Slavoj slaví osmdesát let od svého založení

Historie žateckého fotbalu sahá do dvacátých a třicátých let minulého století. Po první světové válce daroval svůj pozemek u řeky žatecký podnikatel s chmelem pan Mercel  pro výstavbu stadionu. V roce 1922 byl založen klub SK Žatec a začala výstavba stadionu pro tehdejší německý klub DSV. V roce 1928 byl stadion slavnostně otevřen. Už v třicátých letech se zde hrál zásluhou tehdy amatérského mužstva vynikající fotbal. Na toto hřiště se klub přestěhoval ze škvárového hřiště, které leželo v místech, kde dnes stojí nová část nemocnice. Největší slávu zažil klub ve třicátých letech. Paralelně s klubem DSV hrál v Žatci i další klub – SK Lučan Žatec, který byl založen 10. března 1936. Ten však hrával na hřišti nedaleko Šroubárny Žatec. Po druhé světové válce v roce 1945 přešel žatecký fotbalový klub pod národní správu. Na konci války si z hřiště u Ohře udělali ruští vojáci vojenský prostor. Hřiště předali v hrozném stavu. Travnatá plocha byla pryč, všude samé bláto a louže. Pod národní správou byl Lučan Žatec tři roky. Pak se zde konečně začal hrát znovu fotbal a to pod názvem Lučan Žatec.

Jsme pomalu v polovině roku, gró oslav však směřujeme spíše k závěru roku. Pořádáme ale nyní také několik akcí – turnajů v různých kategoriích, aby to výročí vešlo u lidí do povědomí. Před asi třemi týdny jsme k výročí pořádali třeba turnaj přípravek, kterého se zúčastnilo čtrnáct týmů. Plánujeme turnaj mladších žáků na 26. června a na 25. června turnaj starých gard veteránů. Další akcí bude 15. června Fotbalový šikula mládeže, což jsou dovednostní soutěže pro naše děti a rodinné příslušníky. Chtěli bychom před zahájením sezóny udělat tzv. turnaj čtyř. Na podzim plánujeme řadu halových turnajů. Stejně jako každý rok i letos proběhne vyhlášení ankety Fotbalista roku, její vyhlášení bychom chtěli spojit se sportovním plesem či společenským večerem k osmdesátinám klubu, kde by byl i nějaký doprovodný program. Záleží, kolik se nám na to povede sehnat financí. Přemýšlíme také, že bychom v závěru roku udělali poslední kop 2016 spojený s osmdesátinami Slavoje na hřišti s umělou trávou. Uvidíme, koho se nám podaří sehnat za soupeře.

Nechali jsme k výročí udělat kalendář s osmdesátkou, vlajky, aromatické visačky do aut, minidresíky, půllitry, které si veřejnost může pořídit. Ještě vymýšlíme další např. přívěsky, apod.

Přemýšlíme, že bychom pro ně uspořádali nějakou akci na podzim ještě před začátkem sezóny. Pozvali bychom třeba na přátelské utkání nějakého soupeře se zvučným jménem. Plánujeme však ještě jednu speciální akci. Fotbalem vždy trpí druhé polovičky. Proto bychom chtěli pro rodinné příslušnice na podzim uspořádat zájezd na muzikál do Prahy a poděkovat jim touto cestou.

Na vyhlášení Fotbalisty roku určitě ano, jestli ale pozveme někoho třeba na čestný výkop na nějaké utkání, ještě uvidíme.

Většina bývalých hráčů, kteří jsou nějakým způsobem dostupní, se nám tady pravidelně objevuje. Uspořádáme pro ně turnaj starých gard. Někteří se ale různě odstěhovali, nemáme na ně kontakt, budeme se ale i tak snažit obeslat jich co nejvíce. Vybídneme je k přihlášení se také na našich webových stránkách, doufáme, že by se nám díky tomu mohli ozvat i bývalí hráči, na které nemáme kontakt.

Do nějakých velkých soutěží to asi přímo nikdo z odchovanců Slavoje nedotáhl. Kdybych ale měl jmenovat, kdo to dotáhl nejdál, tak zmíním, že v přípravkách tady začínal třeba Jarda Zmrhal, současný hráč Slavie Praha a reprezentant. Kdysi tady začínal také Jarda Sulovský, který hrával ve Spartě a skončil ze zdravotních důvodů. V průběhu let si samozřejmě ve Slavoji zahrála řada ligových hráčů, ale to nebyli přímo odchovanci oddílu, nezačínali tu jako děti.

