Posečkejme vteřinku…

Během března a dubna už jsme se my, meduchtiví, začali pomaličku připomínat našim zásobovačům včelařům. Myslete na mě, dvě sklenice, pět sklenic si určitě letos vezmu, počítejte se mnou. Med v obchodě, co si budeme povídat, se mnohdy jenom tak tváří, že je medem a co všechno je do něho přidáváno…Těšili jsme se, jak si osladíme život medíkem nešizeným, pravým a dobroučkým. Ale bohužel, dlouhá zima počet včel ve včelínech smrskla na polovic a včeliček je a bude letos opravdu málo. Těm, co zbyly, pomohli s opylením stromů čmeláci, a co bude dál, uvidíme. Snad se další roky včelám povede, zima k nim nebude tak krutá a neúprosná a my si nad lžičkou medu uvědomíme, jakou fušku dá těmhle tvorečkům jedno naše polknutí téhle dobroty. Než se tedy rozpřáhneme, abychom usmrtili otravný pruhovaný hmyz, který nám leze na nervy, posečkejme vteřinku… Ivana Žáčková