Ocúny kvetou první a nikoliv poslední

Rakovník – Botanická zahrada Střední zemědělské školy v Rakovníku se rozkládá na ploše 1,43 ha téměř v centru města, nedaleko od vlakového nádraží i centrálního náměstí. Krátká procházka se nabízí pro místní obyvatele jako únik do podmanivého světa přírody, ale přesto láká spíše turisty než místní. „Daleko víc sem najdou cestu lidé zvenku než rakovničtí,“ říká Václav Laňka, biolog, který se botanické zahradě věnuje. „Zahrada se zakládala již v roce 1963 a již od počátku to byla školní zahrada,“ dodává. 

„ Pěstovalo se tu obilí, kedlubny, ovoce, rybízy a podobně. Po sametové revoluci ale došlo k tomu, že škola přestala mít ovocnářské a zelinářské předměty, a tady byly pusté plochy, tak jsme zahradu trochu předělali jako botanickou.“ Výčet rostlin, které zde lze najít, by byl dlouhý a pestrý, ale Václav Laňka si nejvíce cení celkem 460 políček botanického systému. „S botanickým systémem se nesetkáte v této republice v tomto rozměru nikde,“ říká. „Velké botanické zahrady, které ho dřív měly, ho časem zrušily pro obrovskou pracnost. Na políčka o rozměru metr krát metr se nedá jít s rýčem a hráběmi, musíte rukama.  Botanický systém je proto podle mě to nejúžasnější, co tahle zahrada má. Sejeme tu například i plevele. Jedna starší paní nám kvůli tomu dokonce přišla poděkovat. Říkala: Já celý život doma na zahrádce pleju rostlinu, úporný plevel, nevím, jak se to jmenuje, říkám tomu sajrajt, a teď už vím, že je to bršlice kozí noha, a už tomu mohu nadávat pravým jménem. I kvůli tomu má botanický systém svůj význam.“ Ačkoliv nejkrásnější je botanická zahrada, jako všechny jiné zahrady na jaře a v brzkém létě, i nyní na podzim je na co se dívat. „V současné době kvetou ocúny – ty jsou dost zajímavé proto, že se o nich říká, že jsou nejpozdější květina, ale není to pravda – ona je to květina nejprvnější,“ vysvětluje Václav Laňka. „Ona kalendářní rok předbíhá. Je to jedovatá rostlina, má dost prudký jed, který se navíc používá ke štěpení buněk v genetickém inženýrství. Ocún podzimní roste běžně na našich loukách, kvete na podzim, ale listy vyrůstají na jaře a vypadají jako takový divoký tulipán.“ Václav Laňka o rostliny v botanické zahradě nejen pečuje, ale také za nimi cestuje po světě – a to po celý život. Dříve cestoval do tropů, zejména na Kubu a do Vietnamu, ale protože nemají v botanické zahradě žádné skleníky, specializuje se nyní spíše na oblast kolem Středomoří. Když se u nás zasadí maličko hlouběji a na zimu zakryjí listím, tak se tu udrží,“ pochvaluje si.