Za Slavoj hrál třeba Aleš Pikl, Zdeněk Svoboda, současný asistent ve Spartě a reprezentace trenére Vrby, Michal Horňák, člen stříbrného týmu z Mistrovství Evropy v Anglii. Místní si určitě vzpomenou také na bratry Jakubovy, Čížka a Martina Frýdka, který tady působil jako trenér v divizní soutěži.

V systému FAČR má Slavoj registrováno něco okolo sedmi set členů, mezi nimi jsou ti, co jsou sice registrováni, ale nehrají, nebo hrají někde jinde. V databázi aktivních členů jich k dnešnímu dni máme 273. Máme deset týmů, před rokem jsme zrušili tým mužů C. Máme A tým mužů, který hraje krajskou soutěž, B tým, který hraje B třídu. Týmy starších a mladších žáků hrají krajský přebor, dorostenci 1. A třídu. Máme tři přípravky v okresních soutěžích a družstvo veteránů. Pravidelně děláme nábory malých fotbalistů, kteří se postupně zařazují do jednotlivých soutěží.

Celá společnost v dnešní době prochází určitými přeměnami. Dříve se fotbal nabízel jako základní sportovní aktivita pro kluky, v dnešní době jich je velké množství. Samozřejmě, že to ubralo řadu potenciálních hráčů, kteří se tak věnují jiným sportům. Máme ale i některé kluky, kteří zároveň hrají fotbal a třeba k němu florbal a stíhají oba sporty. Fotbalistům v rámci našeho klubu nabízíme dost, ne všichni to ale využívají a ne všichni si toho váží. Přes týden máme třeba hojnou účast dětí na přípravě a na trénincích. Někdy to skoro vypadá, že přes týden fungujeme jako hlídání pro děti. Přijdou ale víkendy a rodiče s nimi odjíždí na výlety a na chaty a my pak v sobotu a neděli máme problém naplnit mistrovské soutěže. Některé roky jsme měli málo dětí v týmech, teď se ale situace zlepšuje a jsou zase silnější ročníky a dětí nám přibývá.

Po rozsáhlých jednáních a překonání překážek jsme začali stavět hřiště s umělou trávou – získali jsme z ministerstva školství dotaci na jeho vybudování ve výši 70%, 30 % tvořila finanční spoluúčast města. Měli jsme přislíbenu i dotaci na vybudování osvětlení, kterou jsme ale nakonec nedostali. Kvůli tomu, že zde nebylo osvětlení, tak nás to omezovalo v zimní činnosti a přípravě, protože jsme museli v 16 hodin na hřišti končit, protože padla tma. Podařilo se nám ale v těchto dnech dotaci od ministerstva školství získat, takže v letošním zimní sezóně už bychom osvětlení měli mít. Chtěli bychom také oplotit tréninkové hřiště, které se nachází přes řeku vedle hřiště s umělou trávou, protože nám na něj chodí lidé venčit psy, jezdí na koních či motorkách a tím na něm ničí trávu a povrch. Po oplocení bychom na něm měli další tréninkovou plochu, mohly by se tam hrát i některé přípravné zápasy. Ulevili bychom tím i hlavnímu hřišti.

Ano, tribuna byla na základě zprávy statika zbourána a zlikvidována. Mysleli jsme si, že když se město pustí do její demolice, že za ni přijde nějaká náhrada. Pokud prší, tak řada diváků na zápas ani nedorazí, protože ví, že se nemá kam schovat. Podobně je tomu, když panuje horko a praží sluníčko. Spousta lidí nám to, že není tribuna, hodně vyčítá. Několikrát jsme výstavbu nové tribuny na městě urgovali. Z výběrového řízení vzešel projekt za 12,5 milionu korun, který je ve své podobě naprosto nesmyslný. Nikdo z města nás ani nekontaktoval, jak bychom si to my představovali. Návrh samozřejmě v zastupitelstvu neprošel. My sami jsme nechali na naše náklady zpracovat tři možné varianty v hodnotě asi čtyř milionů korun, které jsou vzhledem k naší divácké základně a soutěžím, které hrajeme, dostačující. Kvůli tomu, že nemáme tribunu, nemůžeme pořádat žádné atraktivní soutěže a utkání jako např. finále krajského poháru, které by tady krajský aparát rád pořádal. Zbouráním tribuny byl také demontován celý systém rozhlasového zařízení, což nám také dělá problém, protože jedem tzv. na jeden repráček. Dále nás tíží samotná hlavní budova, kde máme čtyři šatny, do objektu zatéká, není odizolovaný, odpadávají dlaždice a zatéká do něj. Ve špatném stavu je také restaurace Chaloupka a její terasa. Počínaje elektrikou, vzhledem apod.

