Glosa Pavla Macáka: Dostal jsem "befel"

Předem se omlouvám všem čtenářům. Na této straně totiž měl být otištěn článek o jedné velice nepříjemné události, která se stala v jedné nejmenované škole, v jednom nejmenovaném městysu v lounském regionu. Stalo se to, že těsně před koncem prázdnin zde praskla na jedné z toalet v prvním patře budovy voda a potopa, která následovala, značně znepříjemnila zaměstnancům školy začátek školního roku. Nejen, že museli zachraňovat, co voda nezničila, ale museli bez ohledu na to, zda jsou učitelé, či ostatní pracovníci, pomoci odstranit následky této nečekané havárie.

Vše, včetně následné organizace vyučování, zvládla škola na jedničku. Zádrhel je v tom, že po zjištění všech podkladů jsem si nakonec připadal, jak za hluboké totality, kdy vládla bolševická cenzura. „O tom vám zakazuji psát!“ Dostal jsem „befel“ od vedení radnice. Na otázku: Proč?, jsem logickou odpověď nedostal. Připomnělo mi to doby, kdy jsme se například o důlním neštěstí dozvěděli nejprve ze Svobodné Evropy a teprve po několika dnech, když už to bylo veřejným tajemstvím a soudruzi to neudrželi, v našem tisku. Mám pocit, že tyto časy jsou už dávno za námi. A tak jen uvažuji, že kdyby podobná cenzura v jednom nejmenovaném městysu vládla před tisíci roky, asi bychom se nikdy nedověděli o tom, že tady Olda potkal Boženu.