdy tohle pochopí, bude pro ně snake mnohem jednodušší a určitě se ho naučí dříve než jinou střelu.

Ze svých úspěchů bych vyzdvihl Mistra republiky v Mixech a 2ballu (s Pavlínou Bartošovou, která také pochází z Loun a Janem Kovaříkem – dle mě nejlepším hráčem v ČR, ale názory se liší), vícemistra Czech Open s Janem Zavoralem a vícemistra republiky v jednotlivcích a minulý rok také vysněného titulu na mistrovství republiky družstev s týmem Rosengart. Dost si také cením jednoho ligového titulu v Ústeckém kraji, kdy jsme za sebou nechali Bečov. Vedle tradičních bratrů Kačerů a Lukáše Krampery tam hrál i Miroslav Šianský, což se v mých očích zdálo jako neporazitelný tým v soutěži hrané čtyřkolově. V neposlední řadě bych chtěl zmínit vítězství s Alenou Švédovou na krajském poháru v Bílině, z toho jsem měl opravdu velkou radost.

Pořádání turnajů nabízí zcela jiný pohled na hru. Jsou to starosti a množství času, který musím věnovat přípravě, shánění potřebných věcí, jako pohárů a medailí či zvukové aparatury. Pro turnaje je potřeba více stolů, které v hernách nejsou, proto musíme zajistit jejich dovoz. Přímo na turnaji dohlížíte na jeho průběh, aby byly průtahy co nejmenší a vše šlo dle časového harmonogramu. Nejraději mám dekorování vítězů a předávání cen pro ty nejlepší.

Hra je náročná v obou oblastech, není to jen takové pinkání míčkem na stole. Psychicky je hra velice náročná, a to hlavně na vyšších úrovních. Musíte během zápasu rychle přemýšlet, vyhrávat psychologické souboje a číst taktiku soupeře, nebo ho naopak zmást tak, aby udělal chybu. Fyzická náročnost souvisí zvlášť s dlouhým stáním. Musíte být dobře připraveni, vydržet stát dlouhou dobu a mít třeba i dobrou obuv. Trpí také zápěstí a ramena. Důležité je také to, že se u hry nesmí mluvit, dovoleno to je pouze při přerušení (vstřelená branka, oddechový čas).

Na vyšší úrovni ano, dokonce dva. Jeden rozhodčí hlídá čas (na každé tyči je časový limit pro odehrání míčku), druhý fauly a nesportovní chování či vyrušování u hry.

Na krajské úrovni, kterou hrajeme, je oblečení na každém hráči. Na větších turnajích, a samozřejmě na republikových, je předepsaný dress code, tzn. sportovní oblečení. Národní týmy nastupují samozřejmě ve stejnokroji.

Už jsem uvažoval, že skončím, ale zůstal jsem. Především kvůli lidem, kteří jsou moji druhou rodinou. Když je potřeba, podržíme jeden druhého. Rozhodl jsem se, že budu hrát, dokud to půjde.

Ve městě jsme již vychovali asi deset hráčů. Říkají mi tady táta fotbálku (úsměv). Nové hráče se snažíme vést a pomáhat jim. Každý se od toho druhého může něco naučit. Noví hráči jsou samozřejmě stále vítáni. Je jedno, kolik jim je let, či jaký styl hry si zvolí, když ho budou hrát dobře, bude se jim dařit. Na krajských turnajích si mohou přijít zahrát i amatérští hráči, vyzkoušet si fotbálek a třeba u něj zůstanou. Další turnaj v Lounech, a to jen pro Lounské, bude v březnu. Loni se ho zúčastnilo necelých třicet hráčů.