Je doba, kdy by neměly být, jak se říká, velké oči, ale mělo by se vycházet z možností klubu. Určitě bychom chtěli dotáhnout zmíněné problémy a celý areál do určité podoby a úrovně. Nadále chceme pokračovat v práci s mládeží, abychom si vychovali mladé fotbalisty, jak pro vyšší soutěže, tak hlavně pro náš klub. Současně si myslíme, že pro město velikosti Žatce je jakýmsi pomyslným stropem divize, rádi bychom ji zase hráli.

Já bych klubu přál hlavně, aby se mu dařilo z pozice výsledků a dokázala se zúročit práce, která není jednoduchá. Přál bych si, aby sem zavítalo více fanoušků, aby měli možnost vidět, atraktivní soupeře a byl jim nabídnutý kvalitní sportovní zážitek a příjemné prostředí. Přáli bychom klubu příznivce zapálené pro fotbal. Spousta lidí si myslí, že sponzorů je jako hub po dešti, ale opak je pravdou. Sponzorů je málo, v poslední době jich bohužel ubylo. Město přispívá na činnost mládeže a dává nám 75% nákladů na energie. Zbytek financí si musíme sehnat sami. Proto bych klubu přál, aby se mu podařilo získat další sponzory.

Sekretář garantuje, zařizuje a organizuje celý život v klubu. Vyřizuje veškerou agendu, chod a materiální zajištění klubu včetně přípravy soutěží a jejich administrativy, smlouvy na praní prádla, autobusovou dopravu, řešení financí s městem, práce s trenéry apod. V neposlední řadě je sekretář hromosvodem všech věcí, které se nepovedou.

Začínal jsem v devíti letech za doby legendárního trenéra Kindla v žákovském družstvu Slavoje. Od žáků jsem přešel do dorostu. Pak jsem nastoupil vojenskou základní službu v Michalovcích, pak jsem přešel do fotbalové Dukly Janovice. Po vojně jsem se vrátil zpátky do Žatce a zapojil se do dospělého fotbalu, odehrál jsem také nějaké zápasy v krajském přeboru. S aktivním fotbalem jsem musel skončit poměrně brzy – asi v roce 1986. Mám za sebou čtyři operace kolene, doktoři mi vystavili zákaz sportovní činnosti. Pracovně jsem potom asi na třicet let odešel na Mostecko a místní fotbal jsem sledoval dál jako fanoušek. V té době jsem dělal předsedu krajského štábu sálového fotbalu futsal. Mezitím jsem byl také jmenovaný nejprve asistentem a poté vedoucím fotbalové reprezentace České reprezentace. Absolvoval jsem tak čtyři mistrovství světa, byl jsem v Paraguayi, Mexiku, Argentině a Brazílii. V roce 1999 jsem pracovně skončil na Mostecku a vrátil jsem se zpátky do Žatce a zapojil se do bafuňářství.

Letos to je desátý rok, co dělám sekretáře. Díky tomu jsem mohl zůstat u fotbalu, i když jsem už sám aktivně sportovat ze zdravotních důvodů nemohl.

Mám dvě dcery, ty samozřejmě fotbal nehrají. Mám ale už dva vnuky, mají pět a sedm let, oba jsou v naší fotbalové přípravce. Je to příjemný pocit, jsem hrdý, že tady jsou a že začínají ve stejném klubu jako kdysi já. V rodině se i díky tomu hodně diskutuje o fotbale, mladší dcera nám i v klubu aktivně pomáhá, starší se o fotbal zajímá díky synům. Moje žena na nás čeká doma, až se všichni z toho fotbalu vrátíme.

V současné době jsme na špici A třídy v dorostu, někteří kluci však mají i na to, abychom na tom byli i líp. Žáci hrají krajský přebor, drží se v horní polovině soutěže. B tým mužů se pohybuje ve spodní části tabulky, často v něm nastupují i dorostenci. A týmu se po sestupu z divize, což bylo naše nešťastné období, obměnilo družstvo a přišel nový trenér. Máme v něm 95% našich vlastních odchovanců. Po vlažném začátku si kluci vedou dobře a v současné době kontaktují čelo tabulky.