Mě snad šálí sluch i zrak

S dobou se mění leccos; móda, vkus, životní postoje i hodnoty, charaktery i výchovné procesy školní či rodinné, avšak morálka a slušné chování jsou tím, co by mělo zůstávat zachováno, ať je rok jaký chce. My, děti 80. a 90. let, jsme také nebyly kdoví jak poslušnými a ukázkovými dětičkami a posléze puberťáky (pardon, dnes se říká adolescent), ale téměř jediným neslušným výrazem, který „frčel“ bylo: Ty vole…Také jsme chodili kouřit, ale na tajňáka, také jsme nechtěli respektovat starší, je to vždycky stejné. Ale co je možné vidět a slyšet nyní, to už mi uši a oči vážně neberou. Nejen, že už nerozeznáte děvče od kluka díky těm všem uni-sex hadrům, ale to, co se z jejich pusinek line, byste čekali tak v kriminále. Veřejně se kouří a cokoli, dialogy jsou prošpikovány přirozeními, toho i toho druhu, tak lehce, jako by tam odjakživa patřila a nikdy se nad nimi nikdo nepohoršoval a život je jedna bezstarostná flákárna. Ale pozor, je to přece normální, dneska tak žijou přece všichni! Nejsem žádný puritán, ani nevrlá zapšklá paní v letech okřikující dnešní mládež, ale asi se nadobro budeme muset smířit s tím, že dívky už možná nikdy nebudou něžná stvoření s dobrými mravy a kluci těmi věčnými chuligány v tom dobrém slova smyslu… Ivana Žáčková