Pro pár ušetřených vteřin a kaček…

Již přes rok bychom měli být „reflexně označeni“. Pro své bezpečí, pro klid, abychom se stali viditelnými. Ať už je nám šedesát a jdeme třeba do vedlejší vísky na nákup, nebo je nám deset a jdeme do školy. Nic proti ničemu, bezpečnost na prvním místě! Ale pokud se máme označovat my – neřidiči, nebylo by jistě od věci dle zákona nařídit i řidičům jisté opatření tohoto druhu. Už na dálku bychom měli my – pěší a ostatní přehled, s kým že máme tu čest. Proč by i oni nemohli být „označeni“? Takové reflexní označení dle vzoru taxi, připevněné na vozidle na viditelném místě by nám dalo na srozuměnou, zda se k nám blíží řidič „šnek“, jedoucí pomalu, řidič jedoucí rychle, ale bezpečně (to bychom mohli být i eventuelně klidní), anebo řidič – bezohledné prase, jedoucí rychle, nebezpečně a my bychom se měli bát a klidit se mu z cesty. Přidejme k tomu ještě kupř. reflexní vestu s těmito upřesňujícími údaji, kterou by musel mít každý řidič na sobě, opustil-li by vozidlo, a máme v tom všichni jasno.

A když svoji vizi posunu ještě dále, protože pokrok i technologie se ženou kupředu neuvěřitelně rychle, což takhle naše vědomí a momentální psychický stav propojit s těmi moderními – chytrými vozy. I řidič – kliďas má perné dny i flegmatik občas bouchne, a tak bychom si už na dálku mohli na svítícím panelu vidět třeba větu: „Mám toho dnes moc, jsem pod tlakem a ve stresu, musím jet rychle.“ Motorizovaný provoz stoupl během několika málo let opravdu raketově a o rychlosti nemluvě, ale stojí nám těch pár ušetřených minut a „prý“ ušlý zisk za tohle všechno? Je náš život už jen o penězích, spěchu a riziku….? Ivana Žáčková